Freediving: první vítězství

První disciplínou byla konstantní zátěž s ploutvemi. Náš tým dosáhl v součtu největší hloubky a je na průběžném prvním místě.

Tým ve složení Martin Štěpánek, Petr Vala a Petr Zlatuška nasadil kapitán David Čani na základě výsledků z tréninku.

První den závodů, ve čtvrtek 7.12., startoval Petra Vala. Nahlášenou hloubku 70 m dosáhl s přehledem. Druhý den startoval Petr Zlatuška. I on hlášenou hloubku 70 m splnil. Třetí den (v sobotu 9.12.) startoval Martin Štěpánek. Nahlášena byla hloubka 100 m. Přesto, že Martin v posledních dnech překonával zdravotní problémy a kašlal, nahlášené hloubky dosáhl.

V součtu získal tým 240 bodů, což znamená, že v této disciplíně jsou naši borci nejlepší na světě. Druzí jsou Japonci s 224 body a třetí Francouzi s 220 body. Herbert Nitsch z Rakouska dosáhl hloubky 111 metrů, čímž vytvořil nový světový rekord. Nikdo jiný z Rakouska se ale neúčastnil, takže tento výkon nemůže do soutěže týmů zasáhnout.

Při konstantní zátěži se freediver při pokusu o dosažení co největší hloubky musí zanořit a vynořit pouze za pomocí své vlastní síly (je povoleno použití ploutví nebo monoploutve).

Kapitán týmu předem nahlásí hloubku, do které se závodník hodlá zanořit. Do nahlášené hloubky je spuštěn cílový disk s cedulkou. Závodník se po dechové přípravě na hladině a po signálu rozhodčího zanoří. Sestupuje podle lana, kterého se nesmí dotýkat. Zpočátku využívá sílu monoploutve (s dvěma ploutvemi už světová špička většinou neplave). Jakmile dosáhne hloubky, kdy jsou jeho plíce a neoprenový oblek dostatečně stlačeny, padá volně do hlubin bez práce nohou. V maximální hloubce se může poprvé a naposled chytit lana, uchopí cedulku a vyrazí k hladině. Zpočátku plave usilovně, u hladiny se může nechat vynést expandujícím vzduchem v plicích a neoprenem, který výstupem do malé hloubky znovu nabyl objem. Po vynoření ukáže freediver cedulku potvrzující dosaženou hloubku rozhodčím, kteří jej ještě půl minuty sledují, zda má plnou vládu nad svým tělem - zda se u něj neprojevil nedostatek kyslíku nekontrolovanými pohyby zvanými samba, nebo zda dokonce neztratil vědomí. Je li vše v pořádku, potvrdí rozhodčí platnost pokusu.

Závodník je po celou dobu několikrát jištěn. Táhne za sebou šňůru s karabinou, která po laně klouže. Na trase jsou jistící potápěči. Kdyby závodník neměl dost sil na výstup z hloubky, lano je rychle vytaženo na hladinu. Podle dosavadní zkušenosti je ale nebezpečnější být jistícím přístrojovým potápěčem ve velké hloubce, než freediverem, který se do hloubky zanoří na nádech. Závodníci při v týmové soutěži nejdou na kraj svých možností, diskvalifikace jednoho by byla pohromou pro celý tým. Pokusy o osobní rekordy zde nemají místo, důležitější je jistota.

V neděli 10.12. čeká náš reprezentační tým statická apnoe (výdrž na nádech v bazénu). Petr Zlatuška nahlásil 4:30, Petr Vala a Martin Štěpánek nahlásili 5 minut. Výkon Martina Štěpánka bude nejvíc záležet na jeho zdravotním stavu, obvykle dosahuje mnohem delších časů.

V pondělí bude šampionát zakončen dynamickou apnoí s ploutvemi (plavání do dálky v bazénu).