Héviz 1983

Reakce na tzv. Expedici Héviz 2001 od Pavla Riedla.

Ahoj kamarádi, rozhodl jsem se přispět svou "troškou do mlýna". Ne pro přiblížení lokality Héviz, ale jen tak pro pobavení.

Nejdříve technická připomínka. Cituji: "Až v roce 1991 bylo povoleno potápění v této lokalitě i nám, potápěčským nadšencům." Nikoliv, právě do roku 1990 se zde bez větších problémů potápělo mnoho potápěčských nadšenců. Speleopotápěčská kvalifikace, která byla požadována koncem 80. let, byla s ohledem na neštěstí při ponorech v Hévizu pochopitelná. Podle mého názoru bych bez této kvalifikace potápění v Hévizu nedoporučil ani v dnešní době.

Pěkně od začátku. Do Hévizu jsem se dostal čistě náhodou v roce 1982. Náš podnik pořádal zájezd zlepšovatelů do Maďarska s návštěvou termálních pramenů. Jako "svazarmovského potápěče" a neorganizovaného speleologa mne okamžitě zajímala hloubka jezera. Slídil jsem po molech a najednou jsem v přilehlých prostorách narazil na potápěče. "Hurá". A nebyl to nikdo jiný než Gyorgy Kovacs. Slovo dalo slovo, mimochodem v ruském jazyce, a po hodinovém rozhovoru s Georgem na téma, čí lokalita je lepší, zdali Héviz nebo Hranická propast, jsem byl pozván na ponor.

Společně se svým kolegou, druhým a v té době také posledním členem ZO Svazarmu Hranice - potápěči, jsme se jednoho sobotního rána v květnu 1983 vydali na dvoudenní "Expedici". Jirkova Škoda 1000 MB vyrazila do Maďarska. Cesta probíhala dle plánu, jedno špatné odbočení, a už jsme jeli přes Balaton na trajektu (vřele doporučuji). Spotřeba MB byla asi 7 litrů/100 km - cena benzínu 13,20 Kčs / l.

V poledne jsme byli na místě. Přivítali jsme se s Georgem a ostatními potápěči a naplánovali první ponor na odpoledne. Chtěli vidět naši výstroj. Chachacha. Mokré dvoudílné neoprénové obleky Agama, tzv. "dřevoprény" je nenadchly stejně jako naše "Tajfunky". Vodotěsné baterky Sonar, tlakové láhve Aqucentrum 10 a 12 l s mechanicky ovládanou rezervou, je také neuspokojovaly. Nůž "Piloun" a masky, které jsme si půjčili od našich bohatých kamarádů z KSP Přerov (na druhou "expedici" jsme si nechali dovést ze Západu), byly snad jedinou výstrojí, se kterou byli spokojeni.

"Kamarádi nevadí, výstroj nějak vyřešíme," děl George. Místo oběda jsme plánovali ponor dle dekompresních tabulek Svazarmu. Odpoledne obdivujeme kompresor Drager s filtry na každém stupni (1983!) a "foukáme" láhve. Nastal čas ponoru. Naši přátelé nám půjčili snad všechno. Nějak se nedokážeme domluvit na dekompresních časech. Snažím se dobře porozumět Georgovi, který říká : "Budete se nás držet a dekomprese necháte na nás." Aha... V první dvojici jdu já s Georgem, v druhé dvojici je Jirka. V 6 metrech nám ukazují pamětní desku. Dost stresující na začátek. Jdeme dolů do okna (vypadalo úplně stejně jako dnes, jen ta prkna tam nebyla). Po chvilce sedíme na čistém písku v jeskyni. Kluci nás vedou okolo. K pramenům a ke stěně, kterou obtéká 24 °C "studená" voda. Ještě pár minut v jeskyni a jdeme nahoru. Dekomprese v 9 metrech. V 6 metrech mi někdo sundal ploutví masku... Pásek na masce se odepnul, a navíc je špatně vidět. Říkám si: "Jdu nahoru a opravím ho, hned jak na něj uvidím." Můj úmysl poznal Georg a chytil mě za nohu. Aha, asi mám ještě zůstat. Ve zbývajících 25 minutách, nutných k dekompresi, mi Georg na masku pásek nasadil a poté jsme šťastně náš první ponor dokončili.

Na druhý den máme naplánován ponor na dopoledne. Poučeni o dekompresních zastávkách a seznámení s lokalitou, se jdeme podívat do jeskyně znovu. Tentokrát bez problémů. "Kluci, jestli chcete, můžete přijet kdykoliv a budete-li chtít, můžete nám pomoci měřit teploty. Ubytujeme vás zadarmo v apartmánu hotelu." Domluveno.

Je tu červen 1983 a třetí ponor v Hévizu.

Po příjezdu, v pozdním odpoledni, jsme pozváni na diskotéku místních potápěčů. "Pánové," říká Georg, "opatrně s vínem, zítra jdete na delší ponor," a nalévá nám další půllitr červeného vína s Coca Colou.

Jako zkušení "termální potápěči" jdeme měřit teploty. Dvojice stejné jako minule. Za oknem se dělíme. Měřím teplotu v levé části a zapisuji na tabulku 41,3° C. Několik okruhů, návštěva "jedovaté bubliny u stropu" a jdeme nahoru. Dekomprese v 9 a 6 m. Ve 3 m mi dochází vzduch. Ukazuji problém Georgovi. Jde nahoru a vrací se se záložní láhví. Hurá. Celková dekomprese 45 minut si "trošku" vzduchu vzala.

Po těchto "expedicích" jsme navštívili další krásné lokality, ale vzpomínky na první ponory v "jeskyni" v nás zůstaly.