Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Vodojem

potápět se dá skoro všude

autor: Pavel Tihelka  (publikováno: 07.05.2001)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

Tak tohle je prosím můj poslední ponor před odjezdem na Nový Zéland - hrdě jej nazývám ponorem ve volně vodě.

Celý příběh začal zmínkou kamaráda Ládi z Klobúk (Valašských), že má vodojem, který je tak 30 m vysoký a nahoře je koule plná vody. Okamžitě jsme to vzali jako výzvu a i přesto, že byl pozdní podzim 2000 jsme se rozhodli vodojem zdolat.

První výlet byl trošku oťukávací, vylezli jsme si nahoru (mimochodem, už rozumím lidem s klaustrofobií) a jelikož to vypadalo slibně, začali jsme plánovat výlet.

Účastníci byli Dan, Tomáš, Láďa - majitel a já, s tím, že certifikovaní potápěči v té době byli první dva a já, čili Láďovi příslušel pouze titul "majitel".

Nebudu to protahovat. Za rána, že bych psíka ven nevyhnal, jsme vyrazili vstříc této nové zkušenosti. Vybavili jsme se malým lahvemi, tak kolem 5-7 litrů. Já jsem se chopil svého zánovního polosuchého neoprénu a kolegové sucháčů. Jen jsem doufal, že si to tam zadýcháme a že mi ta voda kolem 4°C nebude dělat problémy. Další součástí naší výbavy se stala videokamera s pouzdrem a silným světlem, fotoaparát s podvodním pouzdrem, jehož výroba mi trvala asi 20 minut (vlepil jsem čirou plastovou krabičku do takového toho igelitového pytlíku, co se má nahoře ten uzavírací mechanismus - přejede se po něm ze strany prsty), říkal jsem si, že když tam můžu uzavřít vzduch, zvládne to i podvodní výlet, navíc ten foťák stejně moc nefunguje! Plánoval jsem i koupi malého kapříka, kterého bychom ve vodojemu nafilmovali a pak pustili zpět do přírody, ale nakonec jsem to nedotáhnul do konce.

Převlékli jsme se pod věží a pomoci tenkého špagátku vytahali všechno nahoru. Tenký špagátek a 20 kg moc dohromady nejdou (poznámka účastníka s téměř prořezanými koženými rukavicemi). Výbavu jsme nahoru tahali celou hodinu. Následovalo postupné zanoření (lezlo se tam maličkým otvorem) a průzkum vnitřku objektu. Byla tam taková tma, že kapříka bychom už nikdy nenašli, takže jsem byl rád, že jsem žádného nevzal a neutrápil jej. Čvachtali jsme se tam různě od 30 do 50 minut. Mám asi 20ti minutové video, sestříhané že 40 minut. Jelikož se nám pohnula kamera v pouzdře od jiného přístroje, museli jsme provádět ještě jistě technické změny na výbavě (utěsňování šátkem).

Následovalo hodinové spouštění výbavy a sestup - čili ve věži jsme odhadem strávili tak kolem 3 hodin. Úžasný zážitek! Láďa majitel nás pohostil Jackem Danielsem, takže nám očka svítila ještě víc a to byl vlastně závěr celé "Expedice vodojem".

No nezní to báječně? Jen pro dokreslení situace - zmínění první tři účastníci mají kolem 30 let, já jsem mladší, 23 a půl.

P.S. pozorují u sebe zvláštní úchylku, pomrkávám po dalších vodojemech a vidím se vevnitř. Ostatně je naplánována výprava na Ostravsko, kde mají takový ten vodojem co vypadá jak UFO. Jo, a nechtějte vidět ten log do deníčku.

autor: Pavel Tihelka
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier