Krátká výprava ve druhé polovině prázdnin nás přivedla z důvodů ryze nostalgických na severní pobřeží Německa.
Expedicí jsme tento prodloužený weekend nazvali proto, že tato lokalita je stále neprozkoumaná a na webu není dostatek informací ani u domácích. Takže jsme jeli téměř naslepo.
Od doby před osmi lety, kdy se tito naši bratři začali počítat do západní Evropy a vydávají se houfně na dovolené k teplým a nebo ještě teplejším mořím, pláže Baltu údajně osiřely.
Situace byla však jiná.
Na cestu cca 640 km jsme se vydali už v pátek ráno, ještě za tmy, s tím, abychom kolem poledne byli na místě. Avšak člověk míní, ale….
Dálnice na trase Dresden, Berlin, Rostock postavené ještě Hitlerem si Němci umanuli právě v termínu naší cesty opravovat a tak se pomalu začal rozplývat náš časový plán. Největší ránu nám ale zasadili ve Stralsundu, kde je jediná přístupová cesta na ostrov Ruegen.
Městem velikosti Kolína jsme totiž projížděli dvě hodiny.
Tehdy nám došlo, kam ty tisíce aut v pátek v poledne jedou.
Přesvědčili jsme se o tom za dvě hodiny na nejsevernější části ostrova jménem Wittow. Ubytování v cenové hladině do 50 DM za osobu a noc (začíná na 35) nebylo možno sehnat.
Další možností je tedy camping - Stan 12 DM, auto 10 DM, člověk 7 DM anebo širák.
Tolerance je v těchto zeměpisných šířkách značná.
Původně jsme mířili na jedinou známou základnu na ostrově Hiddensee. Ta se nám ale stala díky našemu nákladu nedostupnou. Hiddensee je totiž přístupné pouze pěším turistům a auto s nákladem potápěčské techniky není možno na ostrov z přístavu Schaprode přepravit.
Přesto jsme provedli jeden průzkum terénu. Jižní cíp části Wittow pod městem Dranske ze břehu směrem na ostrov Hiddensee.
Zde jsme splnili podmínku na udělení několika dalších hvězd CMAS plaváním v kompletní výstroji na volné moře cca 1 km. Následovalo zanoření do hloubky 6 m a průzkum plochého, částečně písčitého a kamenitého dna (kameny přesné velikosti pro ty, kteří se potřebují dovážit). Až na dva pěkné platýse (40 cm), nezáživno. Medůzy a hejna malých rybek.
Sobota byla ve znamení hledání kontaktů a potažmo terénů.
Na mysu Arkona jsme se seznámili s pány Grundmannem a Kraballe, majiteli stejnojmenné potápěčské základny a naše šance na úspěch celé akce okamžitě vzrostly. Domluvili jsme si na místě dva výjezdy a ty také uskutečnili.
Ve skupině s dalšími čtyřmi německými sportovními potápěči to bylo nejprve potápění na vraku nákladní lodi ze 17. Stol., která vezla náklad děl a dělových koulí a leží v hloubce 11 m.
Na další vrak nás dopravila na vzdálenost cca 10 km loď z báze Arkona (laminát, Mercury 125 HP, GPS, sonar).
Vrak AUGUSTE , tentokrát z 18 stol., leží v hloubce 17 m v zátoce Tromper Wiek a díky GPS a sonaru jsme se po spuštění podle kotevního lana objevili přesně vedle jeho trupu. Prohlídka vraku byla zajímavá, leč okolí (zmapovali jsme ho do vzdálenosti cca 200 m) úplně mrtvé.
Viditelnost se pohybovala do 5 m, teplota vody na povrchu 21°C, v 16 m 12°C.
Základna disponuje vlastními loděmi i dostatečným technickým zázemím (kompresor plní šest lahví současně).
V dosahu je možnost potápění na třiceti vracích v hloubkách od 5 do 30 m. V jarních a podzimních měsících není podle místních vyjímkou dohlednost až 20 m. Cena za výjezd je v rozmezí 35-50 DM za osobu. V ceně je zahrnuto plnění lahví. Jinak 0,70 DM/litr.
Desetikilometrová fronta před vjezdem na most z Rujany do Stralsundu nás nepřekvapila ale noční cesta po aktivně prožitém dnu nám dala zabrat. Jen malý odpočinek při tankování (litr Naturalu 1,80 DM) a rychle domů do postele.
Náš doprovod - za výdrž.
Eda Šíf (KRAKEN Litoměřice) - za technickou pomoc
Karel Vlček (TRITONIS Litoměřice) - za technickou a morální pomoc