Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Nová lokalita pro speleopotápění?

léto 2006

autor: Liška Vladislav, Vratislav Benda  (publikováno: 07.09.2006)
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek

Myslíte si, že objevit v Čechách novou lokalitu na potápění je nemožné? Myslíte si, že objevit v Čechách novou jeskyňářskou lokalitu je ještě více nemožné? Přesvědčíme Vás o opaku!

V jednom celostátním deníku vyšel článek o staré tajemné štole a její zatopené části. Běžný čtenář článek asi jen přelétl očima, ne tak Vráťa. Je to jeden z nemnoha bystrých hochů, kterého podobný typ článků vždy trkne. Lokalita nebyla přesně identifikována. Starosta nedaleké obce v článku popisoval jak je štola tajemná, že se tam něco těžilo už v hodně dávné době, v pozdním středověku se znovu pokoušel cosi těžit jeden známý panovník trávící spoustu času na poměrně nedalekém zámku, ale díky dopravě rudy se těžba nevyplácela. Za války tam cosi kutili Němci a údajně tam byl i skrytý lágr s vězni těžícími smolinec pro jaderné hlavice raket V2. Někdy po válce (nepovedlo se nám zjistit kdy) se tam potopil potápěč (bohužel nevíme kdo) a když vylezl, odmítl mluvit o tom co tam viděl a že už ho tam nikdo v životě nedostane, hloubku popisoval na 40 metrů s pokračováním. Starosta to komentoval slovy, že neví přesně co tam potápěč viděl, ale spekuloval o masakru a ostatcích vězňů z války. Voda prý měla červenou barvu a ostatně původ vody také nebyl objasněn. Tolik seriozní denní tisk.

Zjistit přesný popis lokality se nám nepovedlo, nicméně jsme vytipovali dva kopce, znali jsme přibližnou nadmořskou výšku a také světovou stranu kde se má nacházet vchod. Vybavili jsme tedy terénní auto vším možným pro předběžný potápěčský průzkum - za předpokladu, že štolu vůbec najdeme. Již začátek akce nás měl varovat - po natankování u Agipu jsem odvyprávěl historku, že tam nerad tankuju, protože se mne tam snažili okrást o kartu, zasmáli jsme a přibližně hodinu cesty od pumpy mi volali z banky, že jsem tam nechal kartu, no myslel jsem, že se hanbou propadnu. Tato příhoda však neochladila naše nadšení a pokračovali jsme vytyčeným směrem za podpory GPS. Jakmile jsme dojeli na místo a překonali jeden zákaz vjezdu, zastavila nás závora. Vydali jsme se na průzkum pěšky. Po delší době hledání a pobíhání lesem křížem krážem jsme skutečně díky Vráťovu dědečkovi a jeho poučce o břízách rostoucích na hlušině štolu skutečně našli.

Sama štola je skryta v lese, ve velmi příkrém kopci, bez příjezdové cesty i pěšiny. Vchodový prostor v nadmořské výšce 444 metrů je poměrně malý - cca 1,5×1,5 metru, ale hned za ním už se dá normálně postavit a výška stropu kolísá tak od 1,8 m až po 2,2 m. Štola je bez výdřevy a vypadá poměrně čerstvě vylámaná, odhadem 150 let. Zatopená část štoly vypadá podstatně starší, minimálně několik století, pravděpodobně mnohem více. Snad nám to zpřesní nějaký geolog. Zatopená část štoly je přibližně deset metrů od vlezu po pravé straně. Jedná se o vstupní jezírko asi 3×3 metry velké. V okolí jezírka se povalovaly kousky alobalů, svíček, kostí - snad z kuřete, a podobné okultní propriety. Ani to nás neodradilo. Na světlo čelovek jsme ještě propátrali zbytek suché části štoly - přibližně 100 metrů. Kromě improvizovaného snad obětního oltáře jsme nenarazili na nic zajímavého. Ač již bylo po šesté hodině večerní a blížil se rychle soumrak, rozhodli jsme se vyrazit do auta pro věci na potápění. Díky Vráťově praxi se zámky na závorách z Rakouska jsme po malé chvilce bez problému závorou projeli - Vráťa prokázal své schopnosti a zámek opět nezničil. Autem jsme se dostali přibližně 400 vzdušných metrů (výškových tak 150 - tahat věci na schodech na Horce je proti tomu sranda) od vstupu do štoly a odtud vynosili věci lesem do příkrého kopce.

Zmocňovalo se nás vzrušení. Jako objevitel měl tu čest panenské penetrace Vráťa, já jsem jistil ze břehu a připravoval foťák na další ponor. Voda vypadala poměrně čistě a měla jantarovo-červenou barvu. Na mysli nám okamžitě vytanuly odkazy na masakr vězňů i hledání jantarové komnaty, které zde prováděl známý hledač Mužík. První ponor vypadal poměrně slibně a beze zbytku potvrzoval slova starosty o prvním potápěči a o tom co viděl. Rozhodně to není žádný čajíček, ani ne tak potápěčsky jako spíše psychicky, do dalších průzkumů nemůžeme mluvit o tom co je ve vodě, pouze jsme informovali patřičné orgány se kterými budeme na dalším průzkumu spolupracovat. Barva vody je dána pravděpodobně složením horniny, letmým průzkumem to vypadá na silně železitou rudu i přesto, že jiné zdroje hovoří o smolinci. Druhý ponor jsme se vzhledem k náročnosti transportu, času, i skutečnostem v díře rozhodli odložit, naše psychika rozhodně nebyla tak odhodlaná a nezlomná jako na začátku. Za tmy jsme odnesli vše zpět k autu a po opětovném nasazení zámku na závoru lokalitu opustili.

Pokud máte někdo nutkavou touhu pomoci s průzkumem, dejte vědět a napište co vás na tom láká a jakou máte motivaci. Jelikož se jedná opravdu o nevšední lokalitu, která není pro každého, budeme si rozhodně vybírat. Na lokalitu si nárok nečiníme, potápět se tam může skutečně každý, samozřejmě za předpokladu, že to najde a unese to jeho morál.

autor: Liška Vladislav, Vratislav Benda
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek