Sumec Kuba

Lom Rumchalpa má nový přírůstek. Je jím metrový sumec Kuba. Neděli 22. června, kdy našel na Rumchalpě nový domov, může slavit jako své druhé narozeniny. Původně totiž hrozilo, že už se pod vodu nepodívá a skončí v udírně. Naštěstí se tak nestalo, přestože měl Kuba namále.

Na háček s nastraženým hrouzkem se nechal "nachytat" už ve čtvrtek 19. června ve své rodné Berounce, v Praze - Radotíně. Bojoval sice statečně asi dvacet minut, ale proti výzbroji moderního rybáře prakticky neměl šanci. S uhlíkovým prutem a kombinací maxipevné šňůry s odolným vlascem si ještě evoluce neporadila. A tak se vodní predátor zakrátko ocitl na suchu. Ke cti mu může být alespoň to, že svého lovce donutil o půlnoci svléknout svršky a vlézt do vody.

Téměř jako v pohádce se na břehu oběma rybářům nádherné ryby zželelo. Berounce jí sice nevrátili, ale poprava sumce byla přinejmenším odložena - putoval do vany, kterou zaplnil tak, že se stěží dokázal obrátit. A rybáři šli do hospody rozmýšlet, co s úlovkem. Tam jsem oba také našel. Dlouho po půlnoci nad pivem řešili, kde sumci najít nový domov.

Logika byla jednoduchá: předhodit ho jiným rybářům nepřicházelo v úvahu; zabít a vyudit jen v krajním případě. Bylo potřeba najít rybník nebo lom zapovězený rybářům. Můj příchod zkrátka nemohl přijít v lepší čas. "Brácha, dej ho potápěčům!" navrhl jsem, "Znám jeden lom u Jičína..." A hned jsem taky přidal srdceryvnou historku o starousedlíkovi Pepovi I., kterého jezdili obdivovat potápěči z Čech i ze Slovenska tak dlouho, než se našel zákeřný sviněharpunář a proklál sumce harpunou.

Nápad byl s nadšením přijat a stál mě rundu piv. Úspěšný lovec si vymínil jediné: sumec ponese jeho jméno. A tak jsme ještě v hospodě pokřtili Kubu na Kubu. Tehdy ale ještě nikdo z nás netušil, že stále není vyhráno. Ráno jsem zavolal na Rumchalpu.

"Když jsem slyšel o sumci, úplně mi poskočilo srdce radostí, ale bohužel pro něj nemá kdo přijet. Je tu dost práce a nikdo se utrhnout nemůže. Ach jo," vzdávali se na Rumchalpě naděje. Já s bráchou jsme byli totiž o víkendu taky oba vytížení - já potápěním, brácha znovu tím prokletým rybolovem. Naprosto stejně jsem pochodil i v lomu v Jesenném. Sumce by brali všemi deseti, doprava ale nebyla. Nad Kubou ve vaně znovu visela - kromě ručníků - i děsivá hrozba udírny...

Naštěstí žijeme v jednadvacátém století, ve věku komunikace. Přes emailovou konferenci scuba-cz jsem se obrátil na československé "potápěčstvo", popsal situaci a email zakončil výzvou: "Přece ho nenecháme sežrat!" Zabralo to stejně, jako předtím Kuba na hrouzka. Hned vzápětí začali mejlovat a telefonovat lidé, co byli ochotní sumce na Rumchalpu dopravit.

"Vyhrál" Tomáš Palička, protože se ozval jako první. "V neděli s klukama plánujeme ponor na Rumchalpě, tak toho sumce můžeme vzít s sebou," vysvětlil a dál už nebylo co řešit. Z Litvínova do Prahy a na Rumchalpu to sice není zrovna po přímce, ale kluci stejně u Prahy nabírali kolegu, takže se stavili i pro rybu. Brali to docela s nadšením: "Sumce v autě nevozíme každý den."

Den D byla neděle, takže bylo dost času se na převoz připravit. V autě proto na sumce čekala speciálně upravená dětská vanička s polystyrénovým víkem. Kluci vzali pro jistotu i kyslík a Kubovi ho cestou bohatě připouštěli. Převoz zvládl bez problémů. Na Rumchalpě, kde byla shodou okolností v neděli klubová akce, čekalo sumce radostné přivítání. Kdo by se taky neradoval z metrového sumčího přírůstku. Kuba ve vaničce dostal čas na aklimatizaci a před desátou dopoledne se konečně ponořil pod hladinu Rumchalpy.

Zmizel okamžitě kdesi v hloubce. Za deset minut se ale znovu vrátil k molu a chvíli kroužil kolem. Snad chtěl poděkovat, snad se jen znovu podívat na ty podivné dvounožce. Tu cestu si ale mohl ušetřit, lidské společnosti si ještě užije. Jen ho teď už nikdo kvůli tomu na břeh tahat nebude. Všichni naopak polezou za ním... ;))