Underwater intervention 2008
29-31. ledna, New Orleans, Louisiana, USA
Začátek roku je ideální na pořádání takové akce, jako je každoroční konference pracovního potápění. Mexický záliv (GOM) je pracovně velice tichý a lidi se chystají na novou sezónu, která vypukne v březnu.
Ve velké výstavní hale měly stánky potápěčské společnosti a výrobci potápěčské techniky. Ze zajímavých věci bych zmínil novou Kirby Morgan 77, nerezovou helmu s novým regulátorem. Železná helma má řadu výhod, je lépe vybalancovaná na ponory, kdy je
Myslím, že KM se snaží dohnat super nápad Les Gorskiho, který proráží slušně na trh se svou Gorski helmou. S Lesem Gorskim jsem si výborně pokecal, je to super chlap a držím jeho helmám palce. Pokud bych kupoval novou helmu, asi bych koupil Gorski, chci ale nejdřív vidět, jak se jim bude dařit po pár sezónách v GOMu.
Viděl jsem nějaká nová světla, "létající oči" (ROV na inspekce) a super boty od Vikingu.
V přednášecích sálech konference probíhaly každý den zajímavé semináře. Měl jsem možnost jich několik navštívit. Zaujal mne seminář o indukčním předehřívání pro svařování. V Norsku přivařili křižovatku na trubku, kterou v protékal pod vysokým tlakem plyn, hloubka 180 metrů. Materiál musí být předehřátý na danou teplotu, než se začne svařovat. Přes trubku se umístí suché obydlí, a saturační potápěč přejde ze zvonu do obydlí, sundá vercajk a jde svařovat. Klasická metoda předehřívání keramickými rezistory by nefungovala, plyn v trubce odnáší velkou část tepla a teplota v obydlí by byla moc velká pro člověka, aby tam zůstal a pracoval. (EFD Induction, Technip) Pozn. red: kolmá trubka se napřed přivaří a pak se, pod tlakem a bez přerušení provozu, vyvrtá odbočovací otvor (hot-tap).
Gary Larson z U.S. Navy představil výsledky zkoušek nového bailout systému pro saturační potápěče. Používá rebreather SLS Mk IV, vyráběný společností Divex. U.S. Navy vlastní nádherný systém na tyhle testy - kompletní saturační systém včetně obrovské mokré komory, kde potápěči simulují nejrůznější situace. Systém je umístěn v Panama Beach. Shodou okolností pracuji s bývalým potápěčem z tohohle systému, který prožil 15 let jako pokusný králík. Podrobně o testování.
Navštívil jsem seminář o práci na projektech týkajících se záchrany ponorek po světě. Phoenix international (pro který Rosťa pacuje, pozn. red.)
V systému hyperbarického svařování Nepsys z Austrálie je potápěč stále v mokrém prostředí, ale svařuje v suchém prostředí. Vlastně se jedná o průhlednou krabici, která se profoukne inertní plynem, potápěč prostrčí těsný pouzdrem elektrodu a svařuje... Tedy to je teorie, v praxi je to daleko komplikovanější a seminář vysvětlil řešení některých problémů spojených s tímto systémem. Nepsys se snaží prorazit na světový trh, ale osobně si myslím, že potřebují ještě více výzkumu a vývoje. Každopádně zajímavé.
Nejvíc jsem se těšil na přednášku Dr. Anatolie Sagalevitche o ruských miniponorkách Mir a jejich dobývání severního pólu. V místnosti bylo narváno, zúčastnil se i Phil Nuyten, nemusím představovat světoznámého vodníka. Bohužel jsem byl dost zklamán z ubohé powerpoint prezentace a špatně angličtiny. Vizuální prezentace mohla být daleko zajímavější a překladatel by určitě byl větším přínosem při vysvětlování technických parametrů expedice.
Mir 1 a 2 jsou ruské miniponorky operované většinou z ruské lodi Keldysh. Vedle vědeckých projektů se dnes také věnují natáčení filmů (režisér Cameron měl Miry na Titanicu) a také se snaží prorazit na komerční trh pro salvage, inspekce apod.. A jsou úspěšní, Keldysh je jméno, které si rychle vydobylo mezi lidmi z branže slušné jméno. (Deep Ocean Expeditions)
Dr. Sagalevitch zahájil přednášku konstatováním že neví, proč lidé léta zapichují vlajku do ledu čtyři kilometry nad severním polem :-). Konstatoval také, že v dnešní době robotiky ROV, kdy to vypadalo , že miniponorky jsou na seznamu ohrožených druhů, se teď ukazuje unikátnost těchto systémů a jejich výhody nad ROV. Panoramatické 3D vnímání světa pro pilota který je v prostředí, možnost improvizace atd. Mě, jako pilota HardSuit, tohle velmi nadchnulo.
Takže vyrazili na expedici, ledoborec jim prorazil blízko severního pólu díru do ledu a po 14 hodin ponoru ji udržoval otevřenou tak, že se v ní otáčel. Pod led umístili na několika místech vysílače a pomocí triangulace potom našli cestu zpátky. Ledová slupka na severním pólu je vlastně jako obrácená mísa, 400 kilometrů průměr, která se díky proudům a větru pohybuje. Do ledu udělali díru 30 na 80 metrů a ponořili se 4 kilometry pod led na skutečný severní pól. Dole potom umístili ruskou vlajku a pomoci satelitu si promluvili s kosmonauty na orbitu. Very cool...
Chtěl bych se omluvit že nemám žádné fotky. Po skončení konference jsem se s přáteli potápěči v New Orleans děsně ožral, a foťak při nočním flámu ztratil...