Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Ohlédnutí za Faaf 2002

1. ročník festivalu v Praze

autor: Sládek Tomáš  (publikováno: 05.07.2002)
Symbol festivalu

Tři promítací sály, světová jména ve festivalové radě, nepřehlédnutelná reklama. Široký tématický záběr, zajímavé filmy, profesionalita. To byl Mezinárodní festival dobrodružných a adrenalinových filmů FAAF 2002.

Jen několik lidí v sále, stánky v předsálí bez zákazníků a časem i bez prodejců. To byl také FAAF 2002.

"Podcenili jsme počasí," řekl Steve Loveček Lichtag, president festivalu. Má jistě pravdu, ale byl to jediný důvod? Nelze nesrovnávat s nedávným festivalem PAF v Tachově.


FAAF PrahaPAF Tachov
1. ročník - nesvázanost minulostí24. ročník - festival má tradici
Masivní, ale nepříliš srozumitelná reklama. U několika známých, potápěčů, jsem si ověřil, že na logu festivalu vůbec nerozpoznali žraločí ploutev půlící krabici s cívkou filmu. Jak mohla tato reklama oslovit horolezce, parašutisty, jeskyňáře, jachtaře, letce?Prakticky bez reklamy. Informace o festivalu se šíří mezi kamarády převážně ústním podáním, něco je na internetu. Akorát termín je v různých přehledech akcí.
Velkoměsto umožňuje oslovit diváky z ulice. Ti jsou ovšem domácí, a tak mohou snadno přijít i odejít. Pro Prahu nebyl ani v okamžiku svého konání festival nejdůležitější kulturní událostí.Festival na malém městě je závislý na návštěvnících odjinud. Když přijedou, nemají už kam utéct. Festival je v okamžiku svého konání nejvýznamnější událostí ve městě.
Všichni významní hosté a autoři jsou VIP, jen oni se účastní večírku. Prostory pro VIP a obyčejné návštěvníky jsou odděleny, ochranka je nesmlouvavá. Osobnosti prvního řádu je možno vidět na besedách.Významní hosté a autoři sedí s ostatními v hledišti, kávu si kupují ve stejném bufetu. Je snadné se s kýmkoli dát do řeči, ochranka není potřeba. Osobnosti prvního řádu na PAF ale moc nejezdí.
Festival je studeně neosobní. Ze známých, kteří se přijeli podívat, tu byla hlavně skupinka technických potápěčů ze Slovenska.Známá tvář, kam se podívám. Všichni potkávají kamarády a známé, se kterými se často dlouho neviděli.
Koncem letošního června je velmi teplé počasí. Příznivci outdoorových sportů se musí hodně přemáhat, aby si šli sednout na dlouhou dobu do sálu.V Tachově koncem května snad vždy prší, ven to nikoho moc neláká.
Kromě profesionálních i vybrané amatérské filmy. Prakticky všechny pořady bylo nebo bude možno vidět v televizi. Kdo nepřijde na festival, asi stejně nepřijde o nejzajímavější snímky.Kromě amatérských i několik profesionálních filmů. Různá kvalita. Často jeden-dva zajímavé záběry v pěti minutách nudné omáčky. Jenže ty dva záběry už asi jinde k vidění nebudou.
Všechny oblasti sportů, které si lidé spojují s nebezpečím.Pouze potápění.
Obrovské plátno a dokonalá projekce neodpustí vůbec žádný technický nedostatek. Ani profesionální video nevypadá z předních řad dobře.Promítací technika rozmístěná po sále působí trochu amatérsky, ale velikost obrazu je přiměřená tomu, čeho lze videotechnikou dosáhnout.
Ve třech sálech filmy, fotografie na chodbách.Filmy a diapozitivy v sále, fotografie v předsálí.
Vidět vše nejde. Prakticky bez přestávek běží promítání ve třech paralelních sekcích. Není možnost shlédnout jen jeden vybraný snímek, vždy je promítán blok filmů s různou tématikou.Jeden sál se společným programem, proloženým dostatečnými přestávkami. Nejzajímavější se navíc opakuje. Když na nějaký pořad nemá divák náladu, má smůlu. Může si dát kafe v předsálí.
Teoreticky byly potřeba vstupenky na jednotlivá promítání. Prakticky alespoň mne nikdo za celý den nekontroloval.Jedna vstupenka na festival. Jednoduchá, decentní visačka řeší vše.

Beseda s Jean-Michelem Cousteauem

Má smysl přijít na příští ročník? Určitě ano, jestli nějaký bude. Organizátoři se snad poučí a využijí potápěčských osobností pro oslovení potápěčů, horolezeckých osobností pro oslovení horolezců, leteckých pro oslovení letců. Snad zvolí jiný termín a nebo si "objednají" horší počasí.

"Víš, já jsem potápěč. Filmy o lezení jsou také zajímavé, ale mohly by být kratší," řekl mi jeden z diváků. Každý má zkrátka "to své", proč přišel. Na ostatní se také možná rádi podívá, ale nesmí toho být moc. Proč nerozdělit filmy do sekcí tématicky? Jachtaře a potápěče osloví sekce "voda", horolezce a jeskyňáře sekce "země" a letce i parašutisty sekce "vzduch".


Mělo smysl přijít a tento ročník? Mělo. Jeden příklad za všechny:

Beseda s Jean-Michelem Cousteauem

Jean-Michelem Cousteau při autogramiádě

Nejde ani moc o to, co konkrétně říkal. Upřímně řečeno ty, co jej znají alespoň z médií, příliš nepřekvapil. Směsice marketingu Ocean Futures Society, demonstrativně naivního přístupu k ochraně přírody a veselých příhod. I tak byla beseda velmi zajímavá.

Cousteau vyzařuje silné charisma. Umí jasně formulovat myšlenky. "Učím lidi mít rád moře. Lidi brání, co mají rádi," řekl například. Kouzlo osobnosti nepřekazil ani příšerný překlad. Soudě podle reakcí publika, většina chápala smysl vět lépe, než tlumočnice. Výjimečná byla účast diváků, prázdná zůstala asi jen třetina sálu. Po besedě následovala autogramiáda.


Před začátkem FAAFu jsem měl trochu obavy o další osud potápěčského Tachova, horolezeckých Teplic, jeskyňářského Speleofóra. Zbytečně. FAAF je jasně překonal technologicky, ale ne lidsky. Snad se vzájemně poučí jak oborové festivaly, tak FAAF.


Související odkazy: