Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Profesionální potápění v USA

virtuální rozhovor s Martinem Štěpánkem

autor: Sládek Tomáš  (publikováno: 13.05.1999)

Když jsem z přihlášky do adresáře potápěčů na Stranách potápěčských zjistil, že Martin Štěpánek je profesionální potápěč v New Jersey a jeho kvalifikace je DAES (ACDE, ADC) commercial diver, nedalo mi to a vyzval jsem jej k napsání nějakých podrobností o tom, jak to v této branži chodí za velkou louží. Pomocí e-mailu tak vznikl tento virtuální rozhovor.

Jak se vůbec lze stát v USA profesionálním potápěčem, co to všechno obnáší?

Předem bych chtěl upozornit, že když mluvím o profesionálním potápění, myslím tím komerční pracovní potápění ne instruktorskou nebo nějakou jinou činnost v cestovních kancelářích či podobných institucích. Existují dvě cesty. Ta první, která se stává méně a méně uskutečnitelnější, je obdobná jako v Čechách. Potřebujete mít dostatečnou kvalifikaci ve sportovním potápění, dostatečné hodiny strávené na dně, dostatečné zkušenosti a dostatečné štěstí. Přičemž dostatečně znamená - co nejvíc. Tak jako tak, pokud se chcete dostat k opravdu seriozní práci a také seriozně placené, je lepší volit tu druhou cestu. Což znamená projít potápěčskou školou. Pokud vím, v současné době je jich v USA asi sedm a mají formu tzv. career school nebo college of technology. Přirovnal bych to k našim nástavbám na gymnázium (vyžadují maturitní vysvědčení). Přijímací požadavky jsou samozřejmě u každé školy rozdílné a ceny se také značně liší (zhruba 4000 - 12 000 USD). Při volbě školy je dobré se ujistit, co daný ústav skutečně nabízí. Nejdůležitější jsou akreditace spolu s možnostmi a rozsahem praktické výuky. Proč akreditace? Hned vysvětlím. Bohužel, svět komerčního potápění se neřídí jednotnými standardy a tudíž je ve vašem zájmu, aby vaše škola byla uznávána co nejvíce organizacemi a pokud možno celosvětově. O tom, co se týče rozsahu a možností praktické výuky snad mluvit nemusím. Je v mém zájmu naučit se co nejvíce .A každý pozná rozdíl mezi potápěčem vycvičeným ve věži a potápěčem, pro kterého je všední věc držet se v silném proudu na kost promrzlými končetinami opravovaného objektu, na který stejně nevidí. A teď k těm písmenkům. DAES je Divers Academy of Eastern Seaboard, což je pravděpodobně nejuznávanější škola v oboru. ADC - Association of Diving Contractors a ACDE - Association of Commercial Diving Educators jsou jedny z několika akreditací, které tato akademie nabízí.

Jaká je typická práce, jak vypadá běžný pracovní rozvrh?

Skutečně nevím, jak bych měl popsat "typickou" potápěčskou práci. Pod vodou se dá totiž dělat takových věcí, o kterých se některým lidem ani nesnilo. Tím myslím, jestliže se vaše firma nezabývá jenom inspekcí mostů nebo vyzvedáváním potopených věcí, což většinou ne, je vaše práce poměrně dost pestrá. Ale to asi není ta odpověď, kterou si chtěl slyšet. Takže jinak. Potápění v přímořských zemích se dělí na práci na moři a na práci ve vnitrozemí a na pobřeží. Práce na moři, což je z 99% potápění na ropných vrtech, je více-méně údržbářská a inspekční záležitost. Tedy pokud se neúčastníte stavby nové plošiny. Na první pohled to vypadá jako nic moc, ale práce je tam víc než dost. A tak se potápí a potápí 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Zde se člověk zpravidla dostane do styku s nejlepší technikou, ale také si většinou nejdéle počká na breakout. Snadno se stane, že svůj první nebo i druhý rok na moři strávíte jako návodčí se stejným platem na hodinu, jako má prodavač hot dogů, avšak se zodpovědností za život vašeho partnera. Vnitrozemské a pobřežní práce jsou, jak jsem se již zmínil, značně různorodé. Od inspekcí lodí, mostů, přístavišť, přes opravy, konstrukce, demolice, hledání a vyzvedávání, práce v elektrárnách až třeba po řezání stromů. Většinou se hodně cestuje a vaše firma od vás také obvykle požaduje být v telefonickém dosahu pro případ okamžité potřeby.

Jak si mám přeložit slovo breakout?

I když se celo dobu snažím vyvarovat anglických názvů, slovo breakout jsem použil záměrně. Je to slangové vyjádření momentu kdy se z návodčího stává potápěč. Pokud vstupujete do provozu ze školy, nebo přecházíte do firmy která se věnuje jiným pracem, než jste dělali dříve, musíte si odsloužit nějaký čas na hladině jako návodčí. Staráte se o potápěčovo dýchací medium, obsluhujete rádio, děláte veškeré papírování okolo ponoru, hlídáte dekompresní režimy a procedury, pomáháte mu s převlíkáním a podobně. Zkrátka jste jeho máma, která je za něj zodpovědná. A když je potápěč konečně ve sprše nebo v komoře, čeká vás regulérní nádenická práce na povrchu (vždycky se něco najde). To vše trvá tak dlouho, dokud váš nadřízený nerozhodne, že už toho o používaných technologiích víte dost a tudíž můžete jít pod vodu. Samotné slovo "breakout" prý pochází z herecké branže a míní prosadit se. Ale vhledem k výše uvedenému, myslím, že regulérní slovníkové vysvětlení, které znamená "útěk z vězení", je více než příznačné.

Jak dlouho to lze dělat?

Expoziční limity jsou určeny pouze odolností. A to zejména vaší a potom také vaší rodiny. I tady musím říci, že je to těžko určitelné. Znám potápěče, a nejsou to ojedinělé případy, kteří se aktivně potápějí již 25 let a vůbec nehodlají v nejbližší době končit. Lidi na moři zpravidla odcházejí dříve než ve vnitrozemí. Což se týče zejména saturačních potápěčů. Říká se, že většina lidí (když "přežije" první rok) končí ve vnitrozemí po 7-10 letech a na moři po 4 -5 letech. Ale nebral bych to za závazná čísla. Všechno je záležitostí fyzické a psychické kondice a životního stylu. Jestliže vám nevadí trávit měsíce na moři nebo ještě lépe v komoře, nebo si nebýt jistý který den v týdnu bude víkend, jestliže rádi cestujete, nemáte problémy s buzením telefonem okolo třetí hodiny ranní a přesčasy jsou váš oblíbený způsob trávení volného času, je komerční potápění práce právě pro vás. Bohužel (nebo bohudík, to nikdy nevíš) je jen málo partnerek a manželek, které tenhle styl dovedou tolerovat.

Děkuji za rozhovor.

Rádo se stalo, pokud bude někdo něco potřebovat jsem v konferenci a nebo v adresáři.

autor: Sládek Tomáš