Ford z Rotavy

Bývalý kamenolom u Jindřichovic na Sokolovsku asi není nutno dlouze představovat. Pro těch pár, kteří přeci jenom nevědí - jedná se o bývalý kamenolom na čedič s max. hloubkou 33 m, spoustou zatopených stromů a v nich poměrně bohatým rybím obyvatelstvem. Po většinu roku je zde slušná viditelnost kolem 5 m, při troše štěstí i dvakrát tolik.

Na podzim roku 2003 jsem se dozvěděl, že nějaký "obchodník s ojetými vozidly" uložil jedno autíčko do rotavského lomu. V té době zde již byla karoserie z Trabanta, ale z té nehrozilo žádné nebezpečí z úniku ropných látek. Paní správcová podala oznámení na Policii ČR a ta chtěla provést prověrku, zda ve vozidle není náhodu ještě řidič, případně spolujezdec v kufru a zda se nejedná o odcizené vozidlo. Shodou okolností jsem členem uvedeného státního "folklorního" souboru mimo jiné jako potápěč.

Naplánovali jsme akci na leden, pozvali jsme naši mobilní dekokomoru, udělali díru do ledu a hurá dolů. Vozidlo bylo v hloubce cca 23 m pod srázem u příjezdové cesty a leželo na střeše. Viditelnost nebyla zrovna super, tak asi 2 m. I přesto jsme s naším vzděláním poznali Ford Eskort staršího typu. Vypadal celkem zachovale. Zavazadlový prostor neukrýval žádného "podnikatele" a tak jsme provedli demontáž výrobního štítku, kontrolu okolí a hurá zpět.

Brzy se zjistilo, že vozidlo bylo zřejmě dovezeno od bohatých západních sousedů na náhradní díly. Dovozce neznámý - konec případu.

V létě 2004 začal majitel lomu projevovat zájem o vyzdvižení vozidla, zejména když se množily zprávy o tom, že z něj sem tam něco unikne. Nabídl jsem tedy majiteli, že vozidlo bezúplatně vyzvedneme s tím, že si zaplatí jeřáb. Nakonec souhlasil a tak jsme akci naplánovali na 16.10.2004.

V plánu byli čtyři potápěči a neznámý počet osob pozemního týmu. Připravili jsme ze starého surfa (ulomeného) plovák, na který jsme zavěsili lahve k nafukování vaků. Dva potápěči s vaky sestupovali bývalou "svážnou" přímo k vozidlu s tím, že u vozidla vypustí dekobóji a připevní vaky. Druhá dvojice dojede k bójce s plovákem a s připravenými lahvemi sestoupí podél lana bóje dolů.

Tam se dokončí montáž vaků, nafouknou se a vystoupíme s autíčkem na hladinu. Pak připevníme auto k jeřábovému háku a odvážeme vaky a lahve, které opět připevníme k plováku a doplaveme zpět ke vstupu. No, samozřejmě všechno vyjít nemohlo, to se rozumí.

Jakmile jsme nafoukli vaky a provedli kontrolu vypouštěcích ventilů, jejich ovládací šňůrky nám zůstali v rukou. Přestože na hladině vše fungovalo. No, bylo jisté, že výstup bude jaksi "obtížně řiditelný." Zhruba do 12 m jsme stoupali rychlostí, která nevyvolává žádné akustické tóny na computerech, ale potom se již nedalo nic dělat. Museli jsme Forda poslat napřed.

Ten na nás předpisově čekal na své kompresní zastávce zhruba 2 m pod hladinou zavěšen pod vaky. Po vynoření jsme ho dotlačili ke skále a počkali na jeřábový hák. Není to žádná sranda manipulovat s hákem ve vodě, bez opory, ale povedlo se, dokonce jsme si ani nepropíchli rukavice o oštěpky z ocelového lana.

Zbývalo odvázat vaky a lahve a zase to všechno odtahat zpět. Ještě pár pohledů na "fordíka" jak se dere z vody a plaveme.

Vozítko bylo pro jistotu uloženo opět na střechu, aby ho nějaký vtipálek neposlal zpět, než se stačí odvézt do "značkového servisu."

Po svléknutí následuje ještě nezbytná kontrola způsobilosti k provozu a vida - nemá povinnou výbavu, chybí lapače nečistot, na nápravě jsou rozdílné pneu atd.

Nezbývá než poděkovat pozemnímu týmu složenému převážně z PK J.A.M. Karlovy Vary a zejména potápěčům Martinu Aišmanovi a Tomáši von Kronforst - oba PK Hracholusky a Honzovi Matouškovi - PK Nautilus Chodov.