Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Hurghada

duben 2001

autor: Miroslav Deneš  (publikováno: 22.05.2001)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

Moje žena je velmi teplomilný tvor, a tudíž naše dlouhé období podzimu a zimy ji moc nesvědčí. To mělo za následek, že v polovině března dostala "depresi" a oznámila mi, že chce na dovolenou, a to ihned. Co s tím? Toť zajímavá otázka.

Na doporučení kamaráda jsem zašel do cestovní kanceláře Rudolf Reisen v Burzovním Paláci. Po shlédnutí několika reportáží na těchto stránkách jsem se rozhodl pro Hurghádu v Egyptě. Vybral jsem termín s odletem za dvacet dní z Mnichova, přes německou cestovku.

Cesta na noc není zrovna to nejlepší, ale představa odletu v šest ráno a přistání v Hurghádě v deset dopoledne, není zase tak špatná.

První problémy začaly hned na letišti při vyzvedávání kufrů. Než jsem naložil naše tři kufry na vozík, ukradl mi někdo příruční tašku. Byly v ní léky a masti za 4.000 Kč, 400 USD na hotovosti a část vypůjčené výbavy z klubu (třmen na láhev, kompletní automatika s konzolí a Aladin Pro Nitrox). No pěkný průšvih hned na úvod dovolené. Letištní policie byla více než laxní. Přišoupali se po dvaceti minutách a jen krčily rameny. Holt, za blbost se platí, a tak jsme odjeli do hotelu bez této tašky.

Hotel Bella Vista leží v centru přímo na pláži. Po mojich zkušenostech každému doporučuji, aby si vzal plážový hotel, neboť ty ve městě jsou dost hrozné, a budete muset platit za pláže a dopravu na ně. Ubytování bylo promptní, a tak jsem hned vyrazil na pláž, kde byla malá báze. Nabídli, že automatiku mi půjčí zdarma, protože vše ostatní jsem měl. Ovšem ceny mě absolutně dostaly. Třídenní kurz PADI 250 USD + mezinárodní licence dalších 150 USD. Kurz se provádí tak, že vám pustí asi na dvě hodiny video s instruktáží. Na lodi, či pláži vám během hodiny vysvětlí, co si na sebe navlečete, proč a jak to funguje, a pak hurá do vody. Tam vás vlečou, jako "Bivoj vlekl k Libuši zabitého kance". Vysvětlování, co dělat v případě nehody, zde považují vcelku za zbytečnost, kterou se nemá cenu zabývat. Jednodenní šnorchlování na ostrově Giftun 30 USD, jeden ponor 30 USD, paket na šest ponorů 135 USD, paket na deset ponorů 235 USD. Výlet na vrak lodi Thistelgorm 130 až 150 USD. Jak jsem byl na tento výlet "nadržený", tak to mě hned přešla chuť. Zalapal jsem po dechu a vzal jsem paket na šest ponorů + jeden noční. Nedělají rozdíly, jestli jdete do vody z pláže, nebo z lodi. Funguje zde systém PADI, ale není problém, pokud máte cokoliv jiného. V drtivé většině používají dvanáctilitrové hliníkové láhve, ale pokud si řeknete, dostanete za nezměněnou cenou ocelové patnáctilitrovky.

Druhý den ráno jsem dle dispozic stál v 8.30 na molu, a tam nebyla ani noha. Všichni se začali trousit teprve od devíti. Loď byla přestavěna z rybářské bárky, ale měla vše co potřebuje potápěč ke spokojenosti.

První a druhý ponor

Po čtyřiceti minutách jízdy jsem dorazili na FANOUS RIF. Zakotvili jsme na východní straně, a hned jsem se hrnul do vody v první skupině. Bylo nás pět s jedním instruktorem. Všichni se již potápěli, takže to bylo v pohodě a instruktor na nás jen občas kouknul.

Krásný útes plný roztodivných korálů, sasanek a ryb. Maximální hloubka ponoru 17 metrů a teplota vody dole byla 23 °C. Vůbec mi nepřišlo, že jsme se tam plácali 40 minut.

Po obědě, který si mimo jiné musíte zaplatit (2-3 USD) jsme odjeli na západní stranu. Než jsme tam dorazili, potkalo nás hejno sedmi delfínů, kteří začali skákat a podplouvat loď. Po chvíli naskákala polovina lodi do vody a delfíni proplouvali mezi námi a nechali se hladit. Nádherný zážitek, toto nemáte ani v nějakém světovém aquaparku. Druhý ponor byl jen v 11 metrech, ale útes z této strany vypadal úplně jinak. Korály, které zde byly, jsem při prvním ponoru vůbec neviděl. Po návratu na loď jsem ještě skočil do vody pouze ze šnorchlem. Potkal jsem hejno perutýnů (jeden na mě koukal a otvíral tlamu jako by mě chtěl sežrat) a krásný páreček rejnoků skvrnitých.

Třetí a čtvrtý ponor

Na moje přání vyrážíme na ABU RAMADU. Cesta trvala asi hodinu. Když jsem tam dorazili, připadal jsem si jako na Václaváku. Bylo zde zakotveno již 13 lodí a další tři připlouvali za námi. Podotýkám, tento útes má tak 200 až 300 m2. Dnes máme s sebou čtyři kurzisty. Dostal jsem za budyho jednu Rusku, která jde podruhé pod vodu. První ponor měla na pláži, takže je to malá premiéra pro ni i pro mne. Přemýšlím, co s ní pod tou vodou budu dělat. Táhnu jí dolů a jsem hrozně naštvaný. Má málo olova, a tak mi dává dost zabrat. Nakonec mi přichází na pomoc šéfová báze a já mám konečně klid. Ona ji vleče za sebou a já jedu v pěti až šesti metrech, neboť ten boj mě připravil o dost vzduchu. I tak ten ponor stál za to.

Po obědě se jedeme ponořit na druhou stranu útesu. Myslel jsem si, že už zde nic nového neuvidím, ale šeredně jsem se mýlil. Hned pod lodí "honíme" mladou murénu. U paty útesu je další, velká, která zalezla do díry, kouká na nás a cení zuby. Za chviličku narážíme na jedovaté mlže a velkého rejnoka skvrnitého. Zhruba v polovině ponoru nacházíme sloup, který jde z 12 metrů až téměř na hladinu, a na který se snad přijela podívat polovina ryb z celého moře. Trávím zde všechen čas a až mi ukazuje tlakoměr, že jsem na rezervě, vydávám se v pěti metrech k lodi. Šéfová báze vleče ve 12 metrech onu rusku, se kterou jsem se pral, a já si jen tak říkám: "jen si holka užij". A pak to nastalo.

Kurzistka se s ní začala z nějakého důvodu prát, vyrvala jí inflátor z ruky a začala napouštět žaket až snad k prasknutí. Nadýchla se a se zadrženým dechem začala stoupat k hladině jako sraketa. Vzpomněl jsem si na svůj výcvik na Slapech a říkal jsem si: "zlatej náš šéf klubu Míra Roučka, ten by ji hnal". Byl jsem nad ní, tak mě napadlo ji zkusit chytit, protože by neměla šanci přežít.

Zadařilo se, po krátké chvíli jsem jí vyrval inflátor z ruky a vypustil jsem žaket. Stáhl jsem jí dolů a společnými silami se šéfkou jsme ji dotáhli na loď. Měl jsem hodně chuti po tomto ponoru šéfové říct něco hezky česky od plic, ale předběhla mě. Přišla, děkovala mi, a že to byl opravdu profesionální výkon. Jako dárek mi nabídla jeden ponor z pláže grátis, a to jsem samozřejmě nemohl odolat.

Pátý ponor - noční z pláže u hotelu

Asi 50 metrů od pláže je malý útes. Těšil jsem se, jaký bude útes super v noci, s výkonou lampou. Jdeme tři, s jedním instruktorem. Nechal nás před útesem ve třech až osmi metrech na tom písku. Jsem sice děsně naštvaný, ale potkáváme nějaké krabi, raky, rejnoky, langustu a maličkou murénu. Nakonec to nebylo nejhorší, ale noční útes jsem neviděl.

Šestý a sedmý ponor

Vyrážíme do národního parku na BANANA RIF. Zjišťuji, že ve flašce mám místo 20 MPa pouze 18, ukazuji to instruktorovi, ale ten jen krčí rameny. To se prý stává. Nu což, beru co mám a jdu. Poprvé vidím obrovskou želvu, za chvíli další a pak velkou ropušnici. Dotkl jsem se jednoho korálu dvěma prsty a instruktor se tvářil, že mi hned ve vodě uřízne celou ruku. Jinak to bylo fajn.

Přejíždíme asi 500 metrů na SABRINA RIF a po obědě jdeme opět dolů. Tentokrát je lahev v pohodě. Plaveme v hloubce 5-11 metrů celou hodinu v nádherných korálových kaňonech. Ryb tu sice moc není, ale zato je to tu jako bludiště.

Osmý ponor - zdarma z pláže

Necelých 100 metrů od báze je v 15 metrech vrak rybářské lodi. Chci tam vyrazit. Pouštím ventil u láhve a hle, dneska se předali. Tlakoměr na půjčené automatice z báze ukazuje hodnotu 25 MPa. To je skvělý, alespoň satisfakce za tu "ufouknutou" flašku. Chvíli po zanoření potkáváme velkou želvu, v pohodě si nechává hladit krunýř a jedeme vedle ní. Dost bylo želvy, hurá na vrak. Ten nenalézáme, a tak se musíme vynořit a kouknout se, kde je bóje.

Na druhý pokus to vychází a už jej vidím. Z šera se vynořuje příď, jako ve filmu Titanic s Di Capriem. Vrak sedí ukotvený na kýlu jako by chtěl každou chvíli odplout. Obeplouvám jej a hledám instruktora. Ten již zalezl dovnitř, a tak se sunu pomalu oknem za ním. Uvnitř je spousta harampádí a obrovské hejno ukrytých rybek. Po chvíli proplouváme průlezem do kormidlovny, kde si hraji s kormidlem a koukám na přední část lodi. Nakonec mi to nedá a plavu se podívat zblízka. Když už jsem u řetězů a navijáků, cítím jak mě něco rve za lahev zpátky.

První myšlenka patří žraloku, ale když se ohlédnu, vidím instruktora, jak si klepe jednou rukou na čelo a druhou ukazuje k řetězům. Asi půl metru od mojí hlavy se za řetězy vynořili tři velcí perutýni. Pomalu couvám a děkuji Alimu, že mě chytil.

No nic, poslední obhlídka lodi, kontrola zásoby vzduchu, mám přesně 5 MPa a domlouváme se, že poplaveme po dně až na pláž. Párkrát jsem se nadýchnul a pak to přišlo. Nemohl jsem se pořádně nadýchnout. Nadechuji se na dvakrát, a pak znova. Mezitím mi mozek pracuje na plné obrátky a přemýšlím, co se děje. Koukám na tlakoměr, mám tam 4,5 MPa a najednou mi to došlo. Bylo to přesně stejné, jako když mi "drazí" kamarádi na Slapech, v metrové hloubce, zavřeli láhev. Já nemám vzduch a jsem v patnácti metrech. Můj instruktor plave v klidu asi pět metrů přede mnou.

Vyrážím jako "divoký kůň" za ním. Po pár zuřivých tempech ho doháním a na nějakou signalizaci kašlu. Vytrhávám mu automatiku a pořádně dýchám vzduch. Ali na mě zděšeně kouká, zastavujeme, a již si vzorově předáváme automatiku po třech nadechnutích. Vůbec nechápe co se děje, a tak mu ukazuji tlakoměr a signalizuji, že už nemám vzduch. Když jsem se náležitě uklidnil, měníme plán a podél bójkového lana stoupáme přímo nahoru. Po vynoření nadávám hezky z plných plic česky, co je to za šmejd. Ali jen pokrčil rameny a nekomentoval to.

Již v klidu jsme doplavali na pláž, a když jsem ze sebe sundal žaket, "letím" v neoprénu do kanceláře šéfové, říct jí něco velmi nešlušného. Řval jsem na ni česky, ale bylo poznat, i přes to že je to Ruska, že mi velmi dobře rozumí. Po pěti minutovém monologu se odmlčuji a ona mi s lakonickým výrazem ve tváři oznamuje, že se to stává. To mě dorazilo natolik, že už jsem se nezmohl ani na odpověď a odešel jsem.

Poslední tři dny pobytu jen ležím na lehátku, chytám bronz a hodnotím tuto dovolenou. No nebylo to špatné, ale ještě že mám za sebou kurz v Lucky Divers, u nás, pod vedením Míry Roučky. Myslel jsem si, že nás občas "buzeruje" zbytečně, ale tady jsem zjistil, že mi dal tu nejlepší školu, jakou mi dát mohl.

Rudé Moře je skvělé a doufám, že se sem ještě někdy podívám. Nicméně, bez těchto zážitků se obejdu a snad to bude pohodovější.

Pro ilustraci uvádím ceny turistických výletů:

Celodenní výlet do Luxoru 75 USD na osobu, jednodenní výlet na pyramidy 80 USD, dvoudenní výlet Káhira + pyramidy 150 USD, jednodenní výlet do Asuánu 100 USD. K těmto cenám je třeba připočítat "bakšišné" v hodnotě 8-15 USD.

autor: Miroslav Deneš
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier