Dokončit praktickou část kursu jeskynního potápění s Radkem Husákem a Jirkou Hurábem (HuHu tým), a pak se s nimi pár dní v jeskyních potápět, takovou příležitost jsem si nemohl nechat ujít.
První tři ponory, při kterých jsme dokončovali výcvik, byly v Resselu. Všechny trvaly přibližně 90 minut a pohybovali jsme se při nich mezi vstupem do jeskyně a "studnou" někde kolem čtyřstého metru.
Nechtěl bych, aby mne někdy v reálu potkalo tolik krizovek, jako jsme nacvičovali - či spíše už jen zkoušeli, zda zvládneme dříve naučené i v jeskynním prostředí. Až na jeden okamžik, kdy jsem se při nácviku bez masky pořádně napil vody, žádný stres.
Řešení nouzových situací je ale jen jednou z částí, neméně důležité je naučit se dělat věci tak, aby to šlo bezpečně, hladce, rychle a bez problému. Doladění desítek maličkostí. Správně, pedagogicky, nás to vždy nechali lehce vyžrat - a pak, když jsme na to nepřišli sami, poradili, jak to udělat správně.
Další ponory jsme dělali teoreticky sami, prakticky pod dozorem. Landenouse (průnik 550 m), St. George (400 m, jen na stage, špinavá voda), Truffe (350 m, paráda), Trou Madame (800 m, můj osobní rekord).
Ještě jednou jsme se vrátili i do Resselu, abychom udělali takový malý rekreační trimixový ponor. HuHu dotáhli s pomocí skútrů hrozny našich lahví s EAN 50 kus před studnu, já s Leošem Špačkem jsme jim zase vzali kyslík za první restrikci, také s použitím skútrů, které jsme pak nechali na šňůře vedle dekompresních lahví. Na stage s EAN 32 jsme doplavali horem, přes, galerii, až ke studni, kde jsme je odložili a dál pokračovali na trimix (18/35) sestupem do hloubky 50 m. Někde kolem pětistého metru jsme potkali vracející se HuHu, kteří si vezli své stage dále do jeskyně pro plánovaný průnik. Otáčeli jsme kolem šestistého metru.
Při návratu jsem se vyškolil, jak mají být správně označené stage lahve. Při přechodu z EAN 32 na EAN 50 jsem se potřeboval přesvědčit, že dýchám správnou směs - a ejhle, nálepku na zavěšené lahvi nevidím, protože mi překáží druhá stage s EAN 32. Hned mi došlo, proč mají HuHu pravou nálepku pěkně nahoře a proč Jirka lehce reptal nad mým označením. Když jsem mu to po ponoru říkal, jenom se usmál.
Martin, Marek a Tomáš H. si na skútrech zajezdili při cestě zpět a vyzkoušeli si také transport většího množství lahví najednou.
Do Česka jsem se vracel s Markem, cestou jsme ještě jednou navštívili Truffe. Ponor, na který bych před týdnem koukal jako na extrém, jsme brali v podstatě jako odpočinkový. Respekt zůstal, ale zase umím o trochu více a vzdálenost od vchodu sama o sobě mne už nestresuje.
Za necelý týden jsme strávili pod vodou téměř dvanáct hodin a uplavali po šňůrách přes osm kilometrů, což myslím není špatná bilance.
Akce se zúčastnili Radek Husák, Jirka Huráb, Tomáš Havelka, Marek Novotný, Leoš Špaček, Martin Šura a moje maličkost, Tomáš Sládek.
Více o navštívených jeskyních najdete v lokalitách Francie.