Safaga - Rudé moře

Když jsem na únor 1998 plánoval cestu k Rudému moři, sáhl jsem si pro inspiraci na Strany potápěčské. Rozhodnutí, že poletíme právě do Safagy, ovlivnila především reportáž Ivana Hradeckého. Protože naše cestovky v té době do Egypta nelétaly kvůli masakru v Luxoru, zprostředkovala nám ašská CK RONY zájezd s německou cestovní kanceláří.

V sobotu 7. února 1998 jsme tedy z Mnichovského letiště odletěli společností Egypt Air za vytouženým cílem. V batohu jsem měl popis potápěčských lokalit v oblasti Safaga od Ivana Hradeckého, kterému jsem ještě hodinu před odjezdem poslal výhružný mail: "Jestli se mi tam nebude líbit, raní mě mrtvice, umřu a budu Tě chodit strašit!"

Mými průvodci na cestě byli Franta Pecháček, Eva Ryšavá a Petr Vyplel - všichni z našeho klubu. Do Hurghady jsme přiletěli krátce před půlnocí. Z letiště do hotelu Holiday Inn jsme jeli ještě asi hodinu mikrobusem. V recepci na nás čekal vzkaz, že nás ráno v 8.15 čekají v diving centru. Noc byla krátká...

Další dny už byly ve znamení každodenního potápění s Duck's Dive center. V době, kdy jsme se v Safaze potápěli, nebylo právě nejhezčí počasí. Denní teploty okolo 18 stupňů, foukal silný vítr a rozhoupané moře se postaralo o to, že každý z nás okusil dávku "mořské nemoci." Denně jsme vyjížděli na moře, místo pro potápění se určovalo podle toho, jaké bylo právě počasí. Od soboty do pátku jsme udělali celkem 13 ponorů na různých místech, z toho jeden noční a jeden brzy ráno. Velmi příjemné bylo zjištění, že popis lokalit od Ivana Hradeckého je neuvěřitelně přesný.

Protože popis visí na Stranách potápěčských nebudu znovu opakovat to, o čem už Ivan referoval, ale připojím jen komentář a dále popis k místům, které Ivan nenavštívil. Jména míst jsou trochu jiná, zřejmě podle toho, jak si je z arabštiny kdo transformuje. Čísla v závorce udávají vzdálenost od břehu. Pokud uvádím maximální hloubku, jedná se o hloubku, kam jsme se maximálně ponořili my.

SHAB SHEAR (70 min)

Jeden z nejvzdálenějších útesů. První ponor jsme uskutečnili podél výhodní strany, kde je krásná korálová zahrada. V útesu jsou malé laguny v nichž je v některých extrémně čistá a teplá voda. Slibovali nám výskyt žraloka bělocípého, ale asi mu zapomněli ohlásit naši návštěvu. Viděli jsme za to jednu z kamenných ryb. Maximální hloubka 20 metrů. Druhý ponor podél západní strany byl trochu náročnější. Od SZ silný proud. K vidění byla mimo jiné muréna. Od jihu, v blízkosti kotviště lodí, je malá jeskyňka. Vejdou se do ní maximálně dva lidé najednou. Maximální hloubka 17 metrů.

TOBIA HAMRA (40 min)

Neboli "Červená Tobia" je místo, o kterém rybáři tvrdí, že tu za svítání má voda barvu červenou. Tohle místo má pro návštěvníky připravenou rozlehlou korálovou zahradu. Pozdravit nás přišly dvě želvy. Jednu z nich někdo připravil o nohu, ale nezdálo se, že by jí to nějak zvlášť vadilo. Alespoň ne pod vodou. Petr se neudržel a jednu z želv pohladil po krunýři, za což si vykoledoval ostrou výtku od italského instruktora Paola. Hloubka tu je od 6 do 30 metrů. My jsme byli v 17 metrech.

TOBIA ARBA - 7 Pillars (40 min)

Sedm, ze dna vyčnívajících homolí, bohatě porostlých obrovskými gorgoniemi a se spoustou ryb je jedno z nejhezčích míst v Safaze. Viděli jsme spoustu perutýnů a osténce. Ve spodní části homolí jsou malé jeskyňky a tunely, kde jsou k vidění např. i "skleněné" ryby. Trochu starosti o tohle místo dělá skutečnost, že se v těsně blízkosti staví nový hotel ve stylu luxorského chrámu. Z pláže sem v budoucnu bude možno došnorchlovat...
Maximální hloubka 21 metrů.

PANORAMA REEF (70 minut)

Pro silný proud jsme nemohli uskutečnit ponor v severní části útesu. Ponor jsme uskutečnili nakonec ve východní části v proudu směrem k jihu. Když jsme všichni najednou skákali do silného proudu, vzpomínal jsem na svoje parašutistická léta. Jeden z německých potápěčů se do vody vrhal s výkřikem: "Hrdinové umírají mladí...!" Výhodní stěna spadá do hloubky až 100 metrů. Bývají tu k vidění žraloci a želvy. Potkali jsme čtyry napoleony. Byli zvědaví jako všichni jejich příbuzní a doprovodili nás až k lodi. Na útesovém majáku jsme po ponoru pozorovali hnízdící orly.
Max. hloubka 26 metrů.

SAFAGA SORAYA (20 min)

"Malá Safaga" byla vlastně náhradou za severní část Panorama reefu. Nachází se v blízkosti ostrova Safaga Island. "Easy" ponor se spoustou ryb. Vyskytují se tu električtí rejnoci a všudypřítomní rejnoci modroskvrnití. Hodně druhů perutýnů a krokodýlí ryby. Laškovali jsme s bílou murénou a se středně velkým napoleonem. Občas bývají k vidění kanici. Hloubka od 5 do 15 metrů. Z jižní strany je v jednom místě v 5 metrech hezký tunel plný ryb.

SHAB TOBIA SORAYA (30 min)

Tady jsme uskutečnili noční ponor. Byl právě úplněk. Když jsme asi ve 13 metrech zhasli baterky, bylo kolem nás tolik měsíčního světla, že jsme kousek plavali bez lampy. Krátce po zanoření jsme se potkali se žralokem bělocípím (white tip reef shark). Moc o naši společnost nestál a tak nás s nesmírnou elegancí opustil. Jeli jsme kousek za ním, ale pak jsme se vrátili, abychom se kochali setkání se španělským tanečníkem, langustou, garnáty... Max. hloubka 15 metrů.

GAMUL KEBIR (20 min)

Útes s velkou lagunou uprostred. Potápěli jsme se v proudu - vysazení v severní části. Překrásná korálová zahrada se všemi druhy korálů, co jich jen v Rudém moři roste. Setkali jsme se s hejnem velkých barakud, z písku vystrkovali hlavu malí úhoři. Nevšední bylo setkání s malou asi 20 cm velkou rybkou jejíž české jméno neznám, ale dalo by se přeložit jako "břitvička" podle zvláštní sklopné ploutvičky za hlavou. Předvedla nám, jak se v nebezpečí vrhne střemhlav do písku a zavrtá se tak, že jsme ji neobjevili ani při bližším zkoumání.
Max. 15 metrů.

TOBIA KEBIR (30 min)

Cestu nám znepříjemňoval silný vítr. Pro svou polohu a pro snadnou orientaci sem vozí často nováčky k prvním sestupům. Na východě je hezká jeskyně plná ryb. Vyskytují se tu klipky v celých hejnech. Potkáte tu i modroskvrnitého rejnoka a v písku úhoře. Ve vodě bylo hodně planktonu. Hloubka se tu pohybuje od 5 do 20 metrů. Podél útesu maximálně 17 metrů.

ABU KAFAN - Jih (90 minut)

Nejvzdálenější místo od přístavu. Vstávali jsme už v 04.00 hodin, abychom ještě za tmy vyrazili na moře. Věděli jsme, že jedeme na nejhezčí místo a těšili jsme se. Cestou to házelo jak na horské dráze, že jsme se neudrželi na nohou. Před sedmou ranní jsme naskákali z chodu do proudu v severovýchodní části velkého útesu. Traverzovali jsme asi v 25 metrech podél kolmé stěny spadající do hloubky 70 metrů. Na stěnách rostou velké impozantní gorgonie. Viděli jsme obrovské tuňáky. Tady nám skoro všem naskákaly 2 minuty ve 3 metrech, ale cestou jsme to srovnali. Pokud není silný proud jsou tu často k vidění želvy. Od května do října se tu zdržují kladivouni. V jižní části je kaňon s velmi silným proudem. Jako v řece. Mimořádný zážitek.
Max. 33 metrů.

ABU KAFAN - Sever (90 minut)

Severní terasa Abu Kafanu je absolutně nejkrásnější místo, které jsem kdy pod vodou navštívil. Pluli jsme k terase od jihu podél západní stěny spadající do hloubky 100 metrů. V jednom místě visí na stěně velký řetěz (myslím, že nebyl od kapesních hodinek). K severní terase je to docela daleko. Těsně před koncem musíte překonat silný proud, který by vás jinak zanesl na volné moře. Pak zahnete do prava za roh a ... úplně se mi zatajil dech! Ohromný měkký koberec a rozlehlá zahrada se všemi druhy korálů - jako v pohádce. Uprostřed té nádhery plula želva. K dokonalosti už chyběli jen ti kladivouni, kteří se tu ale v tomhle ročním období nevyskytují. Škoda, že jsme se tu mohli zdržet jen krátce (pokud jsme se zpátky nechtěli vracet po hladině). K pozoruhodnosti tohoto místa patří i klauni, kteří zde obývají sasanky v hejnech až po deseti rybkách, na rozdíl od jiných míst, kde zpravidla obývá sasanku jeden párek klaunů. Sasanky mají sytě oranžovou barvu.

SHAB SHER SORAYA (70 minut)

Významné je tohle místo tím, že zde v roce 1991 narazil trajekt Salem Expres, aby se o 4 km dál potopil s 500 cestujícími na palubě. Místo na severovýchodě útesu, kde trajekt narazil, je patrné na první pohled. Vypadá to jako v kamenolomu. Trajekt uvolnil velké balvany, které se válí po dně. Jinak je tu hodně rejnoku a taky se tu dá vidět "mýdlová ryba", ale my to štěstí neměli. Cesta zpět vypadala jako boj o život. Velké vlny narážely na loď takovou silou, až to jednu chvíli vypadalo, že jsme najeli na útes. Vyskákaly i hrnce ze skříní...

RAS ABU SOMA (40 minut)

Tady jsme ukončili naše potápění. Ponor v proudu od severu k jihu podél východní části mi trochu připomínal horské tůry v Nízkých Tatrách. Tam taky musíte dlouho jít než dojdete na krásné místo. Rozlehlý kopec spadající do 90 metrů jsme traverzovali asi v 25 metrech. Málo ryb, málo porostu, ale za to neuvěřitelně velké stolové korály. Gorgonie jsou po nasvícení červené. Viděli jsme tu přes dva metry velké volně plovoucí murény. V proudu jsme pod jedním stolovým korálem objevili žraloka asi 2 metry dlouhého. Nechtělo se mu ven ani když do něho instruktor Paolo píchal prstem. Být to v Americe, řekl bych, že byl vycpanej. (Ten žralok.)

Závěr

Špičkově prožitý týden fantastického potápění. Nikde jsme neměli pocit, že by "za každým stromem číhal terorista." Divím se našim cestovkám, že do Egypta nejezdí. Naopak v Německu byla trochu honička sehnat letenky. Jediný okamžik, kdy jsem měl trochu zvláštní pocit byl ten, když nás na moři míjela flotila anglických vojenských lodí, připomínající nám krizi v perském zálivu.

Ceny

Potápěčský paket o 10 ponorech nás stál 320,-DM/osobu. Noční ponor byl za 40,-DM a brzký ranní za stejnou cenu. Na základně jsme si půjčili UW fotoaparát za 35,-DM/den. Výbavu jsme měli vlastní (kromě závaží).

Mimořádné poděkování

Stranám potápěčským a Ivanovi Hradeckému za inspiraci a perfektní popis lokality.