Loď Primorac

Historie cesty

Když jsem se v květnu vrátil ze Španělska a zapojil se zase do pracovního procesu, velmi rychle (za 14 dní) mne napadlo, že vůbec neškodilo někam odjet. Tomáš Sládek mi říkal, že pojede s Korálem lodí na vraky. Šel jsem se zeptat do Veletržní, a tam jsem dostal informaci, že Tomáš asi nikam nepojede, protože na ten termín je přihlášen pouze on. Ale, kdybych chtěl, za týden prý jede zlevněný turnus. (Nekupte to - týden na lodi s polopenzí za 6000 Kč. Upřesnění bylo že bez dopravy a 2500 Kč za foukání :-(((, ale i tak docela dobrá cena). Letěl jsem volat Tomášovi, slovo dalo slovo a už jsme jeli.

Cesta

Rozhodli jsme se jet vlastním autem, přes Vídeň a Maribor. Cesta trvala asi 10 hodin, a tam i zpátky přišla jednoho na 1500 Kč. Po objetí Bakarského zálivu jsme začali hledat místo u mostu na Krk, nazývané Uvala Scott, kde na nás měla čekat loď Primorac s kapitánem Kazimírem Žango. Toto jméno jsme viděli pouze na hotelu, a tak jsme inteligentně rozhodli, že "tady to být nemůže".

Pokračovali jsme z kopce k moři až k přístavišti Črešnjeva. Loď tady nebyla, ale místňáci nám potvrdili, že tady kotví. Protože mezitím přijelo ještě 6 dalších účastníků, rozhodli jsme se čekat na místě. Času bylo dost, do plánovaného odjezdu zbývalo ještě pět hodin. Bloumali jsme po břehu, čučeli na lodě, až jsme narazili na nějaké české jachtaře. Po kontrolní otázce nám tvrdili, že Uvala Scott je tam, co jsme viděli hotel. Sedli jsme do aut a jeli se tam podívat. Loď stála pod hotelem.

Protože by při nakládání bylo nutné nosit věci asi 100 metrů, dohodli jsme se s kapitánem, že přejede do Črešnjeva. Posadili jsme ho do auta a jeli jsme se podívat, jestli je tam místo u mola. Kapitán to okouk a a řiká dobrý. Všichni jsme zase jeli zpátky do Črešnjeva. Když tam loď připlula, na vyhlídnutém místě stála jachta, kterou tam spouštěli jeřábem. Kapitán na nás zavolal, že jede do Kraljevice.

Všichni jsme se přestěhovali do Kraljevice. Tam jsme se v pohodě nalodili. Nejveselejší na této operaci bylo to, že na každém místě jsme zanechávali jedno auto se vzkazem pro ty, co ještě nepřijeli, že jsme na tom dalším místě, kde jsme nechali zprávu, že jsme na tom dalším místě, kde ...

Plavba

Jak můžete vidět na mapce, objížděli jsme ostrovy na severu Jadranu. Pozoruhodné bylo to, že všechno probíhalo podle plánu a dokonce to i vycházelo.

1. den
   • Vrak Peltastis
   • Novi Vinodoski - noční ponor u přístavu
2. den
   • JV mys ostrova Prvič - stěna
   • Mys Sajalo na SZ ostrova Goli - strmý kamenitý svah
3. den
   • Vrak Ruža
4. den
   • Pag - stěna
   • Cres - volné moře - hledali jsme pod vodou kopec dle mapy
   • Cres - Pogana - noční ponor v kotvišti
5. den
   • Lošinj - lavicovitá stěna u ostrůvku Zabodaski
   • Vrak Tihany
   • Osor - noční ponor u přístaviště
6. den
   • Cres - Plava Grotta - zátoka Žanja
   • Cres - mys proti ostrůvku Zaglav - stěna
7. den
   • Vrak Lina
   • Cres - mys Starganac - malá stěna

Teplota vzduchu se pohybovala kolem 21°C, voda měla míň - 15 až 11°C.

Kromě běžných mořských potvor jsme viděli červené koráli, velké pyskouny paví (40 cm), parmice nachové, pilobřichy (zeus faber), rakovce, desítky krabů na jedné hromadě, lilijici, medůzy, humra, úhoře (1.5 až 2 m), ropušnici (50 cm).

Jídlo bylo podáváno ráno - čaj, bílý chléb, marmeláda, máslo, někdy sýr či salám - a večer - polévka, salát a hlavní chod. Jídlo bylo dobré a bylo ho dost. Nebylo ani nutné patlat se s obědem. Kromě raního čaje jsme však byli závislí na dovezených tekutinách.

Plnění lahví zajišťovali dva kompresory Star II, jeden přivezl Dan Hutňan a druhý spolupořádající Radovan Soldát. Danův kromě dvouhodinového výpadku zapalování pracoval dobře, Radkův foukal asi poloviční rychlostí, zřejmě díky nevhodnému motoru. Každopádně bylo vždy nafoukáno.

Při potápění k vraku lodi Lina se stala nehoda. Jeden z potápěčů náhle při nádechu dostal místo vzduchu vodu. Následoval nekontrolovaný výstup z hloubky asi 25 metrů. Tvrdil, že i z nabídnuté automatiky kolegy se nešlo nadechnout. Pravděpodobně poté, co se napil vody zazmatkoval a zapoměl si sprchou vypudit vodu a na výdech už neměl vzduch.

Potápěč na hladině volal o pomoc, bohužel ale všichni byli na dně. Jeho kolega ho následoval normalní výstupovou rychlostí a na hladině mu zapůjčil svůj přístroj, se kterým provedl postižený potápěč pětiminutovou dekompresi ve třech metrech. To jsme se ale dozvěděli až později.

Výchozí stav dekomprese byl pravděpodobně asi 2 minuty ve 3 metrech. Po rychlém výstupu však naskočilo 5 minut v 9 metrech (Aladin Air X). Přístroj se pak zablokoval v SOS módu.

Postižený vystoupil na loď. Mezitím se v průběhu asi 5 až 10 minut vynořili ostatní potápěči. Postižený se trochu uklidnil a Dan Hutňan s Jardou Polívkou ho zatáhli pod vodu na náhradní dekompresi. Prováděli ji podle US NAVY odhadem pro základ 10 minut ve 3 metrech. Tedy 2.5 min/ 12 m, 3.5 min/ 9 m, 5 min/ 6 m, 15 min/ 3 m. Postižený se cítil dobře a do 48 hodin po ponoru byl pořád OK.

Zajímavá byla pravděpodobná příčina:

Postižený tvrdil, že mu Aladin ukazoval 38 atm v lahvi. (Používal sondu, jiný manometr neměl, a ruku s Aladinem zvedal k inflátoru). Při kontrole lahve na palubě lodi NEBYLO V LAHVI NIC. Že by selhalo měření tlaku ????

Závěr

Velmi podařená akce. Všechno klapalo. Spousta pěkných ponorů. Moc se nám to líbilo. Jeli bychom znova.