Guiseppe Garibaldi

Na jaře 2008 nalezla expedice českých potápěčů vrak vrak italského pancéřového křižníku Guiseppe Garibaldi, který býl potopen 18.7.1915.

O objevu více v článku Křižník Guiseppe Garibaldi objeven.

Přesto že Itálie až do roku 1915 patřila do tzv. Trojspolku (Rakousko-uhersko, Německo, Itálie), její pozemní a námořní síly se po vypuknutí I. světové války nezapojily do žádných válečných operací. Za účast ve válce požadovali Italové po Rakousko-Uhersku odstoupení území, na kterých žilo a svým počtem převažovalo italské obyvatelstvo. Jednání mezi oběma vládami se vlekla až nakonec skončila nezdarem.

Itálie tedy 24.5.1915 uzavřela s Dohodovými mocnostmi (Anglie,Francie a Rusko) smlouvu, podle které vstoupí do jednoho měsíce do válečného stavu s Rakousko-Uherskem. Odměnou za vyhlášení války byl Italům příslib rozsáhlých území Tyrolska, Istrie a Terstu, Dalmácie společně s jejími ostrovy a albánského přístavu Valona. A tak Itálie 3.5.1915 vypověděla členství v Trojspolku a následně 23.5.1915 vyhlásila Rakousko-Uhersku válku.

Ještě téhož večera (23.5.1915) vyplouvají směrem k italskému pobřeží hlavní síly rakousko-uherského válečného námořnictva pod velením admirála Antona Hause. Úkolem válečných lodí byl útok na Italské přístavy - Anconu, Porto Corsini, Rimini, Senigallii a Potenzu, železniční tratě a další, menší cíle. Přesto, že byl útok odhalen italskou ponorkou, dosáhlo rakousko-uhersko námořnictvo významného vítězství.

Jako přímý důsledek útoku rakouských lodí na italské pobřeží bylo 26.5. vyhlášení námořní blokády celého rakousko-uherského pobřeží včetně pobřeží Albánie a Otrantské úžiny. V průběhu května a června došlo k několika menším námořním střetnutím mezi italskými a rakousko-uherskými loděmi. Boje o ostrov Palagruža a ztráta italské ponorky Nereide potopené rakousko-uherskou ponorkou U5 (velitel Georg v. Trapp) vedly velení italského válečného námořnictva k rozhodnutí podniknout proti rakousko-uherskému pobřeží rozsáhlejší vojenskou operaci. Cílem se měla stát jediná železniční trať spojující Dubrovník a boku Kotorskou.

Ve večerních hodinách dne 17. července 1915 vyplula z italského válečného přístavu v Brindisi početná skupina válečných lodí pod vedením kontraadmirála Trifariho. Úkolem skupiny pancéřových křižníků třídy Garibaldi a jejich velmi početného doprovodu torpédoborců a torpédových člunů ¹⁾ bylo ostřelování a zničení pro Rakousko velmi důležité železniční trati mezi Dubrovníkem a Kotorem. Akce měla být odvetou za ostřelování italských přístavů rakouským válečným námořnictvem z 24. května 1915.

Plán celé italské akce byl následující. Výsadek přibližně 50 mužů pronikne nepozorovaně do vojenských objektů na ostrově Šipan (Giuappana) a zničí je. Mezi tím pancéřové křižníky svými 254 a 203 mm děly zaútočí na železniční trať vinoucí se podél pobřeží a doprovodné torpédoborce budou ostřelovat železniční zařízení a molo v Dubrovníku. Italové však nepočítali s tím, že skupina lodí bude ještě před začátkem celé operace spatřena, výsadek námořníků se nezdaří, následné ostřelování i přes velké množství vystřílené munice je neúčinné.

Dne 18.7.1915 v 02.00 vyplula podle rozkazu vrchního velitele kontraadmirála Alexandra Hansy z boky Kotorské rakousko-uherská ponorka U4 pod velením poručíka řadové lodi Rudolfa Singule. Měla za úkol společně s U3 a U6 pátrat po pohřešovaném rakousko-uherském hydroplánu L 43. Ve 03.20 hodin přichází na velitelství do boky Kotorské hlášení z radiotelegrafické a pozorovací stanice umístěné na vrcholu Radostaku ²⁾, že se u rakouského pobřeží necelé 3 Nm od Molonta ³⁾ pohybuje svaz nepřátelských lodí. Okamžitě je o tom vyrozuměn Singule a U4 je vyslána vstříc nepříteli.

Singule nepřítele plujícího ve směru na Dubrovník spatří ve 03.35 hodin. Zastavuje motory a vyčkává. V 03.55 nepřítel obrací směrem na boku Kotorskou. Singule se svojí U4 jej sleduje až do okamžiku, kdy je v 04.37 sám spatřen a ostřelován z křižníku Giuseppe Garibaldi. V 04.38 ze vzdálenosti přibližně 600 m odpaluje U4 dvě torpéda ve směru na vedoucí křižník. Ta po necelých 30 vteřinách vybuchují a zasahují křižník Giuseppe Garibaldi na pravoboku do prostoru uhelných bunkrů. Těžce poškozený křižník se během tří minut potopí. 525 námořníků včetně kontraadmirála Tifariho je zachráněno, zahyne 53 námořníků.

U4 se ihned po útoku ponoří do hloubky 20 m a přibližně půl hodiny uniká plavbou pod hladinou směrem k pobřeží. Zbylé italské lodě mezi tím odplouvají na jih k italskému pobřeží. Poručík řadové lodi Rudolf Singule byl za svůj hrdinský čin vyznamenán rytířským křížem Vojenského řádu Marie Terezie - nejvyšším rakousko-uherským vyznamenáním za statečnost a povýšen do šlechtického stavu.

Ztráta pancéřového křižníku Giuseppe Garibaldi, vlajkové lodi kontraadmirála Trifariho a následné potopení francouzského křižníku Leon Gambetta rakouskou ponorkou U5 byly pro spojence natolik závažné, že upustili od pokusů o přímé napadání rakouského pobřeží velkými loděmi a zaměřili se na operace menších hladinových lodí.

1) V. divize pancéřových křižníků Giuseppe Garibaldi - vlajková loď admirála Trifariho Varese, Vetottor Pisani a Varese + doprovod 4 torpédoborců a 7 torpédovek dále křižníky Quarto a Marsala + 3 italské a 7 francouzských torpédoborců
2) Pozorovací stanice na Radostaku - Boka 1446 m
3) Molonta - nyní Molunat - výběžek

Rudolf von Singule

Slavný ponorkový velitel rakousko - uherské mariny.

Narodil se 8.4.1883 v Pule.

Jeho otec byl námořním komisařem, ale pocházel rodově z Brna, kde měla rodina brněnské rodové právo. Rudolf Singule získal vojenské vzdělání na Námořní akademii v Rijece.Další zkušenosti získával na různých rakousko - uherských lodích (Budapešť, Aspern, torpédovka Tb 38).

Po vzniku ponorkové základny v Pule je sem v roce 1909 převelen. V roce 1912 se stává velitelem ponorky U4, která byla postavena v Německu. Pak krátce působí na torpédovce Tb 32, ale vrací se na ponorkovou základnu v dubnu 1915 a přebírá opět velení ponorky U4. Začátkem června 1915 vyřazuje z boje britský křižník Dublin a pak v červenci potápí italský křižník Guiseppe Garibaldi. Za tento válečný čin je vyznamenán řádem Marie Terezie a povýšen do šlechtického stavu.

Celkem během války potopil 15 válečných lodí a další dvě těžce poškodil. Stává se jedním z nejúspěšnějších ponorkářů 1. světové války.

V roce 1918 se stává ponorkovým instruktorem v Pule, kde ho zastihuje i konec války. Stěhuje se do Brna a pracuje zde jako úředník penzijní pojišťovny. Začátkem 2. světové války působí jako ponorkový instruktor v Itálii a v Kielu. V letech 1941 - 1942 se stává velitelem školní ponorky UD - 4 a je povýšen do hodnosti korvetního kapitána.

Koncem války žije dvaašedesátiletý námořní vysloužilec v Brně, kde ho 2.5.1945 při obraně svých nejbližších zastřelí vojáci sovětské armády.

Byl nositelem celé řady vyznamenání za svoji úspěšnou válečnou kariéru, ale i za statečnost a humanitu. Teprve 11.11.2006 je na brněnském ústředním hřbitově odhalen pomník, který je věnován korvetnímu kapitánovi Rudolfu Singulemu.