Jugoslávie - Černá Hora

Informace, které poskytovaly naše oficiální mediální zdroje rozhodně nevybízely ke strávení dovolené v Černé Hoře. Proto jsem se spojil s člověkem, který několik posledních let trávil svoji dovolenou právě zde a jednoho sobotního večera u něho absolvoval 4,5 hodinovou "nalejvárnu" podpořenou prospekty, fotografiemi a videozáznamem. Když jsem získal kladné informace i z příslušné ambasády a cestovní kanceláře Fischer, padlo definitivní rozhodnutí - sbalit neprůstřelné vesty a jedem.

Než popíšu vlastní dovolenou předesílám, že Černá Hora je součástí Jugoslávie, se kterou máme vízovou povinnost (ověřeno na ambasádě), a že Jugoslávie byla vyloučena z mezinárodní asociace uznávající si vzájemně zelené karty, o čemž jsem byl informován svou pojišťovnou Kooperativou. Tyto skutečnosti samozřejmě znamenají nějaký den z dovolené navíc, protože vízum se vyřizuje v Praze a trvá to dva dny. Ekvivalent zelené karty můžete vyřídit v pobočkách autoturistu. Obojí stojí peníze, a proto nic nevyřizujte.

Na cestu jsme se v koloně dvou vozidel vydali 29. června ve 14,30 hod z Přerova podle itineráře zpracovaného v počítači programem Route 66 a doplněného o klasické mapy. Jen zhruba tedy uvedu, že jsme jeli z Přerova přes hraniční přechod v Sudoměřicích kde jsem si nechal pro jistotu potvrdit celní deklaraci o vývozu vercajku a kompresoru. Dále jsme pokračovali po staré silnici, která je paralelou dálnice přes Malacky do Bratislavy a zde přes přechod Rajka do Maďarska. V Maďarsku na Mosonmagyarovar, Csorna, Szombathely a Rédics. Následuje přechod do Slovinska a přes něho a hraniční přechod Lendava přestup do Chorvatska. Tady pokračujeme na Čakovec, Varaždin, okolo Zagrebu do Karlovace, Slunj, Plitvičky, Gračac, Knin, Sinj, Trilj, Cista Provo, Šestanovac, Makarska, dále krátký průjezd s formálním odbavením přes území Bosny a šup nazpět do Chorvatska kolem Dubrovniku směr jih. Hraniční přechod v Herceg Novi Vás propustí do země zaslíbené, tedy Černé Hory - Montenegra. Závěrem k popisu cesty uvedu, že se jelo velice slušně. Solidní cesty a dopravní značení (mimo Bratislavu), slabý provoz, žádné kolony (ani na přechodech) a mimo dvou placených úseků dálnice v Chorvatsku v oblasti Zagrebu (celkem 25 Kuna) žádné poplatky, žádné dálniční známky.

Hraniční přechod do Montenegra je tvořen několika buňkami jak na straně Chorvatů, tak na straně Jugoslávců, které stojí na svažující se silnici vražené do úbočí kopců. Odbavení přes tento přechod nám trvalo asi hodinu vzhledem k vízové povinnosti mezi Chorvaty a Jugoslávci. Navíc zde stojí náklaďáky a osobní auta v jedné řadě. Naštěstí je tu náklaďáků minimum (za nás 2 až 3) a dají se předjet. Chorvati nás propustili bez zaváhání po formální kontrole. Potíže jsme očekávali na straně druhé. Nekonaly se však a potvrdila se slova našeho poradce. Černá Hora se tak trochu považuje za stát ve státě z čehož zatím můžeme těžit. O vízu nepadlo ani slovo a bez potíží jsme postoupili ke spedici, která zde vydává obdobu zelených karet (tuším jim říkají žluté). Po zjištění, že jsme Češi a že nám naše pojišťovna neproškrtla na zelené kartě symbol YU nám byla tato uznána za platnou a se slovy žádný problém jsme byli vpuštěni na území Montenegra. Samozřejmě jsme všechny odměnili českým pivem, což vyvolalo slova díků a nadšení. Všem doporučuji. Jak jsem později zjistil je to hned po marce nejtvrdší platidlo, na které slyší všichni včetně policie.

Na cestách je zde pro nás nezvykle mnoho policejních hlídek (hlavně v obcích). Je běžné, že v malé vesnici jsou 2 i více kontrolní stanoviště a že Vás klidně obě zastaví. Většinou jen nakouknou do pasu řidiče a stačí to. Nás po cestě z přechodu stavěly dvě hlídky a víc než doklady je zajímal kufr s pivem. Skoro jsme měli dojem, že mají echo a jdou na jisto. Když jsme kontrolujícímu policistovi dali pivo, klidně si řekl ještě o jedno pro kolegu v autě. Ale chovají se slušně a přátelsky. I když platíte pokutu. Podařilo se mi přehlédnout zákaz odbočení a stálo mě to pokutu ve výši 2,5 DM. Vzhledem k částce - žádný problém. Na místo určení poblíž Baru jsme dorazili po ujetí cca 1300 km v 17,30 hod. Mimo čůracích zastávek to byla jízda nonstop s ohledem na dopravní předpisy.

Ubytování jsme sehnali bez potíží a poměrně rychle - trochu zahrálo štěstí. Ceny jsou zde odvislé od vybavenosti apartmánů a začínají někde kolem 5 DM. Ano, není to překlep. Je ale jisté, že standard bude nižší. Naši cenu za ubytování jsme dohadovali s kolegou a místními šéfy u dubového stolu a patřičně smlouvali - mají to prý rádi. Výsledek byl 3 pokoje (celkem 10 postelí), každý se sociálním zařízením, společný kuchyňský kout na chodbě, menší terasa, plac pro 2 auta a laminátová loď pro 4 osoby s motorem na akumulátor (kdykoliv k dispozici). Cena za vše (včetně lázeňské taxy) a 15 nocí byla dohodnuta na 850 DM s tím, že děti (3) jsou zdarma. Cena za dospělého (6) tak po přepočtu vyšla na 9,44 DM. Po uzavření dohody nám synové majitele pomohli vyložit auta a odnosit vše do pokojů.

K pobytu v Montenegru uvedu několik skutečností a vlastních postřehů, vše samozřejmě subjektivní, tudíž berte s rezervou. Návštěvu mohu doporučit turistům, kteří jsou schopni se přenést přes nějakou tu nedokonalost, kterým nevadí, že je zde pro nás nezvykle mnoho odpadků volně poházených po okolí, že si nenakoupí v supermarketech, že zde "nejsou" zákony (sdělení místních), že zde nejsou reklamy na každém kroku, rozvinuté a propagované služby - prostě vyspělý turistický průmysl. Naopak je nutné mít trochu dobrodružné povahy a trochu hledat, ptát se a snažit se. Odměnou nám co s financemi musíme trochu šetřit bude např. skutečnost, že si zde můžeme dovolit to, o čem si v Chorvatsku necháváme jen zdát. Lidé jsou přátelští a jsou ochotni pro Vás udělat službu zdarma nebo za přijatelný poplatek.

Několik příkladů pohostinnosti

• Za pomoc odnesení lodi na vodu - půldenní výlet loďkou na pozici a potápění.
• Vodní lyžování u nepodnikajícího majitele odpovídajícího vybavení - zdarma (dohodnuto, ale pro vlny nevyužito).
• Odvoz Grifem na pozici místním potápěčem - zdarma (pro nabitý program nevyužito).
• Posezení a občerstvení v nově otevírané restauraci - zdarma (pozornost pro nové hosty).

Nechci navodit dojem, že zde zadarmo prožijete dovolenou. Možná jsme měli hodně štěstí, ale určitě si myslím, že zde zůstalo něco z toho, co bylo dříve i u nás. A to, že jsme byli ochotni udělat něco pro ostatní i nezištně. Ve všech uvedených příkladech jsme samozřejmě navázali osobnější kontakt minimálně v podobě pokecu a piva.

Dopravní situace

Silnice mají ve slušném stavu, dopravní značení s jistými problémy. V Ulcinju např. křižovatka se 3 semafory, na kterých fungovalo jen jedno zelené světlo a nikomu to evidentně nevadilo (řidič si domyslí). Rychlost je většinou omezena v rozmezí 40 - 60 km/hod. Občas povoleno 80. Tunely neosvětlené - "dost dobrý" při vjezdu ze slunečního světla. Hustota provozu proti našim zemím velmi řídká. Stav vozového parku ŠÍLENÝ. Technická se tu neprovádí. Převažují staré Golfy a Yuga. Kvalita řidičského umění NO COMENT. Běžné je na křižovatkách ve městě předjíždění zprava z pruhu určeného pro odbočení vpravo, předjíždění přes dvojitou plnou, věčné troubení na pozdrav atd… Výjimkou nejsou žebrající děti na křižovatkách, které Vás obklopí při Vašem stání na červenou. Auto Vám však nepoškodí, i když jim nic nedáte. Servis škoda zajištěn. Kvalitu a rozsah neznám.

Tržiště s průmyslovým zbožím v Baru

Jako naše burzy nebo Vietnamci. Všechno co potřebujete a za ceny obdobné jako u nás, mohu-li posoudit podle toho co jsem viděl.

Tržiště s ovocem a zeleninou v Baru

Velký výběr za ceny přijatelné. Rozhodně se nemusíte jen dívat, ale klidně můžete nakupovat.

• 1 kg rajčat 0,5 DM
• 1 kg papriky 1 DM
• 1 kg broskví 1,5 DM
• 1 kg jablek 2 DM

Samoobsluha v Baru

Potraviny opět celkem dostupné. Z domova doporučuji vzít jen masové konzervy (ty jsou zde dražší), ostatní lze zakoupit.

• Chleba 0,3 DM
• Mléko 1,5 DM
• Máslo 1 DM
• Vejce 0,25 DM
• Stolní voda sycená 1,5 l Kněz Miloš 1 DM
• Coca Cola, Fanta, Sprite v Pet lahvích cca do 3 DM
• Zmrzlina typu Algida 1 - 2 DM
• Zmrzlina kopečková 0,3 DM za kopeček, který je o dost větší, než ty u nás řádně zarovnané o okraj nádoby se zmrzlinou. Tak to jsem tady neviděl.

Restaurace

• Ražniči s hranolkama 6 DM
• Řízek s hranolkama 7 DM
• Pizza 5 - 7 DM
• Káva 0,5 DM
• Coca Cola, Fanta, Sprite…..v plechu 0,33 l za cca 1 - 2 DM
• Ryby jsou drahé dle kategorie 25 - 50 DM

Měna

Platidlem v Montenegru je německá marka a dináry. Těm se braňte. Rádi Vám je vrátí, ale neradi berou. Marky mají raději. Občas jsou potíže s drobnými, nemívají jich dostatek.

Benzín

Čerpadel je zde podstatně méně než u nás, ale dostatek. Příznivé jsou ceny. Natural 95 stojí 1,3 DM za litr, nafta 0,9 DM za litr. Ceny uvádím u Yugopetrolu. V privátních čerpačkách jsou PHM o něco dražší. Do stanic lze většinou zajíždět z obou směrů a Natural bývá zastrčen (někdy bokem od ostatních stojanů). Stojany jsou většinou jednoúčelové - bývalé Adasty u Benziny.

Pláže a koupání

Domnívám se, že každý si najde to svoje. Je tu dostatek pláží s oblázky i s pískem. Chce to objet a vybrat si. Pláže jsou spíše prázdnější s výhledem na otevřené moře a vlnami. Dle počasí jsou vlnky příjemně houpající nebo takové co Vás vyhodí na břeh a je lepší se nevracet. Koupání opět podle typu pláže. Někde je 20 m od břehu hloubka, ale třeba na písečné pláži v Ulcinju zase naopak jdete do vody a máte ji pořád po kolena, pak po pás, pak po prsa a zase po pás - dobré pro děti. Ve vodě jsou znatelné přechody mezi pásmy teplejší a chladnější vody, zřejmě vliv otevřeného moře.

Potápění

Pro potápění je vhodné si vyřídit povolení (obdobně jako v Chorvatsku). Bylo mi však sděleno, že jej nepotřebuji v případě, že se potápím s místním klubem. Protože jsem nezaregistroval kontroly pobřežní policií nevyřizoval jsem si ho, čímž jsem ušetřil cca 30 DM. Upozorňuji však, že toto nemám ověřeno, je to pouze z doslechu. Co ale mám ověřeno je velmi vážná skutečnost, že je zde naprosto běžný a častý rybolov pomocí dynamitu. Nese to s sebou dvě věci. Ta první je, že se nedoporučuje potápění bez zajištění pozorovatelem, který nejlépe z loďky hlídá břeh a v případě zahlédnutí postavy s taškou zjedná pořádek. Vhodné je být na bójce, která je na hladině dobře viditelná. Při potápění s místními potápěčskými kluby je bezpečnost dobrá, protože znají místní zvyklosti. Druhá nepříjemná věc je ta, že uvedený způsob rybolovu má za následek likvidaci života v moři. V místech kde jsem se potápěl byl výskyt života v porovnání s Chorvatskem znatelně menší. Na druhou stranu se mi potápěčský terén zamlouval pro jeho skladbu. Na relativně malých plochách se střídaly terény s pískem, kameny, vysokou trávou a obzvláště pěkné byly kusy skal napadané do vody, které vytvořily tunely a podobně. Hloubka zde není velká. V oblasti Baru a níže k Ulcinju je do 30 m (větší hloubky jsou dále od břehu na volné moře) a pak podle map v oblasti Herceg Novi kde jsou hloubky 90 až 120 m. Doufám, že si to dobře pamatuji - díval jsem se v Baru do námořní mapy. Viditelnost bych odhadl podle typu terénu a proudění vody na 5 - 15 m.

Jako kontakt Vám mohu doporučit potápěčskou základnu Hobotnica, která sídlí v přístavu v Baru. Jsou vybaveni veškerým potřebným materiálem a kompresory Coltri. Láhev Vám naplní bez ohledu na litráž za 10 DM. Vlastní lodí Vás mohou odvézt na vraky, do jeskyně, amforové pole, pláže atd. Osobně jsem byl na amforovém poli, kde opravdu není problém najít zbytky amfor, a na vraku válečné lodi Bak potopené v roce 1910. Vrak je rozlomen na 3 díly a leží v hloubce do 25 m. Dá se do něj vlézt, je plný nevybuchlé munice a jsou zde kosterní pozůstatky námořníků. Do jeskyně jsem se pro nepřízeň počasí nedostal (velké vlny), ale pokud jsem jim dobře rozuměl vede do ní tunel asi 200 m dlouhý. Jeskyně je u stropu otevřená a dá se v ní dýchat okolní vzduch.

První celodenní výlet obsahující odvoz 7 lidí na osamělou pláž přístupnou jen z moře, k tomu můj odvoz na pozici a potápění s doprovodem na amforovém poli, pak můj převoz z pozice na pláž a asi po dalších 3 hodinách náš kompletní odvoz do přístavu stál 100 DM.

Další výlet, kterého jsem se zúčastnil se skládal z odvozu 20 osob na pláž (cesta cca 20 min.), po jejich vysazení přejezd ještě s jedním potápěčem na pozici a potápění s doprovodem na již uvedeném vraku lodi Bak. Pak přejezd zpět na pláž a zde cvičný sestup se třemi rekreanty, kteří si to chtěli zkusit. To vše za 250 DM. Nutno podotknout, že v ceně bylo zapůjčení trojího kompletního vybavení a nafoukaných flašek. Můj podíl dělal 10 DM, protože vercajk používám zásadně svůj. No nekup to za ty prachy.

Závěrem pouze uvedu, že vše co jsem napsal jsem se snažil popsat objektivně, nicméně... Každý jsme jiný a naše názory a stanoviska se mohou lišit. Další věcí je politický a hospodářský vývoj v Montenegru, i když po zkušenostech se zpravodajstvím v našich médiích bych se raději obrátil na svůj kontakt v Montenegru a sbíral informace u něj. Zájemcům poskytnu další podrobnosti (budu-li vědět), které by pro případnou cestu potřebovali.

P.S.

Na láhvích jsem viděl, že používají připojení přes "kostky", nikoliv přes závit G 5/8. Tím nechci říct, že ho neznají, ale raději si vezměte redukci. Taky jsem si všiml, že nepoužívají Aladiny, či něco podobného. Tvrdili, že to nepotřebují. Jejich výstupová rychlost pak vypadala podle toho. Dekompresní čas jsme neudělali.