Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Sharm El Sheik !! 34.239.154.201 - False !!

leden 2002

autor: Miroslav Deneš  (publikováno: 18.02.2002)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

Tak jako každý rok, tak i tuto zimu jsem chtěl se známými vyrazit na hory, pořádně si odpočinout od rodiny. Měli jsme domluvené Val Disére ve Francii. Čtrnát dní před odjezdem mi dva lidi vypadli, a jet autem ve dvou mi přišlo jako zbytečný luxus. Naštěstí jsem viděl last minutovou nabídku od Fischera do Sharm El Sheiku na týden za 13.000 Kč. Dohodl jsem se z Martinem a rázem bylo z lyží potápění na Sinai.

Termín odletu byl sice špatný, ale co, za týden letělo další letadlo. Den před odletem jsem zaplatil pobyt a mohli jsme jet. Víza na vstup do Egypta jsme neměli, ale ujistili nás, že je dostaneme na letišti. Odlétali jsme v osm ráno a v poledne jsme měli mezipřistání v Hurgádě, kde zůstaly dvě třetiny osazenstva. Nabrali jsme končící dovolenkáře a hurá na horu k Sinai. Cestou byla již nuda, ale při klesání na letiště v Sharmu jsme míjeli Ras Mohamed a to byla super podívaná. Krásná tyrkysová hladina na útesech a temně modrá na hloubce.

Víza na letišti jsme opravdu dostali bez potíží a dokonce levněji než v Praze. Skasírovali nás o 17 USD, zatímco přes cestovku se většinou platí 900 Kč.

U karuselu s kufry se odehrávala stejná písnička jako loni v Hurgádě. Arabové hned chtěli bakšiš a hrozně se rozčilovali, když jsem jim ho nedal a kufr si odtáhl sám. Přišlo mi jen trošku divné, proč mají všichni oblečené svetry a bundy, když je venku přes dvacet stupňů. Delegátka si nás vyzvedla před halou a po krátké chvíli jsme uháněli k hotelu. Slíbila, že večer se zastaví a pomůže nám najít slušnou bázi.

Dohodla nám paket na deset ponorů z lodi včetně dvou na Thistlegornu za 250 USD. Tato cena byla bez jídla a pití na lodi. Ráno si nás vyzvedlo před hotelem auto, které nás odvezlo na bázi a do přístavu na loď. Měli jsme sice slíbeného rusky mluvícího instruktora, ale nakonec nám zbyl "pouze" Skot Stuart, který vládl pouze angličtinou. Naštěstí jsme měli kliku, jelikož na lodi byla česky hovořící paní se synem a jeho přítelkyní. Prozradila nám spoustu věcí, protože je třicet let provdana v Káhiře a její "nastávající snacha" zvládla angličtinu na výtečnou. Vyrazili jsme tedy na první ponor.

Far Garden

Padáme do 21 metrů na patu útesu a potom jedeme v krásné korálové zahradě až do čtyř metrů. Místy ruší korálový koberec sloupy až téměř k hladině. Zde se pohybuje poměrně velké množství rybek a malých kaniců.

Ras Kate

Cestou zpět do přístavu zastavujeme na velmi hezkém místě. Z Far Garden se to nedá srovnat. Je tu podstatně více života a potkáváme prvního malého rejnoka. Hned po zanoření padáme do 19 metrů na samostatný sloup plný rybek a kaniců. Cestou zpět vidíme hejno kranasů jak stojí v proudu u hladiny a čekají na odpolední svačinku. Potápění je v pohodě, akorát Martin má šílenou rýmu a tak se "plácá" v malé hloubce. Strašně pomalu je schopen vyrovnávat tlak, ale přece nebude sedět na lodi.

V přístavu je plánován noční ponor, a i když bychom rádi jeli, musíme se jej vzdát. Martinovi s tou rýmou opravdu není nejlíp.

Ras Mohamed - Jolanda + Shark Reef

Každý kdo se tu potápěl, hýřil superlativy, a tak jsem teda opravdu zvědav. Padám do 19 metrů podél krásné stěny, kde není v té tmavé modré vidět dno. Na briefingu před ponorem jsem viděl na mapě 180 metrů hloubky a to ještě nebylo dno. Celá skupina je ještě alespoň 5 metrů pode mnou, ale jelikož hrozně funím, musím šetřit vzduch. Za chvíli se dostáváme do nádherné zahrady plné života a napadá mě, že Abu Ramada z Hurgády je slabý odvárek, ale toto je "pořádný kafe". Postupně vystoupáme do 10 metrů, proplouváme po jednom malým kaňonem a před náma je na dně nějaký stožár a postavená záchodová mísa. Opravdu zajímavé zátiší. Chytá mě pořádný proud a já bez jediného máchnutí ploutví letím nad poměrně starým vrakem obchodní lodi. Všude je spousta trub, záchodů, umyvadel a van. Je sympatické, že se starají o higienu i pod vodou. Od skupiny jsem najednou dost daleko, otáčím se a směřuji zpět. Mírně kopu nohama a ono nic. Musím pořádně funět abych se dostal zpět. Po chvíli se chytám bývalého kontejneru a koukám z bezprostřední blízkosti na zuby obrovskému kanici. V jedné vaně se usídlil rejnok a vedle vraku nalézám dvoumetrovou murénu. Ten proud se velmi podepsal na mojí zásobě vzduchu, zbývá mi pouze 40 Bar, a tak musím pomalu nahoru. Koukám se před sebe, co to proti mě plave, a z šera se vynořil Napoleon. Byl skoro stejně dlouhý jako já i s ploutvema, no hroznej macek. Kouká na nás a na závěr ponoru nás doprovází až téměř k lodi.

Jestli ta krása a život pod vodou bude mít pořád stoupající tendenci, tak jsem teda zvědav co uvidím příště.

Ras Mohamed - Za'atar Reef

Je odpoledne, Stuart nás staví na zádi do řady a vysvětluje nám, jak si představuje "parašutistický výsadek". Ozvalo se zahoukání lodní sirény a jdeme na věc. Skočit a ihned se musíme zanořit, jinak odplaveme na otevřené moře. Dno je opět v nedohlednu. Stěna je opravdu moc fain. V půlce ponoru dráždím lampou velkou murénu, která kouká po světle a vůbec se jí nelíbí, že ji ruším. Po chvíli asi naštvaně vyplave z díry a mízí dole.

Vynoření je taky zajímavé, zvedáme ruce na signál, aby loď připlula. Posádka nám hází lana a chytají nás na ně jak ryby na vlasec. Přitahují nás do bublajícího kotle na záď. Obě vrtule se ani na chvíli nezastavují. No, nechtěl bych tam mít nohy. Rychle lezu ven a sundávám neoprén. Venku je hrozná zima a navíc zjišťuji, že mi zatím ulítla mikina a tak jí dávám sbohem. Až se sem někdy vrátím, možná ji někde najdu na dně.

Ras Bob

Martin má rýmu již za sebou, ale pro změnu jsem ji dostal já. Sedím zachumlaný ve zbytcích věcí, které mám. Už se nedivím, že Arabové mají bundy a svetry. Moje mikina mi uplavala a tak mi zbejvá pouze bunda. Už abych byl ve vodě, tam je tepleji a nefouká tam. Zůstávám v relativně malé hloubce. Divemasterovi signalizuji problém s ušima. Všichni plavou v patnácti metrech a já jedu nad němi v šesti. Vzal jsem si sebou úplně novou lampu, kterou jsem si koupil před odletem. Svítím si na krásnou zahradu a chci, aby se zastavil čas. Nacházíme pár moc hezkých jeskyň. Neodolávám, a s Martinem šmejdíme v každé z nich. Na konci nás čeká nádherný průlez, ostatní nám mizí a nám se otevírají ta správná panoramata. Klečím na písku a jsem obklopen spoustou ryb a dokola jsou stěny korálů. Z hladiny na nás pere sluníčko a je skvěle. Martin mi signalizuje, že už musíme k lodi a tak i tato idilka končí. No škoda.

Tower

Ta rýma je hrozná. Byl by to normální pohodový ponor, místo toho nemůžu stále vyrovnat tlak a celou dobu mi teče do masky. No hrozný. Potkal jsem dvě velké ropušnice, ale díky problémům jsem si je ani neužil.

Jackson Reef

Vyrážíme k ostrovu Tiran. Vlny s náma hází jako s papírovou kocábkou. Celou cestu ležím a pořád mě trápí rýma. Na ostrov prý nemůžeme, jelikož tam mají američané svoji vojenskou základnu a je tam zakázaný vstup. Míjíme první z řady rifů. Nahoře visí ztroskotaná obchodní loď. Je téměř celá nad vodou. No dole to nebude špatný, co kdyby tam ležela truhlice plná ,zlaťáků". Tam prý taky nesmíme, jsou tam zrádné proudy a visící vrak by mohl spadnout. Na to jak tam visí dlouho, nevypadal, že by se utrhl. No nevím. Kotvíme až u posledního rifu. Na druhé straně visí další loď. Zanořujeme se ze závětrné strany na stěně, kde ze dvaceti metrů nevidíme dno. Život je tu velmi bohatý a po chvíli potkáváme nádhernou želvu. Během hodinového ponoru škádlíme tři obrovské Murény a lákáme je lampou ven. Moc se jim nechce, ale jedna se nechala přemluvi,t a tak ji konečně můžeme pozorovat v celé kráse. Na loď se vracíme sami, náš průvodce to po dohodě zabalil a nás nechal ať se tam kocháme dál.

Woodhouse Reef

Výsadek připraven. Na povel, "Dive" skáčeme a hned se noříme do pěti metrů. Na briefu jsme byli upozorněni na proud. Když nás vezme ten špatný, můžeme prý velmi záhy potřebovat pas. Padám pomalu do deseti. Děsný, rýma zase protestuje. Chci zapnout lampu a ono nic, Koukám jak mi vylezlo těsnění u skla a už tam je voda. No to je výborný, nová lampa a je zničená (reklamace u prodejce proběhla rychle a bez problémů). Martin je v 15 metrech a najednou k nim připlouvá zpoza kamene dvoumetrový žralok černocípý. Já s těch šesti metrů vidím jen cosi se mihnout dole, holt mám dnes smůlu. Koukám po stěně a plavu "klidně" dál. Bez té lampy to není ono. Aby toho nebylo málo, začala mě strašně pálit žáha. Signalizuji, že jdu nahoru, a když jsem se otočil právě mě míjela krásná Manta s třímetrovým rozpětím. Divemaster je přímo pod ní, málem si jí ani nevšiml. Všechny trable jsou nicotné a tento žážitek všechno převyšuje.

Middle Garden

Opět obrovská korálová zahrada, ale život nic moc. Poslední den potápění mě rýma konečně přešla a tak je to spíše "nuda". Všechno jsme již viděli. Chvíli na nás kouká pořádný Napoleon. Kousek pluje s námi a pak líně odplouvá.

Paradise

Nemám to rád, ale musím bilancovat. Poslední ponor byl stejný jako předchozí, včetně Napoleona. Připadá mi, že nás hlídal a připlaval se s námi ještě rozloučit. Jediná změna byla, že jsme dolů padali hezkým kaňonem až k patě útesu.

Naposledy přijíždíme k bázi, balíme věci a musíme vyřídit poslední formality. Martin dostavá ze svých ponorů nazpět 50 USD za Thistelgorm, jelikož bylo nakonec málo zájemců. Já jsem před ponorama projevil přání mít patnáctilitrovou láhev místo dvanáctky. Slečna mi oznamuje, že mých 50 USD padlo přesně na rozdíl za foukání navíc!!! To snad nemyslej vážně. Na dohadování je bohužel pozdě. V arabském světě platí, že se ceny dohadují předem a to nejen s Arabama!!! Co dodat, potápění bylo super, ale bylo to hrozně krátké. Přece jen týden je málo. Nespnili jsme hlavní úkol, a to, že vyrazíme na Thistlegorn.

Až dorazím domů, mám hned pádný argument, proč se sem musím co nejdříve vrátit. Co kdyby posádka na Thistlegornu zatopila pod kotly a rozhodli se odplout.

autor: Miroslav Deneš
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier