Tank v Labi

Je květen 1945, v Evropě zuří boje posledního válečného konfliktu v dějinách, 2. světová válka se blíží ke svému závěru. Nikdy před tím se na území naší republiky nesoustředilo tolik vojáků a bojové techniky najednou jako během jarních dnů toho roku. Společně s postupujícími spojeneckými armádami se zvedá vlna povstání v českých a moravských městech. 5. května 1945 propuká také v Praze. Obzvlášť krutý boj byl sveden o rozhlas.

Němečtí vojáci prchají před Sověty k demarkační čáře, za sebou nechávají nefunkční vojenskou techniku. Co je snadno dostupné to je brzy rozebráno. Kam se však podělo to, co nelze na první pohled spatřit? Kolik zbraní, aut a tanků tu zůstalo mimo naši pozornost a na jak dlouho? Možná na objevení stále něco čeká, možná se někde něco skrývá, možná to jen na první pohled nevidíme. Zapojte se do hledání zapomenutých fragmentů poslední války na našem území. Může být hluboko pod vodní hladinou zapomenutý svědek vzdalující se minulosti? Podaří se nám ho najít?

Copyright © 2008, Český rozhlas

Jak to všechno začalo

A takhle to pro nás celé začalo. Poslechem jedné reportáže Českého rozhlasu se v nás rozjela nezastavitelná mašina nadšení. Po shlédnutí všech připojených videí zjišťuji, že Český rozhlas rozjel fantastický projekt "Do hlubin historie" a s ním spojenou největší webovou aplikaci v dějinách rozhlasu, s níž se účastní mezinárodní soutěže Prix Europa 2008. A to vše s cílem aktivně zapojit návštěvníky aplikace do hledání informací vedoucích k potvrzení či vyvrácení existence potopeného tanku na dně Labe. Vyvrcholením celého projektu mělo být právě prohledání inkriminovaných míst potápěči.

Ještě v noci píšu na oficiální emailovou adresu rozhlasu a nabízím potápěčskou pomoc naší skupiny. Druhý den ráno jen tak po očku kontroluji schránku, kde objevuji rychlou odpověď na moji nabídku. Jaké bylo mé překvapení, když odpověď v úvodu začínala slovy: "Ahoj Rudo, neznáme se z Baltu?" Během pár sekund zjišťuji, že je to celé v režii kamaráda Petra Slavíka. Po telefonu jsme si popovídali o projektu, našich potápěčských a technických možnostech a dohodli jsme se: "Přijeďte v červnu na tiskovku, bude tu televize a novináři, lidi z povodí Labe a historici, dáme vám mapy dna z vyměřovací lodi a dohodneme postup prací."

Ještě téhož dne jsem obvolal kluky z party a ti nadskočili nadšením. Jen Pepa, co mě má furt za velký dítě, zůstával chladnější: "No uvidíme na tiskovce, co je to za tankkachnu".

Po tiskovce

V červnu jsme dorazili na tiskovku, kde jsme se seznámili s dalšími lidmi, kteří na projektu spolupracují, mimo jiné Ing. Jindřich Zídek - ředitel závodu Dolní Labe, Mgr. Tomáš Jakl - historik vojenského ústavu Praha, Doc. Dr. Ing. Jiří Chládek - specialista a soudní znalec na pyrotechniku a vyhledávání nevybuchlé munice.

Na místě zjišťujeme (a to už sklaplo i Pepovi), že celý projekt je v běhu už přes půl roku a k existenci tanku v Labi vede dost věrohodných informací. Pocházejí od výpovědí pamětníků přes sled historických událostí až po aktuální mapy z vyměřovací lodi, které ukázaly několik anomálií v říčním dně. Závěrem dohadujeme termín vyhledání tanku v Labi 22.-24.7., rozdělujeme si úkoly a dáváme interview přizvaným médiím.

Následující týdny nám vůbec neutíkají a nekonečně se táhnou. Většinu volného času využíváme pro přípravu všeho, co budeme potřebovat. Připravujeme si plány ponorů, postup prací a případné záchranné plány pro případ nehody (včetně např. infarktu při nalezení tanku). Veškerá záchranná a zdravotnická činnost byla v režii kluků z VZS Praha, kteří nám nemalou měrou pomohli i při hladinových pracích.

Na místě

V úterý 22.7. ráno se vydáváme na cestu směr Děčín, přesněji řečeno do Dolního Žlebu u Hřenska. Máme před sebou tři dny hledání tanku z 2. světové války. V deset hodin se scházíme s Petrem a se štábem z Českého rozhlasu v Děčíně a společně vyrážíme do Dolního Žlebu. Tam na nás čeká Doc. Dr. Ing. Jiří Chládek, který je odborníkem na vyhledávání kovových předmětů za pomocí detektoru kovu a magnetometru. Během porady nad vrstevnicovou mapou řeky Labe se snažíme vytipovat vhodná místa, kde by se mohl nalézat větší objekt. Dáváme dohromady třináct míst a za pomoci člunu s magnetometrem (SCINTREX SM-5 NAVIMAG) se vydáváme na průzkum těchto lokalit. Po zbytek celého úterního odpoledne zaznamenáváme hodnoty, které by mohly napovědět, zda se pod nánosem sedimentu skrývá větší železný objekt. Magnetometr zaznamenává hodnoty řádově v desítkách až několika tisících jednotek. Při každém zvýšení hodnot se nám všem na člunu okamžitě zrychlí srdeční puls. Myslím, že se každému na lodi hlavou honí odvážné myšlenky - co když zrovna tady leží to, kvůli čemu jsme sem přijeli? Zhruba po čtyřhodinovém mapování vytyčeného úseku ukončujeme dnešní průzkum. Večer se scházíme k další poradě a kontrolujeme naše poznatky z předešlého měření s místy, kde jsme měli v plánu se zanořit.

Středa

Do středečního rána se probouzíme s velkým optimismem, neboť některá místa vypadají pro náš podvodní průzkum opravdu zajímavě. Z měření magnetometru bylo zřejmé, že by se v určitých bodech mohl nalézat větší železný objekt a to nás naplňovalo pocitem velkého vzrušení. Mapy z vyměřovací lodě překrýváme mapou GPS a nově vzniklou mapou z magnetometru, abychom přesněji určili místa našeho zájmu. Začínáme připravovat potápěčskou výstroj. S Rudou jdeme jako první dvojice a Ondra s Pepkem nás budou jistit. Díky celoobličejovým maskám a podvodní komunikaci bude naše pátrání o dost snazší a také efektivnější. Místa, která budeme prohledávat, se nacházejí v úseku dlouhém jeden kilometr. Nasedáme do člunů a vyrážíme na první lokalitu. Sesedáme a po překontrolování komunikace a výstroje domlouváme postup ponoru. Ten se bude stejně jako další skládat z vyhledání a prozkoumání místa s neobvyklým profilem dna. Signalizujeme, že je vše v pořádku a zanořujeme se.

Klesáme do hloubky jednoho metru. Rychle si zvykáme na ztížené podmínky a začínáme postupovat proti proudu směrem do koryta. Kluci nás přes komunikaci navádějí na první zajímavé místo. Tam by měl ležet podle mapy a měření magnetometru větší železný objekt vyčnívající ze dna. Plazíme se směrem do koryta a za pomoci kamenů na dně, kterých se přidržujeme, postupujeme dál a dál. Náhle jsem pravou nohou narazil do velkého balvanu. Ten měl takové rozměry, že mi v první chvíli připadal jako otočná věž od menšího tanku. Bohužel se ale jednalo jen o velký kámen, na který byl proudem vody přimáčknut rozměrný vlnitý plech (dokonalá imitace tanku i pro magnetometr). Lodí se necháváme převést na další lokalitu. Tady se již navazujeme na lano, protože následující ponor bude blíže ke středu koryta a tam se už nelze v silném proudu udržet. Zde tentokrát narážíme do obrovské klády, o které jsem si v první chvíli myslel, že by mohla být klidně dělovou hlavní. Proud je silný, proto se klády držíme zuby nehty. Jak postupujeme, dostáváme se k dalšímu obrovskému balvanu. O něj je kláda zaklíněna a pod ní je namotán velký kus zrezivělého řetězu. Náhle nám začíná být jasné, proč magnetometr ukazoval tak velké hodnoty. Později se dozvídáme, že je to kus řetězu, který byl používán tzv. řetězovou lodí, která se plavila z Mělníka do Hamburku ještě na začátku minulého století. Zkoušíme plavat ještě více směrem do koryta, ale proud nás už strhává, proto se otáčíme a vracíme ke břehu. Po celou dobu ponoru jsme natočeni hlavou proti proudu. V opačném případě by nám hrozilo naražení hlavou do překážek, kterých tu je víc než dost.

Záměrně popisuji některé zážitky během ponoru poněkud barvitě, neboť každý z nás, kdo vlezl do vody, měl notně zvýšenou hladinu adrenalinu v těle. Vše je také umocněno představami a očekáváními z velkého objevu. Když cítíme, že je proud menší, začínáme se vynořovat. Na hladině si sundáváme celoobličejovky a zklidňujeme dech. Dáváme klukům znamení, že je vše v pořádku, a začínáme živě diskutovat. Všechny nejvíce zajímá místo, kde leží kus starého řetězu, také proto, že nám zde magnetometr ukázal dost velké hodnoty. Nasedáme do člunu a jedeme zpátky k přívozu. Soukám se ze člunu a mažu k autu. Sundávám dvojče ze zad a už přemýšlím o tom, jak do sebe nahrnu první škopek.

Do vody se chystá druhá dvojice - Pepek s Ondrou. Oba potápěči budou uvázáni na laně, které mají na starosti kluci z Vodní záchranné služby. Je zbytečné, abychom během ponoru bojovali s tak silným proudem. Zatímco se kluci strojí, přemýšlím o tom, v jakém stavu a jakou částí by mohl tank ze dna vyčnívat. A nebo bude po šedesáti letech odpočinku nadobro zavalen sedimentem? Vyrážíme na další vytipovaná místa, kde kluci začínají prohledávat dno. Bohužel se stejným výsledkem. Zase se jedná o prohlubeň s větším objektem. Většinou je to velký balvan, jindy kus železného plechu nebo ´bordel´ pocházející z lidské činnosti. Přesto se nevzdáváme a večer nad pivem promýšlíme další kroky.

Čtvrtek

Čtvrtek začínáme hledáním u přívozu. Je potřeba natočit pár záběrů, které budou použity pro reportáže. Celá akce je přenášena on line kamerami na stránky Českého rozhlasu, který je patronem celého projektu. Zhruba po hodině a půl pátrání končíme s Rudou ponor. Střídá nás Ondra. Odcházíme jíst a oba máme na tváři výraz zklamání a únavy. Jsme tak utahaní, že se raději válíme u auta a pozorujeme horolezce na protější skalní stěně. Co kdyby se některý z nich utrhl a při pádu na jistícím laně otloukl o skálu? O to větší radost máme, když dorazil Pepek s překvapivou informací. Ondra prý našel pod bývalým nádražím munici. Skáčeme do člunu a vyrážíme na místo objevu. Vítá nás hlouček zvědavců, kteří okukují přepravní bedýnku s nábojnicemi. Paráda, říkám si v duchu, aspoň něco. Vzápětí se vynořuje Ondra a v ruce mává železnou tyčí. To, že to byla Mauserovka, zjišťujeme až na břehu. Dalším skvělým kouskem je kovaná kotva stará přibližně osmdesát let. Po těchto úlovcích se s Rudou vydáváme znovu do řeky. Kolem osmnácté hodiny Petr uzavírá celou akci. Jejím výsledkem je nalezená munice, kotva a starý řetěz. Dále jsme objevili tzv. "kámen hladu", což je balvan ležící na břehu s vytesaným nápisem z 18. století. Pro někoho by to bylo málo, pro nás je to však slušná odměna.