Expedice Hévíz 2001

Nazdar potápky,

rozhodl jsem se sesmolit pár řádků, abych vám trošku přiblížil lokalitu HÉVÍZ, která leží v jižní části Balatonu. Jedná se o termální jezero o rozloze 47.500 m² a v samém středu jsou umístěny termální lázně. Přímo pod nimi je v hloubce asi 42 m vchod do prostorné jeskyně, kde vyvěrají prameny různých teplot a můžu vám zaručit, že zima vám tady nebude. Teplota vody dosahuje v této hloubce (42-50 m) 38,5°C. Není tady k vidění žádný život, ale obklopí vás krása, která se jen tak nevidí. Divemaster Gyorgy Kovacs se zde ponořil poprvé v roce 1962 a od té doby trval průzkum za přítomnosti mnoha potápěčských kapacit, také Jacques Yves Cousteau. Až v roce 1991 bylo povoleno potápění v této lokalitě i nám, potápěčským nadšencům.

Pokud si myslíte, že v místních termálních lázních potěšíte své srdíčko a hlavně nakrmíte oči nějakým pohledem na krásná, mladá ženská těla, tak jste na velkém omylu. To musíte zcela určitě někam jinam! Tady se ve vodě ráchájí starší báby, které si berou ke svým tukovým pneumatikám ještě jednu nafukovací, aby se mohly bez větší námahy válet v teploučké vodě. Takže z toho plyne tato zkušenost - jedete se sem potápět a jenom potápět. Krásný holky si huntujou svá těla někde jinde a tady se s nimi potkáte tak za 30 let a možná se už jen taky budete pohupovat na hladině, s pomocí nafukovací duše.

Teď to vezmu pěkně od začátku. O Hévízu jsem se dozvěděl od svého instruktora Dana. Vyprávění jeho i dalších, mě doslova nadchlo a z huby jsem vypustil, tam musím !! To jsem ještě netušil, že zanedlouho se mi naskytne příležitost, kterou si nenechám uniknout. Jsem členem KSP Přerov (Klub sportovních potápěčů) a na našich klubových stránkách jsem se dočetl, že další přerovský klub Skorpen do Hevízu jede a má dvě volná místa. Neváhal jsem ani minutku a jednal.

Společně s dalším kolegou, kterého v širokém okolí znají pouze pod přezdívkou YETTI (má sibiřskou průpravu, často pracovně po Sibiři pohybuje), jsme se dostali do týmu a já se jen modlil, vyzýval všechny podvodní bohy, ať se nic nestane a my vyrazíme do míst provoněných čabajkou a česnekem. Nic se nestalo, asi jsem to modlení bral zodpovědně, a my v neděli 7.10.2001 v 04:00 hod vyrazili.

Moje SUZUKI-GRAND VITARA sice nic nenamítalo při naložení čtyř chlapů a jejich výstrojí, ale tušil jsem, že při konečném počítání spotřeby mi dá jasně najevo, že každá sranda něco stojí. A dalo - spotřeba asi 11,2 l. Nezávisle na nás se do Hevízu vypravily ještě dvě auta. "Maják" s rodinkou vyrazil již v pátek a Zbynďa Růža, svým novým vozem, jako my v neděli. Cesta probíhala v pohodě. Na hranicích nás moc nelustrovali. V našich cestovních pasech objevili razítka velmi rizikových zemí, naše vzezření - čtyři nejkrutější teroristi. Lábin ne Lábin, po chvilce pohodovka. Slovenský celník, na dotaz jak nejlépe na Balaton, reagoval slovy: "Já mám tych Maďarou rád ,ako osinu v prd… " Začal nám radit, jak neplatit dálniční známku atd ...

Po svých zkušenostech z cestování jsem usoudil, že nás ty dvě sta finančně nepoloží, zaplatil a v pohodě využil služeb huňárošské dálnice. Dobře jsem udělal. Při rozednění jsme se již kochali pohledem na Balaton a taky jsme vypustili močové měchýře. Náš časový harmonogram byl i přes mou jízdu, ze které by místní policie neměla radost, ve skluzu. Ukázalo se, že čtyři hodiny na cestu k cíli nestačí.

Do Hévízu jsme dorazili v 09:15 a nastalo hledání Divecentra. Pokud by jste hledali nějaké reklamní poutače a jiné nesmysly, podle nich si chtěli najít cestu, tak marně. Maják už byl na místě a tak jsme protelefonovali pár minut a nakonec jsme se sešli. Chyběl jenom Zbynďa a my z hrůzou zjistili, že je ještě v Rakousku. Přes slovensko-maďarský přechod který zvolil, ho nechtěli pustit. Slouží pouze slovákům a maďarům. Cha,cha,cha, zase se potvrdilo: není vždy nejkratší cesta k cíli ta nejlepší.

Briefing měl začít v 10:00. Místní divemaster Gyorgy Kovacs, který patří mezi speleologickou špičku v Maďarsku a potápěl se i s "Kustošem", byl klidný. Na mapě nám ukazoval, kde asi Růža je a počítal s námi, kdy asi dorazí. Růžovi můžeme říkat klidně Blesk. Byl rychlejší, než naše odhady. Nové auto se osvědčilo - 11:30 byl na místě.

Gyorgy byl stále usměvavý a příjemný, žádná známka stresování z pozdního příjezdu a podobně, jak to známe z jiných míst. V tomto duchu vedl i přípravu na ponor, ale v hlase už bylo cítit, že se nejedná o nějaký vyhlídkový ponor v lomu do 7 m. Atmosféru dokresluje barokomora umístěná v místnosti, kterou si prohlížíme s přáním, nikdy se tam nedostat a nemít potřebu tuto "atrakci" vyzkoušet.

Vyplnili jsme dotazníky a začali se domlouvat, jak půjdeme po dvojicích. Všechno špatně !!! Gyorgy nás rozdělil dle své úvahy do dvojic, podle počtu ponorů a získaného oprávnění. Bylo to zcela nekompromisní, bez jakéhokoliv náznaku možnosti diskuze. Určitě ví, proč to tak dělá. Kolik máte ponorů ? Padaly čísla 300, 250, 130 ... Já chudáček mám nějakých šedesát, řekl jsem nesměle a čekal na reakci Gyorgyho. Bez mrknutí dal najevo, že tady jsme si všichni rovni a všichni se budeme řídit pouze jeho pokyny a pokyny jeho kolegy (jméno jsem zapomněl, já hlava dubová. Budu mu říkat János).

A jdeme na to. První do vody a za 20 min další a další ... Gyorgy s kolegou se v sestupech střídá, takže to otočí každý 2x. Jdu ve třetí dvojici společně s kolegáčkem Brychem. Adrenalin stoupá a já se snažím zcela soustředit a být naprosto klidný. Jdeme dolů kolem potrubí. Je to celkem fofr a viditelnost je velmi špatná, tak 1,5 m. V houbce 35 m se zastavujeme a chystáme se na poslední fázi sestupu. Potrubí se lomí a my máme jít podél něj až k průlezu do jeskyně. János nás chytá pevně za zápěstí a táhne nás poslepu do míst, kde je vidět kulový. Tma jak v pr...

Jde zcela poslepu a najednou - Křišťálová voda, valící se z průlezu o rozměrech 60 x 80 cm. Zázrak !! Hlavou mi bleskne, vejdu se tam? Mám s sebou novou lampu. Je to dělo, ale není zrovna nejmenší. Nebude mi při průlezu vadit ? To jsem ještě netušil, že lampa bude můj snad jedinej problém. K tomu se dostanu později.

Do průlezu jde první János, je vidět že to tam zná. Proletí chodbou jako úhoř. Druhý jde Brych. Za chvíli je taky v jeskyni. Pohyby však naznačují, že proud v průlezu je silný a dřevěná deska po které se ručkuje, tam není jen tak pro srandu. Jdu na to. V hlavě mi bleskne, vypustit úplně jacket, položit se na desku a ručkovat. Lampa mi samozřejmě zavazí, ale to jsem čekal. Proud je silný a automatiku musím svými kelcáky stisknout, až mi trne čelist.

Jsem tam. Nádhera, krása, paráda. Tak tohle jsem zatím viděl jen v televizi. Je to vůbec možné? Po cestě plné bahna a kalu, teď zírám na křišťálovou vodu a krásné stěny jeskyně. Ležíme na malé dřevěné plotně a čumím jako kráva (Krávo, promiň mi, tohle přirovnání). Z tohoto rozjímání mě vytrhne až můj pokus o rozsvícení lampy.

Nechci být sprostý, ale ve vodě jsem ze sebe hrnul jedno silné slovo za druhým. Musím si nějak poradit! Zatlačil jsem na tlačítko určené pro blikání a lampa se rozsvítila. Palec mě bolel, ale touha poznání byla silnější než bolest. Po celou dobu v jeskyni jsem musel tlačit palcem velkou silou na tlačítko "PUSH", až mi skoro zmodral. Přes mé problémy jsem nepostřehl, že po mě János chce, abych se vyvážil na hloubku 45 m, a my se mohli společně vydat na průzkum jeskyně. Vyvažuji se a nevěnuji pozornost nebezpečnému se přibližování mých ploutví k průlezu. Najednou mě táhne proud a chce mě z jeskyně vyplivnout ven. Asi tady vetřelce nemají rádi. Nedám se a vší silou se osvobodím z proudu. Trošku se mi zatočí hlava. Že by zapracovalo horko? Je tady "óčeň balšája těmperatůra" - horko jako v pekle! Nebo hloubkové opojení? Hážu se do klidu a jdeme na věc.

Proplouváme kolem stěn jeskyně a rozdílnou teplotu pramenů cítím na tváři. V jednom okamžiku cítím, jak mi stékají čůrky potu. Snad si potem nezaplavím masku? No nic, však si ji umím pod vodou vylít. To mě v kurzu učili hned na začátku. Kolečko po jeskyni končí a já si teď lehnu zpět na desku a budu sledovat Brycha, jak krouží po jeskyni a dál se budu kochat pohledem na okolí. Taky už necítím palec a budu moci zhasnout lampu. Posvítí mi János. Všechno je jinak! Tak už to v životě bývá.

Brych se na prohlídku nechce vydat a gesty naznačuje, že půjdeme ven. To snad ne, říkám si v duchu. Proč?? Já ještě ven nechci. Moje vnitřní NE však János neakceptuje a gesty naznačuje zcela jasně, jdeme ven. Průlez zvládneme v pohodě a začínáme s výstupem. Byli jsme upozorněni, že máme zapomenout na Aladiny, Sunta a jiné computery. Můj Aladin nesignalizuje žádnou dekompresi, ale řídím se pokyny Kovacse.

Dekomprese jsou dané a musíme je dodržet. János byl dole již podruhé a tak zůstává viset na dekompresi a my pokračujeme pomaličku vzhůru. V 9 m zůstáváme dle plánu 5 min a postupujeme na další dekompresi do 6 m. Hloubky jsou pěkně značené cedulkami a jsou zde i úchyty. V 6 m dokonce i dřevěná plošinka, které využiju a pokládám se na ni. Ležím si tady 10 min a stále přemýšlím, o co jsem dole při předčasném výstupu přišel a kde se stala chyba s lampou? Další ponaučení: svou výstroj musím znát na 150% a novinky si nechám vždy někam do Výklek (naše parádní domovská lokalita), kde si to osahám a vyzkouším.

Tady (na plošině) jsou již natažené hadice pro případný nedostatek vzduchu. Hned vedle se volně pohupuje automatika pro naše průvodce, s čistým kyslíkem. Na obou jsou nánosy bahna a všeho co tady ve vodě plave. Při myšlence, že bych to musel strčit do huby si v duchu odplivnu. Kdyby však šlo o život, tak by mi určitě nějaká hygiena mohla políbit ... a ještě rád bych si z této muzejní automatiky dýchl.

Vyrážíme nahoru a potkáváme se s poslední dvojicí. Maják s Růžou a Kovacsem jdou dolů. Jsou z nás nejzkušenější a jdou jako poslední. Oba dva se tady již potápěli, tak jim potom Gyorgy nechá v jeskyni volnost pohybu. Třeba se toho taky dočkám. Již teď jsem rozhodnut, že se sem ještě někdy vrátím a vychutnám si to celé znovu .

Ve 3 m visíme 15 min a zkoumáme potrubí, na kterém jsou nějaké vyryté nápisy. Objevuje se nějaká malá rybka, ale je osamělá. To musí být nějaký tropickej druh. Takový horko.

A jsme nahoře. Vynořujeme se mezi německý uhlobaronky a dle jejich reakcí jsme pro ně atrakce. Ještě chvíli a začnu vybírat nějaký "mařeny" za naše okukování. Tlemím se na ně, poslouchám samý gut, gut. Omývám si obličej, jsem na sebe nasranej a hned si prohlížím lampu. Já magor! Já vůl! Co já jsem za pitomce! Tlačítko "lock". Buď jsem si to zamkl nechcačky při průlezu a nebo nevím ... Nechce se mi věřit, že bych do vody lezl se zamknutou lampou. Všechno je možné a hlavně, teď už je to jedno.

Na břehu si vyměňujeme prožitky a poznání. Úplně mi unikne větička: "Díky za půjčení lampy". Pavkovi Charvátovi jsem půjčil svou Lumenku a teď se podržte, potentoval se mu na ní vypínač. Bohové Hevízu nemají mé lampy rádi a zcela zjevně chtějí, abych sem přijel ještě jednou. Snad mi tyto podvodní krásy ukážou ve vší parádě.

Čekáme na vynoření našich průvodců, kteří jsou ještě na dekompresi a při tom vytahujeme domácí stravu a cpeme si panděra. Ve stánku zkoušíme nakládaný česnek a zjišťujeme jeho kvalitu. Okamžitě vytahuji z kapsy 20 DEM a dostávám pět sklenic. Bodré maďarské bábušce vůbec nevadí, že nemám jejich měnu a hned mi cpe vše do igelitky. Hrne se za mnou k autům a přidává ještě bonus sklenici, kterou ihned otevíráme a začínáme konzumovat. Česnečky jsou fantastické a najednou někteří zrychlují své pohyby a hledají v báglech záchranu. Feferonky mají takové grády, že i naše propálené zažívací trakty jsou rázem v ohni.

Přichází Gyorgy a nabízíme mu také jednu ostropálenou. Bez mrknutí feferonku požvýká a s úsměvem na rtech si odkládá výstroj. To není možný. On je v pohodě?? Asi má za sebou místní poctivý trénink. Hrnu se k němu a hned chci domlouvat další termín pro náš klub. Bere do rukou nabitý diář a domlouváme termín - 13.04.2002. Takže příští rok se uvidíme. Náš klub KSP Přerov se tady v dubnu objeví, ujišťuji Gyorgyho a jako odpověď slíznu poplácání po ramenou, úsměv a jeho : "OK Paul, OK".

Uděláme ještě společnou fotku, podepíšeme se stříbrnou tužkou na místní tabuli a vyrážíme za krásného slunného počasí k domovu. Cestu si krátíme historkami, tlacháním a pomlouváním ostatních potápěčů, kteří nesedí zrovna v autě, překročíme dvoje státní hranice a za tmy dorážíme zdraví, živí, unavení a plní zážitků domů. Nechce se mi ani vynášet výstroj, ale "guma" by do rána pěkně smrděla. Musím!

Sedám k notebooku, popíjím kávičku (ne od žida, ale od mé milované manželky, která je kupodivu ráda, že jsem se vrátil i když mám velmi dobrou pojistku) a začínám prohlížet fotky. Oči se mi začínají klížit, bere mě spánkové opojení, upadám do bezvědomí ...

Na závěr připojuji ještě několik důležitých informací:

• lokalita Hévíz je zcela ojedinělá ve světě. Podobná je pouze jedna lokalita v Mexiku
• teplota vody nikdy neklesne pod 28°C
• teplota přimo v jeskyni je od 38°C - 40°C
• maximální hloubka: 50 m
• potápí se od října do dubna (pátek-neděle)
• cena ponoru: 500 ATS

Požadovaná výstroj:

• neoprénový oblek
• 2x7 nebo 2x10 l nebo 1x15 l
• automatika s octopusem
• měřák tlaku
• lampa
• maska
• ploutve
• nůž
• potápěčské hodinky
• jacket

Kontakt:

AMPHORA BÚVÁR KLUB
Varsányi 1. u. 33.
1027 Budapest
Divemaster: Gyorgy Kovacs
Tel+fax: +36-309-900-608
Mobil: +39-309-900-608