Kornati

Cesta

Autobusem společně s další skupinou, která jela do Rabacu. Z Rabacu potom po pobřeží do Vodice u Šibeniku. Zdá se, ze toto je obecný problém cestovek - snaha šetřit za každou cenu. Takže jsme seděli v autobuse 23 hodin. A to se autobusáci opravdu snažili jet co to dá. (Museli jsme dát policajtům karton piv, když našli na tachografu překročení rychlosti) Zpátky jsme jeli citroenem Jumper přes Karlovac (jak bylo původně dohodnuto i pro cestu tam) a trvalo to pouze 16 hodin naprosto pohodové jízdy. Je třeba objektivně říci, že cesta tam byla jediným důvodem k nespokojenosti, další průběh byl z mého pohledu naprosto perfektní (tvrdili to ostatní účastníci).

Ubytování a cestování

Jeli jsme na dvou jachtách typu GIAUR 30, Evelyn a Chinook. Na Evelyn byl kapitán Jiří Janoušek a čtyři potápěči, na Chinooku kapitánoval Dan Hutňan jednomu potápěči, jedné nepotápěčce a jednomu kompresoru. Celkem jsme byli překvapeni, jak se i čtyři potápěči s výstrojí v pohodě srovnají na tak malou loď.

Pluli jsme po trase

• Vodice
• Babina Guzica
• Smokvica Vela
• Purara
• Klobučar
• Lavsa
• Piškera
• Lavsa
• Lunga
• Smokvica Vela
• Vodice

Počasí

Zatímco v ČR pršelo a bylo hnusně, my jsme přijeli do slunečného počasí, teploty vzduchu se pohybovaly kolem 22 st. C. Voda měla do 40 m teplotu 18 st. C, kolem 55 metru pak 15 st. C. První čtyři dny bylo nádherně slunečno, vítr tak 3 Bf. Poslední dva dny se obloha zatáhla, ale nepršelo, vítr až 7 Bf zvedl vlny 3 m. Takže jsme si užili i velmi pěkné plachtění ( v noci jsme museli ujíždět z kotviště, protože se obrátil vítr a hrozilo, že nás vrhne na břeh, pak Danovi praskla hlavní plachta a následně se zamotala do lodního šroubu, to celé 50 m od břehu, ... prostě bezvadné dobrodružství). Dušan to ohodnotil slovy "Tohle by se mamince nelíbilo", nám se to líbilo moc.

Terény

Kromě potápění u ostrovů Babina Guzica a Lunga jsme vyhledávali svislé stěny na vnějším východním okraji Kornat, které zde padají do hloubky 60 až 100 metrů. Viditelnost byla převážně kolem 20 m. Skalní stěny svislé až převislé, ve spodních partiích porostlé korály. Břehy směrem dovnitř souostroví kamenité, přecházející do písku porostlého travou. U přístavu Smokvica Vela jsme našli vrak jachty.

Život

Žraloci máčka 3 ks - 70 cm, 90 cm a 1 m (Viděli jsme je pouze já a Dana, ostatní nám to nechtěli věřit), chobotnice, sépie, olihně, úhoř, kanici, sapíni, mořani, oblady, hlaváči, tresky, spikary, pyskouni, kněžíci, ropušnice, salpy, krabi, sardele, sumky, gorgonie, kyjovky, liliice, rypohlavci, houby, medúza olindos phosphorica, nahožábří plži, sasanky, hvězdice, vajíčka maček, ...

Při výstupu z 55 metru se mi v hloubce 45 m rozepnul zátěžák, pochopitelně jsem ho již nechytil. Okamžitě jsem vyfouknul jacket a vyrovnal vztlak. Ale co dál ? Na Aladinovi svítily tři mimuty ve třech metrech, dolů to bylo 12 m, Dana byla nervózní. Tak jsem rozhodl, že půjdeme nahoru. Do patnácti metrů to šlo dobře, pak se ale tah nahoru zvětšil. Stěna končila v 8 metrech a přecházela podvodní planiny. V šesti metrech jsem našel kámen s pěkným chytem a tak jsem si odbyl dekompresi tam. No a potom se na mě Dana pověsila a hurá nahoru. Nechtělo se mi tomu věřit, ale na Aladinovi nebyla ani jediná chybička při výstupu (což se mi i za normálních podmínek někdy nedaří). Na tomto místě bych chtěl poděkovat Jirkovi Hovorkovi za perfektní výcvik, díky kterému jsme to oba zvládli. Popraskaly pouze nitě na jacketu, za který mě Dana rvala dolů. Zátěžák mi potom přinesl Dan Hutňan, jemuž jsme poděkovali tekutinou.

Závěr

Celá ta sranda nás přišla na 9.000,- Kč za osobu a moc se nám to líbilo. Jeli bychom znova.