Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Potápění na Galapágách

březen 1997

autor: Tomáš Kotouč  (publikováno: 18.02.2000)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

Dlouho jsem se rozmýšlel zda popsat svoje zkušenosti s potápěním na Galapágách a to z toho důvodu, že je to přece jen jeden z posledních rájů, kde se člověk setkává s nenarušeným životním prostředím, které může vzrůstající zájem lidí ohrozit. Přesto věřím, že Galapágy jsou natolik dobře chráněné, že se tak nestane a v nezměněné podobě je uvidí i další generace. Dodávám, že popisuji situaci v březnu 1997.

Jak se tam dostat

Pouze z Equadoru a to buď z Quita nebo Guayaquilu s leteckou společností TAME, létá jeden Boeing denně, bývá dost vyknihovaný, čekal jsem týden na volné místo. Cena roundtripu je 278 USD. Letiště na Galapágách je na malém ostrůvku Baltra, odtud Vás převoz převeze na ostrov Santa Cruz a potom autobus do jediného městečka Puerto Ayora (PA).

Možnosti

Nejlevnější hotel v PA se jmenuje Los Amigos a vyjde cca na 8 USD za noc bez jídla. V PA je pár restaurací, kde se dá dobře a levně najíst - za snídani a večeři (obědváte na lodi, oběd je v ceně divetripu) utratíte ne víc než 5 USD denně. Jsou dvě divecentra.

První se jmenuje Sub Aqua a vedou ho samý holky. Nejvíc se mi líbila divemasterka z Německa Christina, ale k ničemu jsem se neodhodlal. Blbec. Všechny holky jsou strašně příjemný, ochotný, nepruděj, a protože jsou to holky, tak málo funěj a neženou člověka brzo na hladinu. Naopak i já, kterej je na svou spotřebu vzduchu náležitě pyšnej, jsem měl co dělat, abych jim stačil.

Druhej klub se jmenuje Scuba Iguana a vede ho Mathias Espinosa, kříženec Němky a Equadorce, chlapík tak 35 let v logbooku 10.000 ponorů, údajně se potápěl i s pašou Cocteauem a na Galapágách se potápí už 10 let. Většinou chodí i jako divemaster. Je to trochu frajírek, dělá důležitýho, ale díky perfektní znalosti prostředí Vás pravděpodobně zavede k o něco více žralokům než holky od vedle. Je malinko dražší než holky.

Ponory

15.03.97 Isla Caamaňo 10:00 50 min 20 metrů s holkama
  Testovací ponor jak to umíte, ryby nic moc, ale všude kolem spousta lachtanů, který jsou z lidí úplně odvázaný, kroužej kolem potápěčů, tahaj je za ploutve a furt něco žvaněj.

15.03.97 Academy Bay 14:30 45 min 18 metrů s holkama
  Ponor na místě, který je ještě taky v zálivu. Asi dost nevyzpytatelný místo, viditelnost byla cca 8 metrů, čili dost depka, celej ponor se odehrává těsně pod okrajem nějakýho kaňonu, kterej mizí příkře ani nechci vědět v jaký hloubce a do něj Vás neustále strhává silnej proud. Stěna je plná děr a vy v tom letu kolem nich jen čumíte na 1,5m dlouhý trnuchy, vidíte metrový ryby, který ani nestačíte zařadit, jednou jsem vrazil do karety zelený, kterou jsem vůbec neviděl a na hladině jsem se dozvěděl, že metr od nás projel dvoumetrovej bělocípák.

19.03.97 Gordon Rocks 09:00 45 min 30 metrů s holkama
  Podle mě nejhezčí místo v dosahu jednodenního výletu z PA. Dvě skály na volným moři končí na dně v hloubce 60 m, mezi nima je plato ve 30m. Pár dní před tím jsem na tomto místě jen šnorchloval. Je to neskutečnej pocit, viset na hladině, koukat jak kolmá stěna mizí v deep blue a jenom se kousat do jazyku když se z modra pod Vámi pravidelně vynořují kladivouni a bělocípáci. Vůbec bělocípáci se tady chovaj úplně jinak než například v Rudém moři, dokonce se zdá že je potápěči zajímaj a přitahujou. Při ponoru jsou všude dokola kladivouni, bělocípáci, karety a lachtani. Viditelnost skvělá.

19.03.97 North Seymour 13:00 55 min 20 metrů s holkama
  Kladivounů méně než na Gordon Rocks, zato více bělocípáků. Asi 15 minut jsem jenom seděl na skále ve dvacetimetrový hloubce a na vzdálenost natažený ruky kolem mě neustále kroužilo 10-15 skoro dvoumetrovejch bělocípáků. Prostě takhle se chová tenhle plachej žralok na Galapágách. Taky se objevili dva pelagický druhy rejnoka, spotted eagle ray a golden ray. Aby toho nebylo málo, tak cestou zpět se kolem lodi prohnali dva asi pětimetroví kytovci. Bohužel nevím co to bylo zač.

21.03.97 Enderby 09:00 50 min 25 metrů s Mathiasem
  První setkání se žralokem galapážským, který prý bývá agresivní. Bylo jich pět, poměrně velkou rychlostí se hrnuli přímo na nás, asi 10 metrů od nás se zastavili, 10 vteřin na nás civěli, pak se otočili o 180 stupňů a stejnou rychlostí odpluli. Hmm. Dále spotted eagle rejnok a karety.

21.03.97 Champion 12:00 50 min 25 metrů s Mathiasem
  Murény, želvy, lachtani, po ponoru kolem lodi delfíni.

Závěrem

chci jenom říct, že pozadím toho co jsem popsal jsou obrovská hejna dalších ryb, metrových tuňáků, barracud i ryb neznámých z korálových útesů. A úplně na závěr? Chci tam bydlet a denně se potápět.

autor: Tomáš Kotouč
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier