Sv. Marina

Několik postřehů z Chorvatska s novými pravidly pro potápění.

Již čtvrtým rokem pravidelně předposlední týden v červnu prodlužujeme dětem prázdniny a jezdíme na tradiční "rodinnou" akci k moři. Tentokrát nás bylo celkem 14 včetně pěti dětí a jaký by to byl týden u moře bez potápění. Takže opět na Sv. Marinu na Istrii. Někdo může namítat, proč na takové vypotápěné místo, ale pro nás to má své důvody jako například vzdálenost (asi 630 km), rychlost dopravy - Slovinci opět zprovoznili další úsek dálnice takže kromě 20 km jedete pořád po dálnici a také možnost levného potápění z břehu - což platilo ještě v minulém roce. Jen pro informaci poplatky za dálnice ve Slovinsku opět jako každý rok mírně vzrostly takže celková suma za průjezd dělá něco kolem 500 Kč v přepočtu. Klidně je však dám, jejich dálnice jsou opravdu super.

Minulý rok na podzim jsem se rozhodl pořídit si pořádný člun aby doprava na blízké lokality byla jednodušší protože když nás místní viděli čtyři potápěče nakládat výstroj a odjíždět v malém gumáku délky 2,6 m s pětišemíkovým motorem, padali smíchy a říkali něco o tom že jsme stateční jak Čuk a Gek... Sen se realizoval, v Rakousku se mi podařilo koupit "mírně jetý" laminátový člun dlouhý 5 m s 60 HP motorem a po zimě strávené opravou a celkovou rekonstrukcí jsem se těšil na první potápění. Když vyšla informace o novém potápěčském zákonu v Chorvatsku, myslel jsem že mně raní mrtvice. Ale co nám suchozemcům zbývá než zatnou zuby když chceme do Chorvatska. Tak jsem alespoň pořídil lyže a kruh aby bylo i jiné vyžití než potápění.

Po příjezdu byl základní úkol najít místo pro tři stany vyřešen tak, že jsme šli do třetí zóny za kapličku jsouce si vědomi že si užijeme někdy i dost silného větru, který zde velmi pravidelně fouká. Nám to však stálo za výhled na moře. Ostatní místa u vody jsou beznadějně vyprodána na paušály majetnějším rekreantům. A u hajzlíků se nám trávit čas dovolené nechtělo.

První den jsme tedy postavili stany, zabydleli se a jali se oslavit příjezd štamprlou dobré špendlíkovice a čím jiným než červeným vínem, když už jsme z Moravy. Mimochodem na konferenci probíhala informace že do Chorvatska se nesmí dovážet žádné maso. Nevšiml jsem si že by celníci někoho kontrolovali nebo dělali problémy a ani jsem o ničem takové neslyšel.

Druhý den ráno jsme spustili v zátoce člun na vodu a začali přemýšlet co všechno je třeba mít aby se člověk mohl potápět a užívat člun v chorvatských vodách. Takže nejprve jsem byl v Rabacu na "lučce kapitána" zařídit povolení k plavbě. Je to platné jeden rok a při prodlužování  další rok Vám dají 10% slevu. Já jsem poprvé zaplatil 440 Kn. Další platba za loď byla na Sv. Marině. Ještě než jsem projel branou kempu už u mne stál místní úřada správy přístavu - Mladan, kterého jsme později nazvali výběrčí a už vysvětloval že musím platit za přístav. Proč ne, stálo to jen 180 Kn na týden, a aspoň mám jistotu že jsem v krytém přístavišti. Za potápěčské "potvrdy" chtějí na Sv. Marině v diving centru 120 Kn. Možná jsem na něco zapomněl ale ten první den byl opravdu ve znamení "ZAPLAŤ!" Jo, ještě jsme foukali flašky. Tak v diving centru opět trochu podražili a 5+1 15 l flašek stoji 380 Kn.

Člun jezdil bez problémů takže první dny byly ve znamení lyžování a výletů na lodi do okolí. Chuť na potápění jsme dostali až třetí den. Před ponorem musíte zajít do diving centra a zaregistrovat ponor. Za to si vezme diving centrum 10 Kn za den a potápěče za papírování.

Nikdo nás nenutil se chodit znovu po ponoru odregistrovat a na břehu z diving centra také nikdo nebyl. Takže o nějakém zvýšení bezpečnosti nemůže být ani řeč. Ale díky bohu za to, už tak je těch komplikací nadmíru dost. Jediný rozdíl v bezpečnosti proti minulému roku byl ten že v zátoce byly na začátku a konci stěny připevněny dva plastové kanystry natřené červenou s bílým pruhem označující místa potápění. Zkusil jsem se zeptat jestli můžeme na protější břeh na stěnu s člunem, ale dle našich předpokladů už to nelze - individuální potápění. Osobně jsem kontrolu ze strany policie nezažil, ale je fakt že minimálně jednou denně projeli kolem. Na co jsou hodně vysazení tak jsou bójky. Už nestačí ji mít uvázanou někde na kameni pod vodou, je třeba ji tahat za sebou. To nám dělalo mírné problémy, protože jsme neměli žádný naviják a s lankem namotaným na kus dřeva se pod vodou přece jen špatně manipuluje a čas od času musí buddy pomoci při rozmotávání zamotaného potápěče. No, žádná krizovka, ale s navijákem je to lepší. Jo a upozorňuji všechny, tahejte bójku za sebou protože jediní kdo dodržuje bezpečnostní vzdálenosti lodi od pobřeží a všímá si značení na vodě jsou cizinci. Chorvati zásadně jezdí 1 m od vyvázaných červených bójí s bílým pruhem nejkratší cestou do přístavu. Když jsem se Mladena ptal, jak je to možné, tak mi bylo sděleno, že oni jezdí pomalu a vidí bubliny. No nevím, když kolem bójí proplouvala 25 m dlouhá loď vozící turisty z Rabacu na výlety, byl jsem vcelku rád, že nejsem pod vodou.

Voda byla na povrchu příjemně teplá a osvěžující. Odhaduji to tak na 24 °C. Nejmenší teplotu mi Aladin naměřil v 38 m 11,5 °C. Viditelnost pod vodou dobrá, kolem 10 až 15 m ve hloubce větší a proti minulému roku nebyly ve vodě žádné řasy. Na Sv. Marině se drží až k podivu hodně života pod vodou. Nejsem takový znalec mořských potvor, ale poprvé jsem viděl při jednom z ponorů krásného úhoře. Už se jej sice asi někdo pokoušel dostat z vody, byl hodně nedůvěřivý a taky zraněný, ale pro nás to byl zážitek. Moc jsem se těšil na noční ponor, ale zapomněli jsme se zeptat jak je to s registrací. Myslel jsem že stačí nahlásit že jdu na ponor v určitou hodinu ale znáte to. Pokud chcete jít na nočák, musíte jen ve středu a v sobotu a jen do 22:00 hodin. Když jsem na pracovníka diving centra hleděl jak trubka, tak se jen podíval a řekl něco v tom smyslu že přece nebude každý večer v práci... Jelikož nerad porušuji nějaké předpisy a zvlášť v Chorvatsku (pro což mám své osobité důvody - viz reportáž Amfora) tak z nočního ponoru sešlo, ale přístup lidí v diving centru mě trochu překvapil. Asi tam majitelé tohoto německého centra už málo jezdí a chorvatský personál se pomalu ale jistě přizpůsobil zvyklostem v téhle krásné balkánské zemi.

Jeden večer jsme s Mladenem seděli a koštovali a porovnávali naše a jejich crno vino, a kecali o všem možném. Tahal jsem z něho rozumy co si myslí o tom novém zákonu. Odvětil, že má být během příštího roku opět nějaká novela. Nejvíc se bouří majitelé lodí, kteří neměli status diving centra ale vozili potápěče na lokality. Ti teď nemají práci a museli by se registrovat na novou činnost a platit všechny poplatky. Ptal jsme se jej, jestli příští rok, když přijedeme, nebude zas nějaká "potvrda" na pěkné počasí nebo vzdušné. Jen se zasmál a odvětil, že možné je všechno.

Přišla řeč také na poplatky za rybaření. Já sice ryby nelovím, neumím to a ani mne to nebaví ale viděl jsem mladého klučinu na molu v Rabacu jak bičoval vodu a byl odchycen policií včetně zabavení rybářského náčiní. Nevím sice jakou to mělo dohru, ale pro něj asi nic příjemného. Mladen tvrdil že poplatky za povolení k chytání ryb jsou od 70 Kn za den, 200 Kn za týden a 500 Kn za měsíc. Prý je musí platit i místní rybáři. No, ne všechno se mu dá věřit. Snažil jsem se ho přesvědčit, že by měli moře méně drancovat a nechat ryby i trochu rozmnožit. "Ryba putuje a more je veliko", zněla jeho odpověď. Je to holt jejich filozofie života a zatím si ještě neuvědomili, že to co jím pánbu nadělil v krásné přírodě není nezničitelné. Možná k tomu někdy dospějí.

Dneska už je to mezi potápěči skoro sport nadávat na Chorvaty a na Chorvatsko a skoro na všechno, aspoň já mám někdy takový pocit z konference. I já sám se při tom někdy přistihnu. Přesto si myslím, že nezanevřu ani na potápění a ani na Chorvatsko. Chci mít dobrý pocit z potápění a budu hledat spíš to pozitivní. Chci si vždy vzpomínat na zvuky moře, když zadržíte na chvilku dech, světélkující plankton při nočním ponoru když vypnete baterku a oči si zvyknout na šero, nadšené výkřiky ihned po ponoru s kamarády když jste viděli něco zajímavého nebo neobvyklého a vůbec ten pocit být alespoň na chvilku součástí prostředí, ze kterého jsme vzešli.

Takže dámy a pánové: Vzhůru dolů!

PS: A prosím všechny, pište své zážitky z potápění. Nikdy nevíte komu se Váš článek bude líbit a navíc se čte podstatně lépe než diskuse o tom jestli mám mít hadici zprava nebo zleva... :)