Rekord: 13 potápěčů sdílelo jednu automatiku

Klubu sportovních potápěčů Pelhřimov se podařilo překonat světový rekord v počtu lidí dýchajících pod vodou po dobu jedné hodiny z jedné dýchací automatiky. 13 potápěčů (12 mužů a jedna žena) dokázalo hodinu dýchat pod vodou pouze z jednoho přístroje. Akce se konala za účasti rozhodčích z agentury Dobrý den.

Oficiální pokus proběhl v sobotu 21.02.2009 v pelhřimovském plaveckém bazénu. Start byl původně plánován na 10 hodinu, ale z důvodu delší přípravy a rozdýchání účastníků se o několik minut posunul. Potápěči se postupně zanořili do vody, kde vytvořili dohodnutou formaci, aby si co nejlépe mohli předávat dýchací automatiku Rozhodčí začali čas měřit až poté, co se ponořil poslední. Pokus byl přístupný veřejnosti, diváci mohli potápěče sledovat přímo v akci.

Tato disciplína simuluje nácvik krizové situace při přístrojovém potápění, kdy po selhání jednoho přístroje sdílí postižený dýchací přístroj svého partnera. Nácvik je běžnou součástí výcviku přístrojového potápění a provádí se většinou ve dvou lidech. Při rekordním pokusu je tato situace přivedena do extrému ve snaze o maximální počet dýchajících z jednoho přístroje a jediné automatiky. Žádnému z účastníků pokusu se nesmí po celou dobu pokusu (1 hodina) vynořit dýchací cesty nad hladinu a nesmí použít k dýchání jiné zařízení a pomůcky než jedinou společnou automatiku.

Rozhodčí z agentury Dobrý den přísně dbali na dodržování pravidel, které z velké části respektovaly pravidla mezinárodní asociace nádechového potápěni AIDA, jejíž dva certifikovaní rozhodčí byli rovněž přítomni pokusu pro případné konzultace. Dbalo se nejenom na sledování přesného času a počtu lidí, ale také na to zda potápěči během přípravy nepoužívají čistý kyslík k saturaci organismu a jiné nedovolené postupy. Z tohoto důvodu byli všichni účastníci pokusu pod přímým dohledem rozhodčích více než 45 min před zahájením pokusu. Také používaná tlaková láhev prošla pečlivou kontrolou. Mohla být naplněna pouze běžným stlačeným vzduchem. Nebyly přípustné jakékoli dýchací směsi a směsi obohacené kyslíkem. Zastoupení kyslíku ve směsi bylo před zahájením pokusu pečlivě přeměřeno rozhodčími a zaprotokolováno.

"Zaměřili jsme se v prvé řadě na vychytávání technických detailů předávání automatiky a celkové organizace činnosti pod hladinou. Každý z potápěčů přesně věděl, co a kdy má udělat, aby předávání proběhlo co nejplynuleji. Tady je opakování nesmírně důležité pro zažití grifů. Stále je však ještě co ladit a společných tréninků nebylo mnoho, protože scházet se v takovém počtu častěji je již organizačně poměrně náročné. Druhým krokem je pak zaměření se na délku zádrže dechu jednotlivců. Účastníci byli krátce zaškoleni do problematiky nádechového potápění a zejména statické zádrže. Vědět to co se děje ve vašem těle při zádrži dechu, jak tělo reaguje, jaké vám dává signály, co znamenají a čím jsou způsobeny je jedna z nejdůležitějších věcí zejména pro psychickou pohodu potápěče," sdělil o přípravě pokusu hlavní organizátor akce Petr Zlatuška.

"Rekord má pro nás hodnotu hlavně v tom, že byl vytvořen výhradně účastníky našeho klubu a na rozdíl od dosavadních držitelů rekordu z Brna, pouze potápěči bez speciálního hlubšího vzdělání a praxe v oblasti nádechového potápění.

Chtěli jsme tím ukázat, že vytvoření takovéhoto rekordu není vyhrazeno pouze několika nadaným jedincům, ale při troše motivace, tréninku a velké dávce odhodlání jsou hranice jakéhokoli člověka neomezené," řekl Petr Zlatuška.

Pořadatelé v maximální míře hleděli na bezpečnost akce a jejích účastníků. Pokus byl zajištěn týmem záchranářů rozestavěných v bezprostřední blízkosti pokusu jak na břehu s potřebnou zdravotnickou technikou a pomůckami, tak i přímo ve vodě pro bleskový zásah v případě potřeby.

Předchozí světový rekord z 14. 06. 2008 držel klub nádechového potápění Ocean Devils, kde 8 freediverů dýchalo z jedné potápěčské automatiky po dobu jedné hodiny. První takováto akce vznikla v roce 1995 právě v Pelhřimově, kdy na Festivalu rekordů a kuriozit místní potápěčský klub vytvořil první zápis do Guinessovy knihy v této disciplíně.

Vit Karafiát: "Nejtěžší pro mě byla krizová chvíle ve druhé polovině pokusu, kdy jsem měl silné kontrakce a cítil jsem naléhavější potřebu nádechu, přičemž jsem věděl, že to ostatním nemohu zkazit. Domluveným signálem jsem si vyžádal v několika kolech nádech navíc s vědomím, že tím ostatním jejich nádech trochu zpozdím. Tým mě však výborně podpořil a naopak ještě zrychlil předávání automatiky. Zabojoval jsem a krizi překonal. Vše nakonec dobře dopadlo."

Jindřich Simandl: "V jednom okamžiku se mi trochu vody dostalo do hrtanu a dráždilo mě to ke kašli. Musel jsem využít nádechu navíc, abych si mohl odkašlat. Pak už bylo všechno OK."

Jiří Hurda: "Týmová práce probíhala naprosto ukázkově. Každý člen týmu plnil přesně dohodnuté úkoly a tím podržel své týmové kolegy. Bylo příjemné sledovat, že po zdůraznění některých nedostatků z tréninku se podobné chyby již neopakovaly. Byli jsme připraveni na to, že něco nepůjde tak jak plánujeme, ale naštěstí vše proběhlo hladce. Také komunikace pod hladinou probíhala výborně a dávané příkazy byly plněny."

Ondřej Lněnička: "Tento výkon pro nás rozhodně nebyl vůbec lehký, ale nemyslím si, že tímto bychom dnes dosáhli nějakého teoretického maxima v počtu osob. Až do poslední chvíle nebylo úplně jasné v jakém počtu vlastně nastoupíme k finálnímu pokusu, ale onemocnění nebo naléhavé záležitosti několika členů týmu rozhodly za nás. V průběhu pokusu jsme viděli, že při ještě lepším propracování techniky a mnohem intenzivnějším tréninku bychom rezervu ještě našli. Počet si netroufám odhadovat."