Ideální potápěčský víkend

No, začalo to vlastně úplně jinak, plánovali jsme výlet na Stuart Island, údajně jedno z nejlepších míst na potápění na světě. Nicméně počasí nám nepřálo a expedice byla zrušena, aby byla nahrazena novou!

Sobota

V sobotu jsme se proto ve třech vydali vstříc nové, v pořadí druhé návštěvě přehrady Cromwell, ta vynikla zatopením starého města, bude tomu teprve pár let, ale neptejte se kolik, spousta mých kamarádů kolem 25 let pamatuje staré město a jak tam v hospodě inzerovali, že zanedlouho bude nad střechou tak 30 m vody!

Příjezd kolem 10 ráno a hned od začátku nás překvapila super viditelnost, byla podstatně lepší než posledně, kolem 10 m. Naplánovali jsme první ponor k mostu - starý železniční železný most, vršek tak v 9 m a předpokládané dno tak v 27 m (no, nakonec se z toho vyklubalo 33 m). Dolů jsme šli pozvolna, zabójkovali jsme most pro druhý ponor a pokračovali dolů, dno bylo dosaženo tak po 7 minutách. Řekl bych, že nás všechny rozjařila ta dosažená hloubka, takže jsme udělali první blbost: plavali jsme k dalšímu pilíři, který jsme nenašli a tak následoval výstup ve volné vodě (bójka byla bezpečně přivázána k mostu). Výstup byl provázený drobnými problémy kolegy, který se potápěl poprvé v sucháči a ještě ho moc nezvládal. Jelikož jsem se blbě podíval do tabulek, a své dva kolegy jsem hlídal, následoval super bezpečný výstup se zastávkami v 15, 10, 6 a 3 metrech - trošku přehnané, ale zato bezpečné. Následovalo 200 m plavání ke břehu a odpočinek cca 2 hodiny. Maximální hloubka 33 m, ponor 41 minut celkem, viditelnost u hladiny 10 m, u dna dle svítilny tak 1.5 m. Vše bylo zajištěno počítačem OCEANIC, ten nám pěkně naplánoval druhý ponor.

Druhý ponor byl naplánován víc kolem mostu samotného a měl být plytší. Problémy se sucháčem byly vyřešeny odejmutím olova, jelikož kolega byl i přetížený. Druhý ponor byla naprostá lahůdka, proplavávali jsem konstrukcí, kolega si ublinknul, zřejmě mu nesedla ta polívka a na ní kakao, ale automatika od TUSA je propustná. Max hloubka 24 m, délka ponoru 44 min. Výstup byl za pomoci bezpečnostní bójky - šikovná věc, asi zainvestuji, člověk se na to pověsí a nic nemusí hlídat.

Akce byla zakončena seskokem kolegy "na Adama" z 15 m z mostu do 10 stupňové vody. Celou akci maličko pokazila nehoda, při níž jsme utopili podvodní foťák, jelikož nebyl správně uzavřen, což si nedovedeme vysvětlit. Pozitivní byl test 4 čelovek čínské provenience s označením "dive toarch". Do dvou maličko nateklo, ale svítily dál, když přidáme silikon, budou fajn. Cena za jednu je cca 220 Kč, tím si mne od začátku získaly. Příští výlet bude vyhledávací expedice, prý je tam ještě jeden most, tak o 3 km dál asi ve 20 metrech a na něm jsou i dvě zaparkované auta.

Neděle

Na neděli jsme si naplánovali komerční výlet místního potápěčského centra, cena 55 NZD (x 17). Měli jsme se jet potápět ke Green Island, ale jelo se jinam, kvůli počasí. Naplánovány byly dva ponory z lodě na "reef" u Moaraki.

Po příjezdu jsem si prohlédli napůl utopenou zánovní loď, kterou za asistence policie vytahovali tak šikovně, že ji utopili skoro úplně. My jsme pokračovali na volné moře. Loď byla duralová se 130 koníky v přívěsném motoru. Docela to házelo, ale dalo se to vydržet, když se člověk pořádně držel. Reef byl asi 2 km od břehu a 25 minut z přístavu. Celý vypadá jako náhorní plošina, vrch v 6 m a strany padají dolů tak do 30 m. Napřed jsem byl zklamaný, že je to tam nějaké mrtvé, ale pak jsem našli první "crayfish shopping centre" - jeskyni, plnou langust. Následoval můj první žralok, naštěstí jen písečný. Krásně spinkal, tak jsem si ho pohladil a povytáhl z jeskyně, ani se nehnul. Pak jsem viděl ještě 2, většinou tak 1 až 1.3 m. Později se ukázaly i rybičky, jen ta jména mi nějak vypadávají. Ponor byl kolem 40 minut a maximální hloubka 18 m, voda byla tak kolem 8 °C.

Nějak jsem ztratil jednu ze svých báječných čínských svítilen, tak když ji někdo za rok vylovíte v Chorvatsku, tak mi ji prosím vraťte, poznávací znamení je 2.4 V žárovka na 4 tužkové baterky, svítí mnohem lépe než se 4.5 V. Následovala drobná pauza, kterou jsem strávil bojem s mořskou nemocí, moc jsem toho ráno nesnědl, ale co jsem měl, to jsem věnoval oceánu. Na radu buddyho jsem usilovně sledoval obzor, což se oplatilo jinak, než jsem čekal. Uviděl jsem 2 hřbetní ploutve a nahlas jsem se radoval, že tu máme delfíny a zároveň hudroval, že pokud jsou to žraloci, tak do vody nevlezu (druhý pár už byl na ponoru). Nakonec se z nich vyklubaly - KOSATKY!!! Ale byly hodně daleko, tak 600 m.

Hupsli jsem do vody, což přineslo značnou úlevu mému žaludku. Následoval průzkum jiné části reefu, chytli jsme si langusty na večeři, viděli dalších 5 písečných žraloků, z toho jeden plaval a spoustu dalších rybiček - myslím, že jedny se jmenují "Blue Moki" a prý jsou moc dobré. Ponor trval asi 45 minut a maximální hloubka kolem 24 m. V obou případech byla viditelnost kolem 7 metrů u hladiny a dole se to různilo od 3 do 7 metrů.

Cestou do přístavu jsem ještě jednou zahlídli pár kosatek a jednu osamocenou, ale byly dost daleko. V přístavu následoval ještě jeden, neplánovaný, ponor. Říkám mu dekompresní. Byl to tzv. search and recovery a hledali jsem pytle se škeblemi paua, které byly na lodi, jež se záhadně potopila. Vyzkoušel jsem si práci s lanem a vyhledávání v kruhu. Vyzvedli jsme 6 ze 7 pytlů, to znamená, že loď nebyla potopena úmyslně, aby zakryla loupež, za kilo Paua se platí 160 NZD a loví se na přísná a drahá povolení a jen na šnorchl, pouze pro vlastní potřebu si člověk může nějaké našnorchlit. Půl z ceny jde na povolení, které dostávají Maoři a prodávají je dál. Ponor trval 25 minut a maximální dosažená hloubka byla 4 metry, viditelnost asi 1 m.

Na závěr lze jen říci, že takový víkend vám všem opravdu přeji. Já jsem byl strašně utahaný a ohromně šťastný!