Florida

Nedávno jsem se vrátil nedávno z výletu na Floridu, kde jsem spojil cestování za poznáním (národní park Everglades, Big Cypres Swamp, Cape Canaveral, krokodýlí farmy nebo nejjižnější cíp Key West) s krátkou exkurzí do tichého světa Atlantického oceánu. Na pokusím se podrobněji rozepsat o průběhu akce, zejména té mokré fáze.

Cesta

Mimosezónní letenka Praha - Londýn - Miami od British Airways odlehčí kapse cca o 14 000 Kč. Tady upozorním na jednu věc; nevím,jak ostatní letecké společnosti, ale pokud si den před odletem zlomíte nohu, British Airways pro vás po dlouhých debatách udělá pouze to, že vám odloží odlet (max. o měsíc, což je vám se zlomenou nohou k ničemu), ale přepsat letenku na někoho jiného se nepovede. Cesta z Prahy do Londýna trvá dvě hodiny, z Londýna do Miami 8 - 9 hod. Časový posun Praha - Miami je 6 hodin.

Florida

Vzhledem ke své poloze je Florida příznivá pro růst různých tropických rostlin a stromů (ale taky zvířat), takže našinec valí oči nad spoustami palem, kaktusů, neprůchodnou džunglí podél některých silnic i nad spoustami pelikánů, kormoránů, delfínů, které jsem viděl v pohodě poskakovat mezi vodními skůtry a motorovými čluny, nebo nad volně žijícími mývaly. Turistů je spousta, na zajímavých místech jsou visitor centra skvěle vybavená prospekty, informacemi a suvenýry.

Potápění

Podél pobřeží je dosažitelné prakticky všude, kde je civilizace. Potápěčských základen nabízejících výlety je nepřeberné množství, v drtivé většině jsou skvěle vybavené od lahví až po lodi, od kterých já nemám ani prospekty. K potápění jsem se rozhodl cestou na nejjižnější cíp Floridy Key West, v lokalitě ostrova Key Largo. Tam je nabídka doslova na každém rohu včetně dobře zásobených obchodů s potápěčskou technikou. Odjezdy na ponor jsou většinou v 9 hod. ráno a v 13 hod. odpoledne. Klub, který jsem si vybral, pro velké vlny ponory zrušil, ale bez problémů zavolali ke konkurenci, že jim posílají jednoho Němce, který tvrdí, že mu vlny nevadí. Když někdo mluví blbě anglicky, tak ho automaticky považují za Němce, takže jsem musel párkrát uvádět věci na pravou míru. I dorazil jsem na bázi, dohodl podrobnosti ohledně odjezdu a věcí, které potřebuju půjčit, ukázal papíry, zaplatil a šel si vyzvednout chybějící části výstroje. Na lodi už bylo naskládáno spousta lahví, z nichž jsem si dvě zabral, zkontroloval, zda mají dostatečný tlak a dal se do obhlížení základny. Plnění lahví probíhá přímo na molu vedle lodi, kde je betonový bazén s vodou, do něhož je zavedeno vysokotlaké potrubí od kompresoru, což je jistě šikovné. Na lodi je nezbytná bedna s ledem na chlazení nápojů a thermobox s ledovou vodou na pití. Odjíždí se přesně v jednu hodinu, cesta trvá necelou hodinu. Vlny dosahují výšky 2 - 3 metrů, s lodí to řádsky hází a tak je dobré být co nejdřív ve vodě. Můj buddy je starší místní chlapík, kterému jsem cestou vysvětlil, na jaký potápění jsem zvyklý z Evropy a co neznám jinak než z vyprávění (např. tak teplou vodu, že nikoho nenapadne se potápět jinak než v 2 mm short neoprenu). Na lodi byli nejvýraznější dva borci, kteří se chovali jakoby je čekal náročný sestup, neustále kontrolovali svůj Nitrox a vyžadovali všeobecnou pozornost. Bohužel ve vodě, kde hloubka nepřesahuje 10 metrů, do všeho pořád kopali, naráželi a hledali se navzájem, takže to asi nebyli Technical Divers na výletě, ale normální amatéři.

Skok do vody tedy pro mě byl jednak únikem z houpající se lodi, jednak skokem do světa z prospektů a potápěčských časopisů. Korály nejrůznějších barev a velikostí,mezi nimi spousty ryb v barvách od citrónově žluté po temně fialovou a tvarů tak různorodých, že nemá smysl se pokoušet je popsat. Velikosti od 5 cm do víc než metr. Po půl hodině začal všem postupně docházet vzduch, musel jsem tedy zpátky na loď s nimi i přes to, že jsem měl ještě láhev téměř z poloviny plnou. Přibližování k lodi probíhá díky vlnobití po plovoucím laně po hladině, protože schůdky co chvíli vyjedou z vody a zase do ní za chvíli prásknou, což by nás zespoda jistě umlátilo.

Druhý ponor je v zásadě stejný, jenom v menší hloubce, takže vlny mě nutí se občas něčeho chytit nebo aspoň zarýt ruce do písku a připlácnout se ke dnu. Ukončit poslední ponor se mi moc nechce, ale vidina pevné půdy pod nohama mi už docela láká, stejně jako možnost něčeho k pití a tak lezu na loď a přemýšlím, jestli na Slapech už alespoň roztál led.

Rekapitulace

• teplota vody 26 stupňů Celsia
• viditelnost díky vlnám snížená na asi 20 metrů
• max hloubka 10 metrů

Cena samostatného ponoru 40 USD, půjčovné za naplněnou lahev, short neopren, komplet regulátor a závaží s opaskem dalších 52 USD.

Každopádně doporučuji všem k obohacení potápěčských zážitků.