Potápění na Gran Canarii

Kanárské ostrovy, Mekka slunilů, ideální dovolená pro lenochy. Z představy i jen polodenního válení se na pláži mně osobně naskakují pupínky na duši. Rozhodl jsem se tedy, že si několik opakovaných pobytů na Gran Canarii zpestřím napřed výukou potápění, posléze pak i vlastním provozováním téhož. Centrem turistiky a vůbec života na pobřeží je město Playa del Inglés, které jako místo pobytu mohu vřele doporučit. Neplánujete-li noční ponor, pak rozhodně chcete někam zaskočit za tekutou kulturou, či se jen tak trochu cournout a zde je možností jednoznačně nejvíce. Svůj základní kurs (a posléze i kursy další) jsem si dělal u Tauchschule Nautico, nejstarší potápěčské školy na ostrově (založena v roce 1972), která nyní sídlí ve čtvrti San Augustin, v hotelu Interclub Atlantic. Provozovateli základny jsou v současné době v manželé Mirka a Georg Wolfovi. Pro potápěče nehovořící přehnanou měrou světovými jazyky je dobrá zpráva, že Mirka pochází ze Slovenska, takže veškerá organizační komunikace, jakožto i kursy a vlastní ponory lze absolvovat ve srozumitelném, federálně spřízněném jazyce. Mirka má na svém kontě přes tři tisíce ponorů, takže co se týče zkušeností, má co předávat. Georg je rodilý Němec, jeho specialitou jsou ponory z nafukovacího člunu. Během jeho ponorů vládne přísná disciplína, což však bezpečnosti rozhodně není na škodu. Dlouholetým instruktorem této školy je mírně obézní, velice veselý a nesmírně sympatický domorodec Enrique, mluvící německy, anglicky a španělsky. "Kike", jak se mu přezdívá, je mimořádně schopný podmořský vůdce a má neuvěřitelnou schopnost nacházet a ukazovat svým svěřencům i ty nejukrytější a nejzahrabanější členy podmořské fauny. Jeho nejoblíbenější slogany jsou: "Vamos, muchachos!" a "Al ataque !" ("Do útoku!").

Přední Gran Canarijskou lokalitou k potápění je vládou chráněný podmořský přírodní národní park Reserva Marina de Arinaga u pobřeží pod majákem v blízkosti městečka Arinaga. Vstup do vody je přímo ze břehu. V parku se nachází značně rozmanité vulkanické skalní útesy s jeskyněmi, tunely a komíny. Celý komplex je dostatečně rozsáhlý, takže lze absolvovat několik velmi kvalitních poznávacích tras s rozdílným stupněm obtížnosti a po základním seznámení je možno se na daném místě potápět "do bezvědomí", neboť zvláštností, která toto místo činí tak přitažlivým jsou - ryby.

Nad obrovskými hejny čítajícími stovky žlutoocasých chrochtalů, místně nazývaných roncadores (lat. Pomadasys incisus), visí nehybně jako gigantické pomlčky stříbřité barakudy (Sphyraena viridensis), proplouváte hejny všetečných a mlsných kněžíků (Thalassoma pavo), kolem vás tiše krouží mořani příčnopruzí (Diplodus cervinus cervinus) a nádherně purpurovo-žluto-šedě vybarvené samičky ploskozubců (Sparisoma cretense) - tzv. "papouščích ryb", jejichž mužské polovičky se kupodivu zmohly jen na nevýraznou maskovací šedou (snad se jedná o neobvykle pochopenou poučku slušného chování, kdy ženuška dostane přednost i žralokovi do tlamy). Uvidíte hejna očnatců (Boops boops), z drobnějších ryb sapíny (Chromis limbatus), komorníky se zářivým ocasem (Abudefduf luridus) a bizardně geometrické hranobřichy (Canthigaster rostrata). Má-li zrovna v hnízdě nadílku, pak je lépe se vyhnout tmavomodrému ostenci (přesněji nebyl identifikován), který na množství ani velikost nehledí a své potomstvo udatně hájí i před skupinou potápěčů. To je asi jako kdybyste od kočárku s několikasetterčaty vystartovali proti blížícímu se stádu slonů a preventivně jejich vůdce kousli do chobotu. Ale i to se pod vodou může stát. Ve skalních štěrbinách se skrývají zvědavé murény černé (Muraena augusti) i skvrnité (Enchelycore anatina), dosahující až úctyhodné dvoumetrové délky, v několika místních temných jeskyních přes den klimbají krvavě rudě skvrnití očaři (Heteropriacanthus cruentatus) s příslušně vypoulenými bulvami, pod kameny se skrývají neuvěřitelně hbité hadice (Obhioderma longicaudum) se svíjejícími se tenoučkými chlupatými rameny, zatímco jejich tučnější příbuzné - bolševicky rudé pěticípé hvězdice (Echinaster sepositus) si na ladnosti pohybů dávají záležet a nic se nebojí perzekuce za propagaci hnutí omezujícího práva a svobody jedinců. Inu, byly zde několik milionů let před bolševikem, tak je asi nějaká přelétavě módní politická deviace příliš netankuje.

Lze navštívit kolonii úhořovců (Heteroconger longissimus), kteří trčí ze dna jako periskopy ponorek podmořských krtků. Ve skalních štěrbinách sídlí též rozliční krabi, velmi častý je oranžový krab připomínající pavouka vzhledem i španělským názvem (Cangrejo araňa - Krab pavouk), (lat. Stenorhyncus lanceolatus) s modře žíhanými klepety - za nosovitý výrůstek jej můžete zvednout a vzít si ho na ruku, na které se vám na nohách podobných chůdám opilecky potácí a poté nevyhnutelně opět padá pomalým volným pádem na dno, kde se přeci jen cítí nejlépe. Na písčito-kamenitém dně lze nalézt nehybného pruhovaného ještěrohlavce (Synodus synodus), v útulných skrýších vyzdobených mušličkami a lemovaných nasbíranými kamínky, které vymezují jejich podmořskou zahrádku, se skrývají chytré a hebké chobotnice (Octopus vulgaris) s podivuhodnýma očima, často lze vidět trnuchy (Taeniura grabata) od maličkých až po chlapáky o průměru talíře 1,5 metru s příslušně dimenzovaným ocasem, zastoupeni bývají též tlamatí a strakatí kanicové (Epinephelus guaza), téměř vždy narazíte na pár směšných, plovoucím klarinetům podobných lulanek (Aulostomus strigosus). Na dně se povalují tzv. mořské okurky (Holothuria sanctorii), na skalách rostou mořské houby (např. Ircinia sp. a Verongia aerophoba) a mořské sasanky - kupříkladu obzvláště krásný modrofialový typ s marťanskými tykadélky (Telmactis sp), k vidění jsou též rozliční plži - bez ulity například dalmatinovsky černobíle puntíkatý Peltodoris atromaculata, či vyparáděný Hypselodoris webii - v extravagantní barevné kombinaci azurově modrá/zlatožlutá, občas můžeme najít i homolici (Conus pulcher) s jedovatou harpunkou v plné bojové pohotovosti. Někdy však v její ulitě sídlí už nový nájemník - krab poustevníček (Dardanus callidus). Máte-li štěstí natrefíte i na tzv. andělské žraloky (parejnok křídlatý - Squatina squatina) vyvalující se v písku. Kike je s oblibou tahá za ocas, aby odstartovali a ukázali se v plné parádě. Z jedovatých potvůrek lze objevit nebehleda (Uranoscupus scaber), ten bývá však zahrabán v písku tak dokonale, že jej najde většinou pouze Enrique, mezi kameny se občas skrývají skorpeny (Scorpaena maderensis).

Na svém tradičním místě často pobývá nádherná sépie (Sepia officinalis), familiérně přezdívaná Dekompresní Mařena, kterou potkáte většinou v tzv. Lochu - při vstupu a výstupu výhodně položené třímetrové proláklině, v které bezpečnostní tři minuty ve třech metrech strávíte hrou s Marií, pozorujete změny jejích barev (mimo jiné skvěle imituje zebru!) a ani si nevšimnete, že už uplynuly potřebné minuty. Od toho však máte instruktora, který hlídá nejen váš vzduch, ale i čas.

Z uvedené fauny (a to zdaleka nebyla vyjmenována všechna!!!) pochopitelně nelze všechny druhy vidět během jediného ponoru, ale poctivých 60-80% typů lze zaručit a za ostatními nezbývá než přijít opět. Proto se sem také všichni potápěči znovu a znovu vrací. Nejhlubší místo do kterého se u Arinagy potápí, je cca 30 metrů hluboko, u trsu žlutých gorgonií (Lophogorgia vinimalis). Teplota vody během roku kolísá mezi 18 a 20° Celsia, viditelnost je v závislosti na počasí mezi 10 a 30 metry, spíše však k té horní hranici. Denně lze absolvovat dvě potápění, sraz bývá v 9:00 v potápěčské škole, následuje fasování výzbroje a její nakládání do vozidla či vozidel - podle četnosti skupiny, to trvá cca půl hodiny, následuje asi třicetiminutový přejezd podél pobřeží na sever k Arinaze, ustrojení, briefing, takže nejpozději v 10:30 jste ve vodě. Ponor trvá něco málo pod hodinu. Poté je hodinová pauzička na sluníčku s nealkoholickým občerstvením a sendvičem, vše v ceně. Druhý ponor bývá kolem půl jedné a trvá přibližně stejně dlouho. Po dohodě se v Arinaze lze zanořit i v noci a je opět o zážitek více, neboť skladba viditelných živočichů se úžasně změní. Pokud jste si s sebou na dovolenou vzali nepotápějící se a méně tolerantní a/nebo více náročnou partnerku, můžete po dohodě s instruktory absolvovat i pouze jeden ponor denně. A nechce se radši potápět taky?

Je-li skupina dostatečně kompatibilní, lze po příjemně stráveném dni ještě na zpáteční cestě zaskočit do restaurace k bláznivé chobotnici "El pulpo loco" přímo v Arinaze, kde servírují výtečné mořské speciality (zejména chobotnice - doporučuji pulpo a la Gallega, pečená na česneku, servírovaná nakrájená na prkénku - ňam ňam) a chutnou kávu se štědrou porcí koňaku místně nazývanou carajillo (čti a objednávej karachijo) a kdyby to snad náhodou někdo potřeboval vědět, velké pivo se řekne "una charra servesa", ale nezapomeňte, že je zapotřebí ještě se vrátit do Nautika umýt a vrátit výstroj a zapsat do log booků údaje a dojmy z ponorů. Aby vám zapisování šlo lépe, je v ceně i jedno pivko, či kola (to taky někdo pije?) ze školní ledničky.

Co se týče ostatních lokalit, na ty se jezdí člunem z přístavu v Arguineguinu - rybářské městečko asi 20 minut od Playa del Ingles na jih. V úvahu připadají další korálové útesy jako Pasito Blanco, El Pajar, Jardin Perdido či Artifisielle. Každý z nich je něčím jiný, máte-li čas, změna rozhodně neuškodí. Zajímavostí je potápění u přístavu Mogan k vraku lodi, ke kterému jezdí též místní turistická atrakce - Žlutá ponorka, takže se s ní s velkou pravděpodobností pod vodou setkáte.

Zkrátka nepřijdou ani zkušenější potápěči, kteří se zajímají o vrakové potápění - čtvrt hodiny rychlé jízdy motorovým člunem od námořního přístavu Las Palmas leží v hloubce od 14 do 37 metrů vrak 128 metrů dlouhé obchodní lodi Kalais, nesoucí na své palubě dosud zachovaný náklad pytlů z cementem. Příčinou jejího potopení v roce 1980 bylo podle některých zdrojů posunutí nákladu v rozbouřeném moři, podle jiných informací však loď byla potopena úmyslně, neboť její vlastníci odmítli platit přístavní poplatky (proč by ale nikdo nevyložil ten cement?). Ať už je pravdivá kterákoliv z variant, ponor na tuto loď rozhodně stojí za to, pro technicky založené fajnšmekry mohu vřele doporučit návštěvu velice zachovalé strojovny. Druhým vrakem obdobné velikosti je loď Arona, ležící v hloubce 35 metrů na levém boku. Následující možností v této lokalitě je podmořská návštěva "Tres ňiňos" - vraků tří cca padesátimetrových korejských rybářských lodí, které svůj poslední přístav nalezly asi v 25metrové hloubce v těsné blízkosti od sebe, dále pak vrak 75 metrů dlouhé rybářské mrazírenské lodi v hloubce 24-35 metrů a několik dalších větších či menších vraků. K vidění zde bývají barakudy, tuňáci, rozliční ostenci, velká hejna malých ryb a může se tu mihnout i nějaký ten žralok či delfín. Vrakové potápění u Las Palmas se organizuje zásadně na celý den, k obědu bývají grilovaná kuřata - ovšem nepřehnat, abyste neměli problémy se zanořením při druhém ponoru!

Nautico pořádá též jednodenní, tzv. resortní kurzy, přičemž poloviční část jejich ceny se odčítá od ceny případného pokračovacího kurzu, další specialitou je výuka potápění pro děti od šesti let věku (Flipper 1,2,3) pro ně jsou k dispozici láhve s objemem pouhých 5 litrů a obleky a další vybavení v odpovídajících velikostech. Školí se dle směrnic CMAS/IDA a to od Basic Diver až do úrovně učitel potápění***. Základna nabízí též speciální kursy. Jste-li již držitelem potápěčského průkazu nějaké úrovně, budete zde k potápění potřebovat potvrzení od lékaře o vaší způsobilosti k potápění ne starší než tři roky. Chcete-li si získat alespoň základní kurs, či svoji stávající kvalifikaci zvýšit, budete potřebovat potvrzení stejné, ne však starší šesti měsíců. Pro rezortní kursy postačí vaše čestné prohlášení o dobrém zdravotním stavu. V blízkosti školy se nachází dekompresní komora s profesionální obsluhou. Další informace o této škole lze získat na jejich internetové adrese www.tauchschule-nautico.com.