Jeskyňářský výlet do Francie

Rozhodli jsme se, že si uděláme výlet do Francie jen ve dvou. Radek Husák a já, Jirka Huráb. Na stejný termín, poslední týden v květnu, si k mému úžasu zcela nezávisle domluvili výlet na stejné lokality i kamarádi z Anglie z týmu DIR-UK a "Skandinávský gang", tedy kluci okolo Petera Fjelstena a Olafa Berglihna. Krásná souhra náhod a my jsme se jen mohli těšit na setkání se starými i novými přáteli a krásné potápění.

Ještě před naším odjezdem mi začaly chodit SMSky od Johna s tím, jak parádní viditelnost je v jeskyních. Cesta na místo byla dost náročná. Zážitkem nad jiné bylo v plné rychlosti prasklé kolo, díky kterému jsme udělali hodiny a zablokovali dálnici. Vše dobře dopadlo a v sobotu navečer jsme se ubytovali ve mlýně du Ret u Lynne.

Neděle

Lahvové hospodářství,
na obrázku nejsou dvě S80,
které v té době už byly v jeskyni

Týden jsme začali lehčím ponorem v Resselu s tím, že si zavezeme jednu stage někam za 900.m. Na sestup jsme vyráželi s jednou 7l lahví kyslíku, EAN 50 v S80, 35/25 v 7 l lahvi, 20/35 ve dvou S80 a s sebou jsme vezli jednu S80 s 15/55 (zkratky viz poznámky na konci). Po odložení dekompresních lahví a sestupu do studny v hloubce 45m vyrážím do podvodní řeky.Užíváme si let krásnou podzemní řekou, která se kroutí na všechny strany. Viditelnost je dost přes 20 m. Překvapením jsou ryby 700 m v jeskyni. Než je polovina z druhé postupové lahve s 20/35 vydýchaná, jsme ve studni na 850. m a na 900. m s rezervou točíme. U první odložené postupové láhve jsme rychleji, než jsme čekali. Ještě dvě vývrtky před koncem jízdy ve studni, je to zkrátka bomba. Dole ve studni se chvilku každý věnujeme svým záležitostem, poklízíme si láhve. V jednom okamžiku vidím, že se nad Radkem vznáší jedna S80 a vypadá to, že se mu něco zamotalo ve výstroji a že si přidržuje láhev za druhý stupeň. On ji však nedržel a láhev mu zmizela někam ke stropu, což se dozvídám až na zastávce v 21m z jeho wetnotesů (viz poznámky na konci).

Večer probíráme, co dál, jak pokračovat v Resselu, abychom měli dostatečné rezervy. Rozhodujeme se připravit do jeskyně jednu láhev jako bezpečnostní. A na to nestačí láhve, které jsme si s sebou přivezli. Tedy, stačily by, kdybychom v jedné S80 neměli 35/25. Protože se použití téhle směsi pro dekompresi ukazuje jako zbytečné, rozhodujeme se ji někde vydýchat. Za další cíl volíme Source de Landenouse.

Pondělí

V Landenouse se dvěmi postupovými lahvemi končíme zhruba na 1100. m. Je nejhezčí z jeskyní, které jsme v téhle oblasti potápěli. Jak dno, tak celý profil jeskyně i její zbarvení se různě mění, celá chodba se krásně kroutí.

Láhve na hladině v Landenouse

Po vynoření lezeme i s dvojčetem po žebříku, zavěšeném na okraji studně. U vchodu do jeskyně na ponor vyráží skupina tří německých potápěčů. Jdeme k autu sníst si oběd a trochu si odpočinout, za chvilku ale vidíme, že Němci už jsou na hladině a začínají tahat materiál nahoru. Protože jim naše věci překážejí, chtějí je vytáhnout taky. A tak taháme s nimi. O nějakou dobu později se ukazuje, že to byl hodně hloupý nápad. Přeci jen jsme za sebou měli hezký ponor a ta námaha, ještě v blbém čase po ponoru, nám dala pěkně zabrat. Je hezky, svítí sluníčko, tak si rovnou na ochozu u jeskyně lehám a dávám si šlofíka. Pak už to bylo dobré. Proklínáme jak Němce, tak svoji hloupost. Hlavní ale je, že úkol dne je splněn. Láhve jsou prázdné.

Úterý

Profil ponoru

Ráno plníme jednu láhev 18/45 pro každého a jedeme opět do Resselu dokončit to, co zůstalo nedokončeno z neděle. Zřejmě díky prvním dvěma ponorům hodně zrychlujeme svoji jízdu na skútrech a tak bezpečnostní láhev necháváme na šňůře asi jen 50m před postupovými lahvemi, které jsme ukládali v neděli. A jedeme dál. projedeme užší chodbu za studnou, opět spadneme menší studnou dolů a pokračujeme. I když máme zase ve stage láhvi ještě dost směsi 18/40, nemůžeme už dál, jsme v 60 m, v maximální hloubce, do které ji používáme. Necháváme tedy stage s 15/55 na šňůře na 1200. m a jedeme zpátky. Cestou mezi dekompresními zastávkami zdravíme Boba, Howarda a Stuarta, kteří nás míjejí v úzké části chodb. Ještě na dekompresi v šesti metrech pomáhám Gregovi vymotat hrozen stage lahví ze šňůry, kam se chytil při sestupu kalnou vodou řeky. A tentokrát bez ztráty láhve se po celkem 152 minutách vynořujeme v řece Célé. U výlezu z vody se zdravíme s Johnem Groganem a Andym Kerslakem, kteří se právě chystají do vody. Je fajn je zase vidět téměř po roce. Mají strašnou srandu z naší ztráty stage a už vyjednávají, kolik za ní dáme. Doufáme, že ji najdeme dříve než oni, naštěstí je zřejmě v místě, kde se dá jen špatně hledat bez porušení dekomprese a tak máme šanci.

Večer jedeme s kluky na večeři do Gramatu, poblíž kterého si pronajali chatu. John francouzsky žertuje se servírkou. To jsou věci, oba jsme si mysleli, že Angličani umí jenom anglicky. Asi to bude tím, že John není Angličan. Ach jo, pořád je co se učit. Andy a John nám pomáhají s jídelním lístkem. Hergot, aby se člověk ještě učil francouzsky. Po předešlých třech dnech potápění jsme narazili na několik drobností, u kterých nevíme jak správně postupovat. Andy s Johnem povídají a Radek si vše pečlivě píše do notýsku, zase víme o kousek víc. Jdeme otázku po otázce, mezitím probíráme drby i novinky a čas ubíhá.

Středa

Vyrážíme na náš "push dive". Ještě, že nemusíme foukat. Jsme u jeskyně první. Ani sluníčko ještě nepálí a tak podobleky zůstávají jakž takž nepropocené. Nanosíme si vše do řeky a vyrážíme.

Otázkou je, co vlastně k celému sestupu říct. Prostě jsme se zanořili a zajeli se podívat dále, než jsme se kdy předtím podívali. (Pozn. red: pravděpodobně se jedná o nejdelší český průnik v jeskyni)

Zhruba od 1200. m jsme se již pohybovali v hloubce větší než 60 m (celkem něco přes 20 minut). Od 1300. m se chodba opět rozšiřuje, je větší než v přední části. Opět začíná bordel ve šňůrách a celou situaci komplikují odbočky, které by nás mohly zavést do smyčky. Vybaveni radami z předešlého večera si ale držíme správný směr, v čemž nám pomáhají i láhve, které si sem UK band zavezl předešlý den při přípravném ponoru. Zase odkládáme stage s 15/55, když je v ní ještě dost nad polovinu. Dál se řítíme už jen s jednou lahví. A najednou chodba končí. Chvíli se zmateně rozhlížíme a pak nám dochází, že jsme skoro na konci. V obrovské šachtě o průměru možná okolo 20-25 m, která strmě stoupá vzhůru. Nadšeně se točíme na záda a sledujeme komín nad našimi hlavami, který při viditelnosti možná i přes 30 m láká.

Nakonec jen sebereme na památku kámen ze dna a vyrážíme na cestu ven. Na první dvě periody dekomprese s kyslíkem jsme se upíchli ke stropu jeskyně. Můžeme se nafouknout jako dva Michelinovi panáčci (a je nám tak tepleji) a taky nikomu nepřekážíme. Pod námi je provoz jak na hlavní třídě. John, Greg a Ian vyrážejí na jejich "push dive" a zároveň se v jeskyni pohybuje skandinávský gang a ještě nějací další potápěči. S úžasem sledujeme bubliny prostupující erodovanou vrstvou kamene u stropu a ptáme se sami sebe, kdy asi může spadnout, když mu potápěči tak pomáhají. Trochu delší výstup ze šesti metrů a jsme zase na sluníčku. Moc pěkný ponor.

Konečně jsem pod vodou strávil delší čas, než ten, který jsem potřeboval na dopravu k jeskyni a od ní. Poučeni odkládáme stěhování věcí na co nejpozdější dobu. Zdržíme se tak o něco déle. Na břehu pozorujeme Andyho, Boba a další členy týmu z Anglie, kteří čekají, aby vyrazili hlavní trojce naproti a poskytli jim podporu. Dříve se však vynořuje z vody potápěč, který jim cosi sděluje. A najednou všichni pospíchají. Teprve později se dozvídáme, že Ianovi v jednom okamžiku povolil mezinožní popruh a upadl mu kanistr světla. A to vše na 1600. m, v oné nádherné studni. Vše zvládli, skútr nějak připevnili a Ian se musel celou tu cestu vracet jen se záložním světlem. Prý docela honička.

Večer jedem do Rocamadouru na večeři s Olafem a ostatními kluky z Norska a Dánska. Známe se jen z konference, i když třeba Olafa a Henrika jsme potkali u Resselu už vloni. Ach jo, to je pohoda. Příjemně teplá jarně letní noc, výborná francouzská kuchyně a klábosení s kamarády.

Čtvrtek

Dnešek patří ještě jednou Source de Landenouse. Podle průvodce jsme při minulém ponoru nebyli příliš daleko od konce šňůry a tak bychom se tam teď rádi podívali. Připravujeme podobné směsi jako minule, jen nám přibývá jedna stage navíc, s 10/70, pro tu nejhlubší část. Spouštění vší výstroje nám dává docela zabrat, přece jen plně vystrojená osmnáctková dvojčata i naše skútry něco váží. Beru z bedny do ruky naviják a přemýšlím, jestli ho s sebou mám brát. Pak si říkáme, že je blbost, že tady už bylo tolik potápěčů, že se dál stejně nemůžeme dostat. Nechávám ho tedy v autě a jdeme do vody. Na začátku ponoru je vidět, že je tu přece jen poměrně provoz. Jeskyně má na mnoha místech měkký strop, který bubliny lehce erodují a to poznamenává viditelnost. Na 400. až 500. m se voda čistí a pak už jedeme v křišťálově čisté vodě s viditelností okolo 20 m, možná i víc.

Kousek před dosažením 60 m přecházíme na nejhlubší směs, míjíme ohromný potápěčský nůž bůhví proč uvázaný na šňůře a pak se najednou chodba stáčí doleva a klesá v podobě tunelu 5×5 m prudce dolů. Ten, kdo kladl šňůru, ji na konci buď ledabyle uvázal, nebo ji voda utrhla. V každém případě tu šňůra končí a my nemůžeme dál. V zoufalství se snažím rozmotat zbytky šňůry, vytažené vodou, ale je to jen chabá útěcha. Mohu postoupit jen o několik málo metrů. Radek zůstává kousek nade mnou a pozoruje mojí snahu najít použitelný kousek šňůry. Tunel klesá v prudkém úhlu dolů a na jeho dně je strmý násep z hodně hrubého písku, skoro až drobných kamínků. Stačí do něj udělat čáru prstem a už se pomalu sype dolů. Jsem téměř v 74 m, přes 1100 m v jeskyni, strašně moc bych chtěl dál, černý otvor tunelu pokračuje, láká ... Ale bez navijáku to prostě nejde, a když se mi myšlenka na to mihne hlavou, rychle ji zaháním. Po straně leží velký chuchvalec Hasenmayerova drátu (viz poznámky na konci). Aspoň si ho kus ukroutím na památku a jdeme zpět. Cestu nesmírně komplikují změny hloubky. Okolo poslední třetiny cesty zpět musíme vystoupat skoro až do šesti metrů a pak zase spadnout do dvaceti. Po vynoření jsme už chytřejší, vylézáme z vody beze vší výstroje, tu necháváme na hladině. Jdeme se převléci, najíst a zdá se nám, že je pořád krátce po ponoru. Pak zjišťujeme, že jsme ještě nesplnili své manželské povinnosti, jedeme tedy do blízkého Cajarcu na nákup francouzských specialit, jak nám nakázaly naše drahé polovičky. Výstroj vytahujeme až po návratu.

Pátek

Greg a Ian po ponoru

Na programu je "search and recovery". Musíme najít ztracenou láhev, ale nebude zřejmě hluboko a tak nemusíme nikam spěchat. Přijeli jsme k jeskyni poměrně pozdě, na břehu už vidíme Gregova Freelandera. A než nanosíme věci do řeky, vynořuje se Ian a Greg. Byli si pro láhve, které nechali při návratu z nepodařeného průniku na šňůře. Ian při dekompresi hledal naši ztracenou láhev a podařilo se mu ji najít. Říká, že je zapasovaná v úzké škvíře ve stropu nade dnem šachty. Prý se dostal blízko druhého stupně, který z láhve visí, ale chybělo mu asi 10cm. Radek si vyrábí klacek s okem, připevňuje ho na skútr a tak vyrážíme do vody s nadějí, že to snad nebude tak zlé.

Chvilku nám trvalo, než jsme se zorientovali, ale už po chvilce jsem z Radka viděl jenom dolní polovinu těla. Ta horní byla zapasovaná ve stropu. Za chvilku Radek vycouval a v ruce vítězoslavně třímal druhý stupeň automatiky neposlušné láhve.

Sobota

Plánujeme ponor v jeskyni Source de Saint Sauveur, kam je od zimy uzavřený přístup polní cestou. S Landroverem pro nás není problém k němu dojet z druhé strany, od Cabuoye. Jak jsme tak ale seděli v pátek večer u dobrého francouzského vína, trochu jsem přebral a v sobotu ráno se na ponor necítím. No, aspoň jsme konečně navštívili Pech Merle s jejími prehistorickými malbami a jeskynními perlami. Také jsme našli vstup do Trou Madam. Tak krásné, pohádkové zákoutí s tajemnou atmosféru, jaké je u vchodu do této jeskyně, jsem ještě neviděl. Sama jeskyně je nízká široká chodba, neměli jsme s sebou světlo a tak jsme se dovnitř nepodívali.

A tak uplynul týden...

Skončil tak strašně rychle, ach jo. Zase víme co neumíme, co se máme učit.

Jedním ze závěrů je, že zrušíme dvě naše standardní směsi a nahradíme je jednou. Pryč tedy s 20/35 a 18/45. Místo nich nastupuje 18/40 jako jednotná směs pro ponory do 60 metrů. Podle plánované obtížnosti (a hloubky) si budeme dopřávat nebo odpírat helium v rozmezí 35-4 5%. Dekompresi to neovlivní a zjednoduší se práce se směsmi.

Dospěli jsme k závěru, že používání rebreatheru pro tohle koupání necháme strokům a raději ještě zlepšíme práci se skútry. Starý dobrý otevřený okruh nám dává ještě dost možností. Takže už chybí "jen" pár automatik a pár dalších lahví.

Jak jednoduché...

Poznámky:
  Stage - postupová láhev, potápěč ji nosí připnutou vepředu
      má přibližně neutrální vztlak, zpravidla bývá z hliníkových slitin
  S80 - Láhev o objemu 80 cuft, tedy asi 11 l , typicky používaná jako stage
  Wetnotes - kroužkový blok s plastovými stránkami, do kterého se zapisuje tužkou
  EAN 50 - Směs kyslíku a dusíku s 50 % kyslíku, označované také nitrox
  35/25 - trimix, tedy směs kyslíku, helia a dusíku, zde s 35 % kyslíku a 25 % helia
  Hasenmayerův drát - průkopník evropského jeskynního potápění Jochen Hasenmayer
      používal ocelovou strunu místo vodící šňůry