Hranická propast, hloubkový rekord 130 metrů

Dne 25. 7. 1998 jsme provedli sestup do 130 metrů. Vrcholový tým byl ve složení Marek Haša (CMAS I**) a David Skoumal (CMAS I**, instruktor IANTD, instruktor jeskynního potápění ČSS) za účasti podpůrného týmu.

Sestup byl vyvrcholením cílevědomé přípravy posledních let. Vlastní realizace ponoru včetně příprav zabrala asi půl roku. Sestup byl proveden podle nejnovějších poznatků hloubkového potápění, jehož celosvětový leader je IANTD - Mezinárodní asociace nitroxových a technických potápěčů. Pro sestup jsme zvolili směs Heliair. Tuto směs jsem zvolili záměrně vzhledem k tomu, že vzniká smícháním dvou přesně definovaných plynů-vzduchu a Helia; při míchání Trimixu z kyslíku, vzduchu (nebo Nitroxu) a Helia je přesné namíchání složitější. Směs jsme spočítali ve složení O2 9% a He 55%, při dodržení fysiologických parametrů pp02 a END, taktéž CNS % toxicita a OTU byly ve fysiologickém limitu. Vlastní namíchání jsme provedli metodou parciálních tlaků. Zde bych chtěl vyzdvihnout velkou pomoc Silvy Pěkníka při míchání, zejména Nitroxu, kde je potřeba dodržet maximálně čistý vzduch - bylo použito filtru Bauer s molekulárním sítem. Vlastní pocity blenderu jsme mohli srovnávat snad jen s blendery whisky ve starém dobrém Skotsku. Další aspekt, se kterým je nutno počítat při ponorech s heliem, je HPNS syndrom - obdobný hloubkovému opojení se vzduchem, vzhledem k tomuto je nutno upravit i sestupovou rychlost.

Uzpůsobení techniky jsme trénovali v mnoha ponorech předem; je nutno všechno vyladit na tělo -připevnění 4 lahví, kompensátory vztlaku, uchycení automatik, světel. Bylo nutno i změnit typy suchých obleků; pro hluboké ponory jsou vhodnější membránové, které nemění tloušťku materiálu a tudíž i vztlak ve velkých hloubkách. Zde chci poděkovat Mirkovi Lukášovi (LOLA), svému instruktorovi potápění a dvornímu dodavateli ventilů, inflátorů, světel a další techniky, kterou mi šije přímo na míru. Vzhledem k počtu světel je vhodnější mít akumulátory na lahvích a na hlavě a rukou pouze hlavovky, které vydrží tlaky přes 100 m. Použili jsme inflátory s dostatečným průtokem a kompensátory typu křídlo (wing). Výběr automatik je zcela snadný, je nutno pouze užívat to nejlepší - Poseidon Jetstream a Zeagle Apeks Z50 D Severe.

Použitá technika

Lahve 18 l Faber, 7 l Vítkovice, ventily Lola. Deko automatiky Spiro Ranger Nitrox, Spiro Ranger Oxy, Lola oxy.

Haša

Suchý oblek Gates Pro Am, automatiky - Jetstream, lampy Lola 10 W, 52 W, křídlo Zeagle Tech, měřicí technika Uwatec - Aladin Pro, Digital, Compact

Skoumal

Suchý oblek Polar safety suit, inflátor Lola, křídlo dvojité vl. konstrukce, automatiky Jetstream, Zeagle Z50 D, lampy a měřáky identické.

Pro měření bylo použito: Aladin Pro, Digital, hloubkomer Compact 130 m. Toto se ukázalo jako nejslabší článek - reference z firmy zněly, že hloubku i čas měří Aladin přes 100 metrů a kalkulačním modelem vypočítává dekompresi. V hloubce 127 metrů však došlo k zástavě dalšího postupu na hloubkoměrném ukazateli, čas běžel normálně. Taktéž membránový hloubkoměr došel do svého maxima. Digital se zastavil na 99,9 a další hloubku neukazoval, čas však ano. Při návratu do menší hloubky (cca 120 metrů) se opět údaj na místě hloubky objevil a ukazoval normálně na obou Aladinech, údaj na Digitalu zůstal nezměněn. Problematikou měřicích přístrojů do velkých hloubek se hodláme nyní zabývat intenzivně. Důležitost netkví v dokazování maximální dosažené hloubky, ale v nutnosti naprostého a přesného dodržení plánu ponoru.

Plán vlastního ponoru: Po srovnání všech dostupných kalkulačních programů jsme nakonec vybrali Proplan, který při stejném zvoleném konservatismu vykazoval nejméně liberální výsledek. Abyss a Voyager daly přibližně stejný výsledek. Další výpočet se týkal spotřeby, v tomto se programy rozcházejí. Museli jsme vytvořit vlastní software z našich zkušeností a propočtů, podle kterého se nyní řídíme. Dalším problémem je to, že směsi s Heliem se nechovají jako ideální plyn; při tlaku 200 bar se dá odchylka předem odhadnout, ale při tlaku 300 bar již nikdo neví, co v lahvích přesně má, proto se používají lahve s větším obsahem na 200 bar. Byl proveden plán ponoru a plán akce, se kterým byli všichni seznámeni předem.

Do plánu akce byla zahrnuta vystrojovací skupina: Leššo, Vlach; dále filmaři Lukáš, Ježek; jistící skupina Slezák, Travěnec a odstrojovací skupina Drzik, Záhumenský. K vystrojení dekompresní lahve 2 x 18 l Nitrox EAN 50 do hloubky 21 m a kyslík 100 % 2 x 7 a 1 x 10 l do hloubky 6 m. Plán ponoru byl spočítán na 14 min čas na dně a 121 min výstup s dekompresí. Plánovaný bail out byl do hloubek 100, 110, 120 m a + 4 min. Byli jsme neustále v očekávání, co všechno přestane fungovat. Kupodivu šlapalo přesně vše, akorát hloubkoměry nás překvapily, jak jsem uvedl dříve. Vzhledem k tomu, že jsme měnili směs v 50 metrech, nepozorovali jsme žádnou změnu v dýchání. Při sestupu se nedostavily žádné příznaky hloubkového opojení, dýchání bylo rovněž v pohodě, žádný zvýšený nádechový odpor. Sestup jsme dokončili ve 13 minutě, výstupovou rychlost jsme zpomalili, takže jsme na první zastávce byli o minutu později, jinak nedošlo k žádnému časovému posunu. Změna směsí proběhla zcela bez problémů a pak následovala 2 hodinová dekomprese.

Při dekompresi s kyslíkem je nutná hydratace, zvolili jsme jablečné fruko a dále jsme střídali v pravidelných intervalech kyslík se vzduchem. Vynořili jsme se ve 135. minutě. Bohužel, četba na dekompresi neproběhla hladce, změnila se konsistence i křídového papíru, jeden časopis vypadl, z druhého jsem přečetl jen pár prvních stránek, pak se zdeformoval. Těsně po ponoru se nedostavila žádná únava, ani při vyčerpávající manipulaci s Šampaňským. Nahoře nás čekal MUDr. Knopp a změřil Tk, SA a monitoroval EKG s negativním nálezem.

Po ponoru se dostavila dosti značná únava, dílem vlastního ponoru a předchozích příprav, takže připravovaná oslava proběhla bez nás. Povrchové zabezpečení: Hlavní báňská záchranná stanice včetně týmu záchranářů a DK, lékařské zabezpečení - Mudr. Karpeta, Knopp, Fa Alvin, Pěkník vč. DK, záchranná služba Kalysto Frenštát p. Radhoštěm, MUDr. Čunta. Všem patří velký dík, taktéž sponzorům - fa Deep & Down - Helium, Elektromar - Helium, Alvin (Pěkník) - Nitrox, Lola (Mirek Lukáš) - speleotechnika, Hlavní báňská záchranná stanice - Kyslík. Kamarádům za zapůjčení výstroje - Pail, Kollar, Kudela. Všem za pomoc, zejména potápěčům Držíkovi, Ježkovi, Leššovi, Lukášovi, Slezákovi, Travěncovi, Vlachovi, Záhumenskému; Venglářovi za Trimixové nálepky.