Vydařený křest Bubliny

Prolog

Po scuba-konferenci přišel mail: "Michal Pozník a jeho potápěčský klub MDC otevírá 21. ledna 1999 od 18:00 hod. nový krámek s potápěčskou technikou a zároveň potápěčskou klubovnu Při příležitosti křtu první sud piva zdarma.... Snad právě ta poslední věta způsobila opomenutí, že u tohoto mailu chyběla adresa, ale zcela jistě právě tato věta zapříčinila, že na konferenci se najednou objevila záplava dotazů, kde se to tedy koná. Naštěstí brzy přišla opravenka a v ní informace, že se to nachází v Legerově 48, což prý je zhruba cca 100 m od I. P. Pavlova po magistrále směrem k Nuselskému mostu.

Otevíráme

V inkriminovaný den jsem zavolal kamarádce - potápěčce Verče (Veronika) a ta ještě jedné kamarádce - potápěčce Jítě, že to tedy půjdeme okouknout. Netradičního spicha přímo ve vlaku v metru céčku jsme zvládli a díky postupnému přistupování na zastávkách Kačerov, Budějovická a Vyšehrad jsme bez problémů sešli a kompletní dorážíme na Pavlák. Mezitím jsem se dozvěděl, že potápěčka Verča není zas tak moc potápěčka, pouze členka klubu, avšak vycvik zatím nemá, což ale vůbec nevadí, protože chce potápěčce Jítě koupit k narozeninám třmen a chce se podívat, jak to vypadá a kde to prodávají. Takže se jí naše výprava do krámu hodí "do krámu".

Obchůdek jménem Bublina jsme našli hned, nachází se opravdu tam, kde bylo psáno. A uvnitř již bylo pěkně veselo. Samé známé tváře od Kulaté báby a z jiných pražských podvodních lokalit - Franta Pudil - hlavní bavič, dále Roman Šmíd, Ivona Nováčková a další z České národní banky, správce Stránek potápěčských na Internetu Tomáš Sládek a spousta dalších a dalších potápěčů, z nichž některé ani neznám.

Tomu všemu vládnou Michal Pozník coby majitel a Jirka Šlechta jako "odpovědný vedoucí" celého obchodu. Michal postává ve dveřích, vítá návštěvníky a provází je svým krámkem. Celý obchod je totiž opravdu vybudován jako víceúčelový - v jedné místnosti je prodejna a druhá je uzpůsobena jako klub. Prostě hospoda se vším všudy - stoly, židle, televizor na stěně, video pro promítání potápěčských filmů, bar a pípa, sklenice atd.

Vcházíme tedy do části s obchodem a já okukuji, co bych si koupil, abych udělal "počinek" do kasy nového obchůdku. Výběr veliký, v podstatě veškeré vybavení. V rohu je dokonce převlékací kabina pro případné vyzkoušení si neoprénu. Nikdo si nic nezkouší a tak si do ní věším bundu.

Zrak mi padne na sestavu potápěčského nářadí v jednom pouzdře (tool kit). To by se mi docela hodilo. Michal mě však varuje, že toto je zrovna dost drahý a že existují i levnější. Přesto se ho rozhoduji, že ho chci. Mezitím, co ho Michal hledá v příručním skladu, neboť si v novém krámku ještě úplně nepamatuje, co kde přesně má, se bavíme s holkama mezi sebou o tom třmenu. "Třmen mám taky, lehce pod 500 korun", hned hlásí Michal skloněný někde v krabici pod poličkami a hledající nářadí. Nářadí nepotřebuji, třmen potřebuji. A navíc takto levně - říkám si, neváhej a toč... Měním tedy objednávku a do ruky dostávám krásný nový lesklý pochromovaný třmen. Jaká nádhera. Chvíli se s ním laskám, chvíli si ho prohlížejí holky a Verča se prořekne, že ho chce koupit Jítě k narozeninám. Marně to zamlouvám, že žádný třmen nedostane, ale ona tvrdí, že to nevadí, že to ví, alespoň si může přát od rodičů něco jiného a nedostane třeba třmeny zbytečně dvakrát.

Platím a ten nádherný, úžasný, špičkový nový třmen se stává mým majetkem, čímž zároveň mohu hrdě prohlásit, že jsem prvním zákazníkem, který si v novém krámku něco koupil, tedy pokřtil jsem pokladnu svými penízky.

Pivíčko, křída a utopenci

Každý křest se musí zapít. Vedle v "klubovně" už teče pivo proudem, protože opravdu je zadarmo. Vynikající Samson teče i do mě a pochopitelně nezůstává u jednoho. Mezitím přišel Jirka Hovorka a manželkou a i nadále stále přicházejí noví hosté oslavit otevření nového klubu-krámu. Na televizi běží záběry z potápění, lidé se dobře baví, nálada spolu s množstvím alkoholu stoupá. Začínají se dávat k dobru různé historky z potápěcích akcí, Franta Pudil vypráví své zážitky z Egypta, různě se přidávají i další vypravěči. Franta nezůstává nic dlužen své pověsti a sype z rukávu své typické vtipy, při kterých by se schovanky kláštera červenaly i mezi prsty u nohou.

Když tu náhle z kuchyňky přichází Jirka Hovorka a má na talíři - utopence. Je to tedy dost drzost, prodávat v potápěčském krámu utopence, ale když má majitel tu odvahu, nebo dostatek smyslu pro černý humor, tak proč ne. Jirka si tedy sedne a těší se, jak se zakousne do prvního utopeného buřtíka, ale to nepůjde hned tak snadno. Všichni se totiž okamžitě začnou dohadovat, zda to jsou utopenci CMAS nebo PADI, žádný z přítomných instruktorů obou systémů se však nemá k tomu, aby se přiznal. Jirka Hovorka tvrdí, že jasně podle chuti poznává, že to jsou PADI OWD, a jejich instruktorem byl Franta Pudil. Ten si to však nechce nechat líbit a naopak prý v nich poznává čerstvé produkty CMASu, kteří měli P* a lezli do jeskyně a navíc ještě pod led, což by jeho PADIsti nikdy neudělali (v tom má tedy pravdu). A prý tam leželi v té vodě pěkně dlouho, protože jsou celý nafouknutý, baculatý a správně kyseloučký. Utopenci jsou fakt výborní a tak si je dává skoro každý, což jen posílí další žízeň, takže první sud, který měl být zdarma, je rázem vypit a musí se přinést další. A v tu chvíli se Michal Poznik ukazuje jako grand, protože pivo zůstává zadarmo i nadále, za což je mu odměnou bouřlivý potlesk rozjařených potápěčů.

Mezitím se na obrazovce objevují záběry z letošního Vánočního potápění na Americe, respektive letošního ne, když se to konalo v prosinci a nyní je leden, ale prostě z toho posledního. A najednou tam jsou ty samé obrázky, co se objevily v ten samý den večer v Událostech na ČT1 a které tak pobouřily, doslova "nasraly", berounské potápěče, co by organizátory vánočního potápění, jako naprosto nevhodná popularizace lomu Amerika a zbytečné rozkecání toho faktu, že se na Americe potápíme, ač by to vlastně být nemělo, protože je to horním zákonem zakázáno. Tak - takhle je to. Už víme, kdo to tedy natočil a kvůli komu vznikla ta sáhodlouhá diskuse na scuba-konferenci o "medvědí" službě majitelům lomu (podnik Lomy Mořina) a i berounským potápěčům. A k dovršení celého hned po obrázcích z Ameriky následuje videozáznam přímo těch inkriminovaných Zpráv v TV. Jeden z přítomných hostů na křtu krámku je toho všeho přímo autorem a nabízí kazetu k nahrání i jiným. Ale všeobecné veselí nám nedovoluje nic jiného, než se tehdejší diskusi zasmát a kazetu dokoukat.

S množstvím vypitých půllitrů se nejen rozveseluje nálada, ale hlásí se i nutkání odskočit si. Tu přichází jedna z nejgeniálnějších věcí v novém klubu. Bylo mi sice divné, že hned z kraje večera pořadatelka hlásila, že kdo chce čmárat na záchodě po zdi, tak klidně může, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Velké bylo mé překvapení, sotva jsem na onu místnůstku vešel (to jsem však před tím musel mého předchůdce doslova vyhnat z pisoáru, jak tam byl nekonečně dlouho). Po vstupu do dveří totiž rázem bylo vše jasné. Na podnose vedle umyvadla leželo několik bílých kříd a celý záchod byl popsán různými potápěčskými moudry a vtípky. Takže jsem se při močení například dozvěděl, že "pod vodu, jen když nefouká" (asi vítr...) nebo "jak dneska pijem, tak se zítra potápíme", či "nejlepší je Poznikův ležák" (on ostatně někdo vůbec Michalovým jménem pojmenoval celé to sociální zařízení, když to nazval WCP - WC Poznik) a jiné perly, mezi nimi pak samozřejmě nesmělo chybět ono obligátní "Servít je vůl"... No pochopitelně, že jsem se také přidal a pokryl tu šedou omítku i svými písmeny. A úplně stejně jsem se na tom záchodku také zasekl, že i na mě začal další příchozí zoufale bušit, protože už se mu asi opravdu hodně chtělo a já to z jeho pohledu také šíleně protahoval.

A tak to trvalo celý večer. Postupně se celý záchodek zaplnil různými nápisy a křídy ubývalo. Nevím, jak to bude Michal řešit do budoucna, zda bude nějak pravidelně vymalovávat tu místnůstku, ale před koncem večera již pomalu nebylo kam co napsat.

Zavíráme...

A tak se pomalu ten skvělý podvečer přehoupl do noci a pak zase už byl blíž k půlnoci a někteří zbabělí návštěvníci se začali sbírat k odchodu. To naopak ti stateční návštěvníci se za tyto slabší jedince cítili provinile a nechtěli svým odchodem třeba nějak urazit hostitele, tak nikam nespěchali, ostatně proč také odcházet, když to tady jede na plné obrátky a stále nám to chutná. Hlavní hvězdou finále se však stal František Pudilů a můj a jeho obličej.

Nejprve začala jedna dvojice návštěvníků tancovat a strhla k tomu i několik ostatních. Jeden pár to tak rozjařilo, že se rozhodl dát průchod svým vášním a šel si zašpásovat vedle do obchodní místnosti. Když byli zpátky, přišli s nápadem, že si musíme jít všichni hned teď vyzkoušet neoprény, neb právě teď je na to ta nejvhodnější doba - a sami se okamžitě také jako první začali svlékat. Takže se mezi body programu neplánovaně zařadil i striptýz, což rozhodně asi ještě odpoledne Michal netušil, že něco takového uvidí jeho nový krámek hned první den provozu.

Pak jsem se k výrobě zábavy pro ostatní přidal i já. Mezitím, co si ta dvojice vedle užívala a pak se odhalila i nám, jsme s Františkem dál u stolu srdnatě popíjeli - a na mě nějak padla únava nebo co a na chvilku mi klesla hlava. Tu se Franta rozhodl, že mi ji z té hlavy vyžene a zvolil k tomu opravdu efektní způsob. Zvedl si mou hlavu ze stolu za vlasy jak Herodes a pěkně mi fláknul dvě facky. Zleva. Zprava. Pic, pic a bylo to. A pak jsme se nad tím rozesmáli. Když jsem se vzpamatoval ze šoku, povídám si: "Přece to tak nenecháš...". Vstal jsem a gentlemansky, jako mušketýr, z očí do očí, jsem směle vyzval Frantu, ať si sundá brýle. Hrdinný samuraj František to učinil a směle mi nastavil svou vizáž. A plác - a už ji měl taky. Takže kromě striptýzu se ten večer udál další neplánovaný program - souboj otevřenou dlaní.

Pak jsme se navzájem objali, dohodli se na remíze a dali si další pivo. A domluvili jsme se, že si někdy dáme repete, protože nám to v tu chvíli připadalo moc fajn.

Druhý den mi pak Franta volal, že jak byl otřesen po tom "laškování", tak venku upadl hubou na chodník a stejně si rozbil brýle. Proč si je po tom našem vyvádění zase nasazoval, to nechápu...

No a to již bylo úplné finále celého "křestního" večera, který se velmi, ale opravdu velmi vydařil, což jistě potvrdí každý, kdo se toho zúčastnil. Díky tomu zážitku, uneseni velmi dobrým dojmem, který nový klub na nás udělal, shodli jsme se ještě na místě, že tam budeme chodit jednou za čtrnáct dní ve čtvrtek a to konkrétně ten týden, kdy se v pondělí nekoná potápěčská hospoda U Kulaté báby. Jinak Michal plánuje provozovat svůj klub každý čtvrtek pro potápěče a každou středu pro surfaře, pro něž je krámek také určen.

Děkuji tímto Michalovi za sponzorování celého večera a ať mu nový obchůdek prosperuje.