Staré zlaté potápěčské časy

Do bouřlivé debaty při výborové schůzi zazněl nostalgický povzdech Mirka: "Kde jsou ty staré zlaté potápěčské časy?!" Nastala chvíle ticha. "Stárneš, pamětníku?" - zareagoval Standa - "Co vidíš zlatého na tom, že jsi lezl do vody jen v plavkách, s jednou čtyrkou s kápéčkem a s maskou udělanou z dětského kyblíčku?"

"Hned ti to vysvětlím. Tenkrát jsme se v pátek dohodli, kam pojedeme, a v sobotu jsme tam také hned také jeli! Ale dnes, když se rozhodneme někam jet, musíme nejprve napsat "někam" žádost a pak trpělivě čekat, jestli nám návštěvu vůbec povolí. A to může trvat také měsíc! To zíráš na rozdíl devětadvaceti dnů! A to ještě neznamená, že nás tam pustí! Jen si vzpomeň na naší poslední akci: Na jeden lom nám sice zájezd povolili, ale necelý týden před naším odjezdem ho zase zakázali! Telefonicky jsme získali povolení jiného klubu, ale když jsem přijeli k jejich lomu, tak nás tam tamní odpovědný "archanděl Gabriel" z toho jejich ráje vyhnal, protože jsme neměli písemné povolení a on nám prostě nevěřil. To dříve nás uvítalo u každého lomu mohutné "Ahoj!" a byli jsme hned jedna bezvadná parta, které nezáleželo na tom, kdo, odkud a ze kterého klubu je! Dnes, sotvaže se objevíš u vody, už je tu nějaký ten pan Důležitý a hned chce bumážku, při čemž ostatní domorodci nevraživě přihlížejí, co je to vlastně za sebranku, která nemá ani vlastní lom a otravuje je. Jestliže to takhle půjde dál, tak se za nějaký čas dostaneme do vody jen o dovolené v cizině. Asi také proto se jeden z potápěčských průkopníků přeorientoval na modelařinu, že ho ze vzduchu nemůže nikdo vyhodit! A pak se mi tady divíte, že rád vzpomínám, na ty staré zlaté potápěčské časy..."

Chvíli bylo ticho, ale pak se rozbouřila rušná debata, na jejíž závěr se výbor usnesl požádat jistý MNV (jeho jméno - resp. jméno příslušné obce - se z taktickostrategických důvodů přísně tají) o pronájem rybníku Bahňák, na kterém je sice viditelnost asi 1 m., ale je to jediná vodu obsahující proláklina v ČSR, kterou nemá žádný potápěčský klub obsazenou.

A pamětník Mirek? Podle posledních zpráv přes protesty rodiny během několika dnů zrušil u svého domu zahradu a na jejím místě otevřel kamenolom. Po uspokojení všech stavbychtivých spoluobčanů a po dosažení dostatečné hloubky, bude lom zatopen a přístup bude povolen všem potápěčům, kteří nezapomněli na staré dobré časy, na kamarádství...!

Pozn. TS: Vyšlo ve Vodní revue někdy před dvaceti lety. Jestli je znám autor, budu vděčen, když se mi ozve, rád bych jej uvedl a alespoň dodatečně si vyžádal jeho souhlas s publikací.