Barotrauma lebečních dutin

Lidská lebka obvykle obsahuje osm dutin vyplněných vzduchem v okolí nosu a očí, na každé straně čtyři. Dvě čelní dutiny jsou umístěny v lebce nad očima a velikostně se liší od téměř neviditelných dutin až po velmi velké (někteří šťastlivci se narodí bez jedněch či druhých) a rozšiřují se laterálně (bočně) na vnější okraj očnice. Čelistní dutiny jsou obyčejně velmi velké a jsou umístěny v lícních kostech pod očima. Kořeny zubů horní čelisti se v některých případech nacházejí právě v čelistních dutinách. Etmoidální dutiny se nachází za nosem. Jsou spíše takovou skupinkou vzdušných prostor a mohly by zabránit volnému průchodu z čelních nebo čelistní dutin. Sfenoidální dutiny leží hluboko za nosem a málokdy mají podíl na barotraumatu lebečních dutin. Všechny lebeční dutiny a nos jsou spojeny se sliznicí (tkáň s velkým množstvím krevních cév, které vylučují hlen). Každá lebeční dutina je spojena s nosem přes malý otvor, který se nazývá ústí, a který je obyčejně otevřený. Proto jsou lebeční dutiny obvykle snadno přístupné atmosféře a vyrovnání během potápění nebo letu je automatické. Účel a funkce dutin jsou prozatím neznámé.

Pokud je otvor do lebeční dutiny zablokován, vzduch v dutině nemůže vniknout či uniknout, a při létání či potápění způsobí změna v okolním tlaku větší nebo menší tlak v dutině oproti tlaku okolnímu. Problémy s lebečními dutinami se proto mohou objevit při sestupu nebo výstupu. Během výstupu by měl vzduch uniknout částečně zablokovaným ústím, a proto by problémy s dutinami měly být běžnější při sestupu než výstupu (při potápění se 2/3 baroutramatu lebečních dutin objeví při sestupu a pouze 1/3 při výstupu). Cokoliv, jež může způsobit otok sliznic, může také způsobit zablokování ústí. Nejběžnější případy jsou záněty (chronický zánět dutin, rýma), překrvení/nával krve (alergie, kouření, infekce v dýchacím traktu, přílišné používání nosními spreji), strukturální deformita (znetvoření; často druhotné zlomení nosu) a léze (poškození) jako např. cysty a polypy.

Pokud je ústí zablokováno a potápěč zůstane vystaven tlaku na hladině, dojde k absorbaci kyslíku ze vzduchu, lidská sliznice oteče a zanítí se a v dutině se začnou tvořit transsudáty (transsudát = tekutina nahromaděná v tělních dutinách při poruchách krevního oběhu). Toto je běžný pocit návalu krve, kterým všichni procházíme, pokud máme velkou rýmu. Pokud se i v tomto případě rozhodne potápěč k ponoru, symptomy se značně zhorší a obvykle se objeví krvácení do sliznice nebo do prostor lebečních dutin. Typický případ je, když se potápěč rozhodne podniknout ponor i přes menší návaly krve, které se před ponorem vyskytly. Během klesání se potom objeví typické potíže s vyrovnáním ve středním uchu nebo dokonce problémy s dutinami, z čehož potápěč mylně usoudí, že se jedná o ušní problém. Ačkoliv se dostaví pocit tlaku a/nebo bolesti, potápěč stále pokračuje v ponoru, až se nakonec dostane na dno, kde bolest odejde. Po té příznaky obyčejně poleví, ovšem při výstupu se buď opět dostaví bolest (reverzní barotrama dutin) nebo se dutina vyrovná a do masky potápěče se nahrne krev a hlen.

A co se ve skutečnosti děje? Při sestupu je vzduch v dutině stlačován. Sliznice, která vede okolo dutin oteče a může nastat krvácení do dutiny. Otok a krvácení doplní požadovaný objem a tlak se vyrovná (za tlaku 1bar by dutina byla z poloviny zaplněna hlenem a krví). Když se potápěč vynoří, vzduch v dutině se zvětší na svůj původní objem (velikost dutiny) a vytlačí krev a hlen ven z dutiny do nosu a odtud do masky. Když se dutina nevyrovná, vzduch v dutině zůstává na původně zvýšeném tlaku (max. hloubka ponoru) a potápěč prožívá bolest, která může být po ponoru velice ošklivá. Bolest nezmizí pokud se dutina nevyrovná.

Nejobvyklejším příznakem barotramatu lebečních dutin je bolest. V případě barotraumatu čelních nebo etmoidálních dutin, je bolest obvykle pociťována v okolí očí. Při barotramatu čelistní dutiny, pociťujeme bolest v lících nebo v zubech horní čelisti. Při barotraumatu sfenoidální dutiny pociťujeme bolest hluboko v lebce za nosem. V sérii případů barotramat lebečních dutin měla 1/3 potápěčů výše uvedená barotramata lebečních dutin, polovina trpěla infekcí horních cest dýchacích před ponorem (běžná rýma), polovina také měla barotrauma středního ucha, a 2/3 potápěčů krváceli z nosu.

Léčba barotramatu je obyčejně lehká a u mnoha případů se problém většinou vyřeší bez léčby sám. Použitím nosních a/nebo perorálních přípravků k odstranění překrvení („decongestants") je možno zredukovat otok sliznice a pomoci uchovat otvory do dutin otevřeny. Pokud je o diagnóze pochyb, může pomoci rentgen nebo počítačová tomografie dutin. Pokud bolest pokračuje a/nebo se zvětšuje, především když si potápěč ještě užene horečku, únavu nebo hnis/výtok z nosu, je velká možnost, že se v dutině objeví infekce a bude potřeba použít antibiotika. V případě reverzního barotraumatu dutin, kdy dutina zůstane zablokována po vynoření, mohou k zredukování otoku pomoci přípravky odstraňující překrvení a sprcha nebo sauna do té míry, že bude možné vyrovnání dutin. Je samozřejmé, že se potápěč nesmí potápět nebo letět až do té doby, kdy se dutina dá snadno vyrovnat (obvykle 2 až 10 dní).

Prevence barotraumatu dutin je pro mnoho potápěčů jednoduchá. Aktivní a časté vyrovnávání středního ucha také přinutí vniknutí vzduchu do dutin. Pokud máte rýmu nebo infekci a nebo nával krve, nepotápějte se. Nekuřte! Kuřáci mají návaly krve ve sliznicích a pohyb mezi kuřáky vám může také způsobit problémy. Pokud jste si zlomili nos a nosní přepážka, která byla pohnuta na jednu stranu, částečně zabraňuje otvor do dutin, relativně lehká operace na odstranění/narovnání přepážky na základě doporučení ORL specialisty Vám nadobro vyřeší problém. Použití nosních přípravků k odstranění překrvení před ponorem není ve většině případů dobrý nápad. Je mnohem lepší mít barotrauma dutin při sestupu a ukončit ponor dříve, než se dostat na dno, kdy přípravky mezitím přestanou účinkovat, a pak trpět barotraumem dutin při výstupu, zvláště když se dutiny nevyrovnají, až se dostanete zpět na hladinu.

Chronické nadměrné užívání nosních přípravků odstraňující překrvení, které obsahují adrenalin (epinephrine) nebo podobné substance, vede k závislosti sliznice na chemikáliích a osoba bude i přesto trpět překrvením i přes používání sprejů. Pokud přestanete spreje používat, překrvení se z důvodu chronického podráždění a zánětu, který se právě ze sprejů vyvine, mnohem více zhorší. Většina starších antihistaminů způsobuje ospalost a jsou kontraindikací potápění. Jediné nosní spreje, které mohou být v pořádku, jsou současné stereoidy (Thinalar), jež používá mnoho lidí trpících na alergie.

Historicky, ti, kteří trpěli chronickými problémy lebečních dutin (infekce, alergie, anatomické vady), měli mnoho problémů a nemohli se potápět. Chirurgická řešení byla dost barbarská (prorážení děr v čelistní dutině nad špičákem skrz nos a následném vyškrábnutí), a po pravdě řečeno, výsledky byly většinou víc než neuspokojivé.

Naštěstí byly vynalezeny nové nástroje a procedury. Někteří ORL specialisté nyní dělají operace laserem, vláknová optika která má pouze 2,3 mm v průměru. Procedura obvykle nevyžaduje hospitalizaci (jedná se o ambulantní zákrok) a někdy ani není třeba celková anestezie (prováděno pod lokálním umrtvením). Trauma je minimální a náprava permanentní. Hrubý odhad je, že za méně než měsíc se potápěč může vrátit k potápění.

A na závěr: problémy s dutinami mohou být pro mnoho jednotlivců nadobro vyléčeny. Potápěči nebo ti, kteří se chtějí potápět a prodělali chronické problémy dutiny, by se měli jít nechat znovu posoudit od ORL specialisty. Je možné, že jedna či dvě relativně malé operace mohou odstranit jejich problémy a umožnit jim bezpečné potápění bez příznaků. Má žena měla stále se zvyšující problémy s lebečními dutinami a před měsícem si musela nechat operovat pravou stranu. Výsledek je zatím ohromující.