Hurghada 2003

Tak se nám opět nachýlil rok ke svému konci a já marně přemýšlel jak uniknout z předvánočního šílenství a hlavně od šílenství všech zákazníků v polygrafii, které se každoročně zhoršuje. Moje čarodějnice mě nepotěšila, oznámila mi, že na konci října nepojedu (v plánu bylo Chorvatsko), na začátku listopadu taky ne, ale slibně vypadal začátek prosince (země na jihu se spoustou vody a tepla). Hurááá!!!!

Chtěl jsem vyrazit do Sharmu s kamarádkou, ale nakonec zvítězila sólo akce s mě neznámými "podvodníky" z Octopus Clubu Radka Vančury.

Zaplatil jsem 11 dní v Hurgádě a těšil jsem se, jak se podívám na stará známá místa z roku 2001. Program byl docela prostý: 4 dny ubytování v hotelu SEA GULL s každodenními výlety na dva ponory lodí místní báze www.divetoo.net. Poté nalodění na velkou loď a hurá na severní safari se zaměřením na vraky.

Před odletem mě milá čarodějnice ještě varovala, že nastanou malé komplikace, ale nakonec se to vyřeší. Aby taky ne?! Toho bohdá nebude aby český potápěč z boje utíkal a zalekl se hvězd.

Odlet

Máme být na letišti ve 23:00 a odlétáme v jednu ráno. Nu což, jsem normálně v práci a večer stihnu ještě zabalit. V 17:45, při nákupu cigaret na benzinové pumpě v Benešově, mi zvoní mobil. Radek mi lakonicky oznamuje, že je malý problém, ale že si s ním určitě poradím. Odlet je ve 21:00 a na letišti mám být nejpozději v osm. Cestu z Benešova na Řepské sídliště v Praze zvládáme za 55 minut! Sbaleno mám za chvíli. Ještě, že cajk mám stabilně naložený v báglu, aby byl skladnější. Pouze přihazuji několik drobností - trička, šortky, tepláky a mikinu. To mi na skoro 14 dní musí stačit. Na letišti jsem v 19:45 jako druhý ze skupiny. Radek přijíždí až v osm. Postupně se scházíme všichni až na Maxe. Volaný účastník je bohužel nedostupný a tak holt poletí až dalším letadlem do Sharmu a za námi dorazí v sobotu. Kupodivu to někteří zvládli i z Jíčína a Českých Budějovic.

Letiště v Hurgádě je stejné a kupodivu pořád stojí. Arabský způsob vydělávání peněz mi učaroval již při minulé návštěvě natolik, že tentokrát s milým úsměvem odmítám pomoc s vozíkem a báglem. Odjíždíme ihned do hotelu a mě zajímá jen to jediné, postel. Přesto si před usnutím sedám na balkon, dávám si cigaretku a otevírám železné zásoby českého piva a jedno si hned dávám.

1.den

Rána jsou krutá, ale naštěstí nás očekává snídaně a krátký briefing, jak to tu vlastně zvládnout. Přemýšlím, kolik lidí bude mít problémy s Faraónovou pomstou, zatím všichni vypadají OK. Jdu se kouknout na svá stará známá místa. Bázi v hotelu Bella Vista již má někdo jiný. A kupodivu jsou to bratři Slováci. Hospody a bary jsou také stále stejné a bordel v ulicích se vůbec nezměnil.

2.den

Opět jsou ještě všichni OK. Vyrážíme lodí na ponor a hned jedeme na to nejlepší, co zde je. GOTA ABU RAMADA - Úžasně teplá voda 26°C, spousty ryb a korálové věže jsou taky ještě na svých místech. Koukám na první jehly, murénu a trnuchu. Druhý ponor jedeme na pravou stranu reefu a je to tu stejné jako při minulé návštěvě. Nádhera.

3.den

ABU RAMADA - Při briefingu nám Eše slibuje po zanoření velký proud a radí nám držet se co nejblíže dna. Realita je zcela jinde. Visíme v modrém prostoru a proud nestojí za řeč. Tak takto jsem si drift nepředstavoval. Druhý ponor přejíždíme na SHAAB PETRA - Hodinová pohoda strávená s několika rejnoky. Dnes již někteří začínají konzumovat Antinal a zkoušejí přemoci faraóna a jeho pomstu.

4.den

Ráno vyrážíme na CHARLES REEF - Vlny běsní a já si připadám jako vlajka na stožáru. Nemám sice ještě mořskou nemoc, ale nemám k ní daleko. Někteří to neustáli a jdou krmit rybičky na záď lodi. Zato ponor byl v pohodě. Pod hladinou bylo stálých 26°C, tepleji než nad ní, a mě se stále někteří diví, jak se můžu potápět v shortu, zatímco většina osazenstva má 6-7 mm polosucháče (pár exotů titanové).

5.den

Ráno jdeme na poslední snídani v hotelu. Zabalit věci a odtáhnout cajk k bázi a pak se jen povalovat a koukat chytat bronz na pláži. V poledne má přijet velká loď (přemýšlíme nahlas, zda je to podle "evropského" nebo podle "egyptského" času). Egyptský je tzv. lážo plážo, klidně o dvě hodiny později. Nakonec odjíždíme na Nábele asi ve dvě odpoledne.

EL FANUS (light house) - Vyrážíme na člunu na otevřenou stranu reefu ve druhé skupině. Vypadá to, že budeme mít ještě o jeden vrak na safari navíc. Člun se šesti lidmi je totálně plný vody a všichni vylévají maskami vodu ven. Jen náš "Zodiac Man" stojí spokojeně u rukojeti motoru s cigaretou v puse, spokojeně pokuřuje a nabádá nás abychom vylévali. Po zanoření plaveme okolo třech velkých ergů a koukáme u každého na pořádnou murénu.

První noční ponor absolvujeme na SHÁB EL ERG. Lampa prořezává noční temnotu a útes se konečně objevuje v plné nádheře. Papouščí ryby jsou schovány za korály v průhledném slizu a soldat fish s velkými očaři brání útes, jako by byl jejich vlastní. V noci je to úplně jiné, i jehlice se probudily z životu a hledají si ve světle baterky večeři.

6.den

ABU NUHAS - Tolik zrádný útes, kde leží již několik lodí. Posledním vrakem je obchodní loď GIANIS D. Řecký kapitán na můstku trochu přebral z lodních zásob vína a malér byl na světě. Vrak je vidět přímo z hladiny a tak se nemůže stát, že byste jej nenašli. Nejzajmavější z vraku je bezpochyby zadní část s můstkem. Pohodlně se dá vplavat dovnitř a prozkoumat celou záď. Toho vraku se rozhodně potápěči bez vrakových zkušeností nemusejí obávat. Krásně se dá všemi prostory projíždět a téměř vždy uvidíte volnou modrou vodu. Je zde spoustu míst na zachycení se. Jen si dovoluji upozornit, že je třeba se starat od dvě nejdůležitější věci. Nikde vám nesmí nic plandat, hlavně ne hadice od prvního stupně!!! Dále pamatujte, že je zde šero a toto místo mají rádi malé rybky, ale hlavně také jejich lovci perutýni a ti před váma teda neuhnou.

Na druhý ponor zůstáváme také zde. Náš "Zodiac Man" si již vzal sebou do člunu velký kbelík a tak je vylévání vody podstatně pohodlnější. Jedeme pouze o kousek dále, na vrak další obchodní lodi CARNATIC. Loď převážela víno a zlato. Údajně část zlata ještě leží někde na dně. Každopádně je ve vraku spoustu zbytků lahví od vína. Zbytek lodi leží na boku a dá se také proplouvat uvnitř mezi jednotlivými palubami. Na zádi je možno ještě nakouknout do oken kapitánské kajuty. Neporušený bok, na kterém se kdysi drželi pouze řasy a mušle, je dnes porostlý nádhernými korály. Vypadá to jako jako záhony různorodých květin, které se právě rozhodli rozkvést do krásy.

Tak tady na tom útesu bych chtěl mít kameru a strávit zde celý pobyt. Tady by se natáčel ten správný film o podmořském životě. Těch vraků je tu ještě více a ten život, to by bylo.

7.den

Včera večer jsme se přesunuli a tak hned ráno po kafíčku vyrážíme na vrak lodi DUNRAVEN. Naprosto klidový ponor s několika murénami. U lodi je malý proud a tak se necháváme unášet a kocháme se podmořským životem. Na oplátování lodi je opět klasická zahrádka a malé rybky jezdí mezi jednotlivými koráli jako zahradníci. Čas je bohužel neúprostný nepřítel a žene nás nahoru. Proud je podstatně silnější a tak nemusím máchnout ani jednou ploutví a jedu sám. Po chvíli potkáváme tři velké napoleony, kteří si jen tak plavou chvíli po proudu a pak proti němu jako by tam ani nebyl.

Přejíždíme blíže k mé vysněné lokalitě, ale nepředbíhejme. Zastavujeme na STINGRAY STATION - Je tu několik samostatných ergů a divemaster Eše nám při briefingu slibuje spoustu trnuch. Rejnoka jsme nikdo nenašli ani jednoho, ale překvapil nás náš kapitán. Než jsme se vynořili, přeparkoval loď úplně jinam, takže jsme ji taky nenašli.

Na třetí ponor přejíždíme na SHÁB MAHMOUD. Radek nám slibuje super drifťák, ale realita ve 20 metrech je zcela opačná. Po proudu ani stopy, takže makáme sami. Nu což, potkali jsme několik rejnoků, murén a obrovskou karetu. Ta dokonce Radkovi "učesala" pěšinku na hlavě, jak byla blízko.

8.den

A je to tu! Jsem na THISTELGORMu! Padám dolů jako kámen hned k protiletadlovému kulometu na zádi. Na lokomotivu vedle lodi ani nejdu. Více mě zajímají převrácené tanky a zásobníky s dělostřeleckými granáty. Lezu do nákladového prostoru, ale motorky nikde. "Přece mi je někdo odtud neukad?" Na horní nádstavbě vidím dva železniční tendry a letecké torpédo.

Před druhým ponorem se radíme, kam se "jít" podívat. Mizím v nákladovém prostoru číslo 2 a padá mi kámen za srdce. Jsou tu! Přesně jak to vypadá na fotkách. Stojí tu vyrovnané nákladní vozy Bedford a na nich je plno motorek. Dále tu je spoustu holínek, přilby, pušky, atd. Čas je opět proti nám a tak musíme pomalu nahoru. Držím se zábradlí na přídi a mocně oddechuji. Proud je tak velký, že by mě omžitě hodil na nějakou stěnu. Před přídí je obrovské hejno kranasů a tuňáků. Jak je možné, že jim ten proud nevadí? Oddaluji čas, kdy začnu stoupat k hladině, ale nakonec musím. V duchu se loučím a moc mě mrzí, že tu ještě nezůstáváme. Vlaji na laně při deko zastávce jako čerstvě vyprané prádlo a slibuju si, že se sem musím ještě někdy podívat. Podívám!!!

Pozdě odpoledne přijíždíme na BLUFF POINT. Přímo pod náma je malý vrak neznámé lodi. Jdeme se na něj kouknout na noční ponor. Potkáváme kamenou rybu a několik murén. Je tu spoustu života a krokodýlí ryby si jen tak leží na dně a koukají po očku na nás.

9.den

Ráno nás veze "Zodiac Man" za cíp ostrova na super drifťák. Ten teda je. Zahajujeme jej v 25 metrech a pozvolna se suneme nahoru. Najednou proud končí a po chvíli se otáčí zpátky k lodi. No to je správný "autobus"! Usadíš se a jenom se koukáš.

V poledne zastavujeme na SHABROR SUGIL - pohodovka, ovšem bez nějakého vzrušení.

Noční ponor jsme již na lokalitě ONKUSH. Přímo pod lodí jsou tři obrovští kranasi a čekají co budou mít k večeři. Kapitán nahazuje třpytku a po chvíli tahá jednoho na zadní palubu. Měl něco okolo 10 kg! To bude zítra super oběd! Při ponoru svítíme na písku vždycky okolo samostatných kamenů na malé rybky. Tři perutýni jezdí pod náma a našimi světly jim servírujeme neskutečné hody. Nezůstala tam ani jedna rybka a perutýni se za námi táhli dál v tušení, že by mohli mít ještě nějakou mňamku.

10.den

Ráno se již stáčí loď zpět k Hurgádě. Skáčeme do vody na lokalitě BIG SIGUL. Jednalo se o velmi klidový a pohodový ponor až do chvíle vynoření. Byl jsem u boku lodi, asi tři metry od zadního žebříku, když mě a buddyho začal odnášet povrchový proud. Během dvou minut jsme byli oba na otevřeném moři asi 100 metrů od lodi a ta se ná pěkně rychle vzdalovala, nebo respektivě my jí. Všichni na nás jen koukali a měli z toho děsnou srandu, ale náš "Zodiac Man" nás nenechal v rejži.

Druhý ponor nám slibují jako klidový na již navštívené lokalitě SHÁB EL ERG. Realita je opět jiná. Za jedním ergem je takový proud, že se nedá překonat ani, když se držíme kamenů a všeho co máme po ruce. Obeplaváváme jej z druhé strany, ale tady je to ještě horší. Zůstáváme v závětří a po chvíli signalizuji, že opouštím partu a jdu na hladinu. Při deku ve třech metrech mi přímo proti obličeji připlouvá velký delfín. Zuřivě mlátím klepadlem, aby se všichni pode mnou podívali, co tu mám. Okamžitě končím bezpečnostní deko a ženu se za delfínem. Ostatní nechávají ponoru a ženou se také za ním. Delfín si jen tak v klidu plave okolo a pohrává si s námi. I po vynoření zůstává u naší lodi, občas odplave a pak se zase vrátí, aby nám nebylo smutno.

Mimochodem, ten kranas byl opravdu na oběd a byl naprosto úžasný. Tak jemné maso jsem ještě nejedl. Tuňák mi proti tomuto připadal jako podešev.

Na noční ponor tu zůstáváme také a po celou dobu posloucháme zvuky delfínovi přítomnosti. Jinak vidíme pod vedlejší lodí, která přijela, pořádné hejno jehlic a barakud. Paráda! Na obloze je úplněk a tak si jej pletu se světly vedlejší lodě a místo k naší kocábce makáme na opačnou stranu k Hurgádě. Ještě, že se dá člunem jezdit i v noci.

11. den

UMM GAMAR - Jdeme ráno na poslední ponor a tak doufám, že bude stát za to. Stál! Pustili jsme se do hloubky. Ve 40 metrech mi řve můj Viper jako šílený. Vypínám zvuk a koukám, jak tam naskakují další metry a zkracuje se čas do deka. Na plošince v 55 metrech mi po chvíli naskakuje 6 minut dekomprese. No nic, vyjel jsem do pětadvaceti metrů a pokračujeme v ponoru. V jednom ergu je malá jeskyně plná glass fish. Proplouváme mezi němi a koukáme, jak u východu čeká perutýn a kanic na nepozornou rybku. Je čas postoupit o něco výše a začat se vracet k lodi. Něco se na útesu najednou pohnulo a zase to zmizelo. To mě opravdu zaujalo. Byla to krásná chobotnice. Přišli se na ni podívat všichni a já byl rád, že jsem ji našel právě já. Jsme již téměř pod lodí a ač mi dekomprese již zmizela z compu, zůstávám dvojnásobnou dobu než musím. Během loučení s Rudým mořem ještě nacházím zalezlou murénu a hada vodnáře. Jěště jeden pohled pod hladinu u žebříku a už musím bohužel nahoru.

Ještě, že odlétáme až ráno. Na displeji mi svítí 18 hodin do možného odletu. Téměř celý den po návratu do Hurgády trávíme na malém ostrůvku u Giftumu, kde není kromě nás vůbec nikdo. Voda má stálých 26°, panuje absolutní bezvětří a teplota na sluníčku se vyšplhala ke třicítce.

Večer jedeme nakoupit pár šíš a pak už spát. Ráno vstáváme v půl čtvrté a hurá na letadlo, které letí v šest.

Po příchodu na letiště nám oznamují, že budeme mít chvíli spoždění. Nakonec jsou z toho tři hodiny. Teplota na slunci před odletem je již 24 stupnů. To bude teda návrat po těch obdržených zprávách o mrazech v Praze.

Letíme podél pobřeží, vidím ještě Ras Mohamed, někde pod náma odpočívá Thistelgorm, Suezský záliv a dokonce i kus Suezského kanálu. Káhiru míjíme ze severní strany, vidíme až k pyramidám. Afriku opuštíme přímo nad Alexandrií a potom už je vidět jen modř Středozemního moře.

Já chci zpátky! Ne do Prahy! Kapitán letadla mě vůbec neposlouchá a míří přes Krétu, Řecko rovnou do Prahy.

Poledne na Ruzyňském letišti je krušné. Venku je pětistupňový mráz a já mám na sobě tričko s mikinou (ještě, že jsem si ji v Egyptě koupil) a na nohách sandále. No to je teda návrat?!?!

Co dodat závěrem? Pokud si chcete uchovat normální mysl a pohodu v šílenství, které tuto republiky blaženě začíná objímat, neváhejte a odleťte kamkoliv do tepla s heslem "vzhůru dolů"!!!.