UFO pod vodou

Ostrov Mali Lošinj, Chorvatsko, pátek 17.9. 1999, 20.30hod ...

Miloš s Petrem se pohybují v hloubce sedmi metrů a světla jejich baterek pronikají noční temnotou. Vznášejí se ve vodě v nevelké vzdálenosti od sebe aby si v případě selhání přístrojů mohli vzájemně vypomoci náhradní automatikou či společně řízeným nouzovým výstupem. Vše ale probíhá normálně, jestli se tak dá nazvat ponor v úplné tmě, který je mnohem obtížnější na prostorovou orientaci a soustředění než ponor za denního světla. Oba však mají za sebou více jak osmdesát ponorů v lomech, přehradách i mořích a několik nočních ponorů. Jsou to zkušení potapěči, vyškolení školou CMAS s kvalifikací P** a dnes si naplánovali dekompresní ponor do hloubky 44 m. Tuto hloubku dosáhli a vrací se zpět. Nyní se pohybují poblíž břehu, těsně nad skalní plošinou a vyčkávají, až se dusík z tkání dostatečně vysytí. Nad sebou pozorují klidnou hladinu a ticho ruší jen hluk vypouštěných bublin, který hřmí v uších. Provoz na hladině už dávno utichl a není slyšet žádný zvuk lodního šroubu na loďce případného opozdilého rybáře ani žádný jiný zvuk. Zdá se, že společnost jim dělá jen malá chobotnice přilákaná světlem baterek a oba ty chvíle klidu náležitě vychutnávají.

O to víc Petra překvapí záblesk světla nedaleko před ním. I Miloš si ho všimne, ale světlo vzápětí mizí za skalním výstupkem. Ihned je jasné, že tu nejsou tak docela sami. Trochu je při tom zamrazí v zádech. Oba napadne, že si i nějaký jiný potápěč vybral tuhle lokalitu pro noční ponor a používá pro lepší identifikaci svítící trubičku s chemickým světlem, které při výcviku v moři s oblibou používají speciální jednotky a které lze běžně zakoupit v obchodech. Miloš i Petr jsou zvědaví a zamíří k výstupku skály, aby si kolegu s lahvemi na zádech lépe prohlédli.

To co za výstupkem skály uvidí je však přinutí, aby se ihned pudově přitiskli k sobě a mrazení v zádech už neustává. Oba sahají po nožích. Zároveň si doteky a prstovou signalizací vzájemně potvrzují, že to co vidí se jim nezdá. Ne, nejsou v kině na žádném sci-fi filmu, ani nespí. Oba TO vidí naprosto zřetelně. Pár okamžiků zápasí s myšlenkou utéci, avšak pod hladinou to není tak jednoduché. Navíc musí v této hloubce ještě několik minut vydržet pro dekompresní zastávku. V opačném případě jim hrozí poškození organismu barotraumatem dutin, či dekompresní nehoda. Navíc TO se pohybuje velmi lehce a po nějaké době je jasné, že síla ploutví obou zkušených potápěčů, by zde pranic neobstála. TO se pohybuje ve vzdálenosti asi deseti metrů, jeden metr nade dnem a pomalu se otáčí kolem své osy. Celé TO má v průměru asi 2 metry. Ve tmě je vidět jak ozařuje dno šesti reflektory, které vrhají ostré kužele světla na písčité dno. Oba potápěči shodně toto světlo přirovnávají k bodovým reflektorům se stínítkem okolo, umístěném na naprosto symetrickém kruhovém tělese. Ale stínítko zde není vidět. Tomu se to asi nejvíce podobá, ale světla pozvolna mění svou barvu z červené do žluté a při té pomalé rotaci se zdá jako by ty vzdálenější zářící body byly zakrývány hmotou tělesa, aby se vzápětí opět vynořily na straně pozorovateli nejbližší. Pozorování probíhá již minutu a TO pomalu krouží nade dnem. Oba potápěči se rozhlížejí a sledují pohledem hladinu moře, zdali policejní člun nezkoumá svým reflektorem dno. Hladina je však prázdná a oblíbené tvrzení o světlech z diskotéky, zde také neobstojí. Pobřeží je v této zátočině naprosto pusté a nejbližší diskotéka je deset kilometrů za horami a vidět zde není jakékoliv světlo, natož diskotéka. Přesto však TO za naprostého ticha ozařuje dno v sedmi metrech pod hladinou šesti světly, několik metrů od českých potápěčů kteří jsou s dýkami v rukou připraveni neprodat svou kůži lacino. TO se však zatím nechová nepřátelsky. Petr si dodá odvahy a posvítí svou výkonnou halogenovou svítilnou na TO.

Kdyby to šlo, tak by oba potápěči vykřikli údivem, ale takhle jde jen o důrazný nával adrenalinu v tichosti podvodního světa a ještě větší mrazení v zátylku. Paprsek svítilny totiž nenarazí na žádné těleso a dopadá na dno za rotujícími světly, které pouze jako by lehce pohasly, ale jinak dál ozařují dno. Zároveň padá poslední naděje, že by se jednalo o nějakého vodního tvora. V okolí najednou není ani rybička a zdrojem světla rozhodně není žádný pozemský tvor, leda, že by byl neviditelný. Světlo neznámého prostě přichází odnikud, nebo TO má maskování, které se v pozemských tajných laboratořích teprve vyvíjí. Každý foton prostě přesune na opačný konec sama sebe, čímž se stane pro okolí prakticky neviditelné. Ale řešit tohle vůbec nechci, protože odpověď se jeví v nedohlednu. Horší je, že TO si obou žabáků všimlo. Elegantně mění směr pohybu a zastavuje se pět metrů před oběma vystrašenými potápěči. Přitom stále rotuje podél své osy a dál ozařuje dno. Několikrát se potápěči pokouší posvítit na těleso, ale opět světlo baterek proniká skrz kruh "bodovek" aniž by bylo vidět zdroj světla. Je to jako kdyby svítil lustr, ale vy jste ho neviděli, ba ani žárovku, vysvětluje později Petr a Miloš mu souhlasně přitakává. Asi minutu zůstává TO na stejném místě přímo před oběma potápěči, kteří opakovaně odvracejí světlo svých svítilen od neviditelného tělesa a zpět na něj. Něco tam je, ale není to vidět. Náhle se TO odpoutává a velkou rychlostí mizí za skalní římsou do hlubin moře. Miloš s Petrem naopak míří k hladině, kde si ihned vzájemně potvrzují, že to co viděli se jim skutečně nezdálo.

Ne, oba vypovídají naprosto shodně, když je později podrobujeme na základně křížovému výslechu a že by si vymýšleli je vyloučeno. Znám Petra i Miloše dlouho a nikdy si nic nepotřebovali vymýšlet. Navíc dámy a pánové - já je po tom nočním ponoru viděl. Z toho v jakém stavu se vynořili je nade vší pochybnost, že tam pod vodou potkali něco jen těžko vysvětlitelného. Oba byli až do tohoto dne odpůrci UFO, ale když se i dnes Miloše a Petra ptám co si myslí, že to teda bylo, tak opět shodně odpovídají, "Nevím kamaráde, ale z tohodle světa to určitě nebylo!!!"