Embolizace plynu

V naprosté většině případů je příčinou embolizace plynu do tepen velkého oběhu barotrauma plic. Jen vzácně se plyn do tepen dostává z žil (kde se může objevit kupř. při dekompresní nemoci) prostřednictvím tzv. pravolevých zkratů v srdci nebo v plicích. (Pomíjím případy, kdy přítomnost plynu v tepnách má původ v chybně provedených lékařských zákrocích. K takovým příhodám může dojít kupř. při levostranné katetrizaci nebo při chirurgickém zákroku na tepnách.) Klinický obraz závisí na místě, které bylo plynovou embolií postiženo. Při vzpřímené poloze těla se plyn snadno dostává do krčních tepen (krkavic, karotid) a způsobuje poruchu mozkové cirkulace. Neurologické symptomy jsou proto nejtypičtějším projevem embolizace plynu do tepen velkého oběhu a téměř ve všech popisovaných případech naprosto převažují. Jedná se o křeče, obrny a bezvědomí, řada případů končí letálně (t.j. smrtí postiženého). Uvádí se, že smrt může způsobit plyn již od množství 0,4 ml, je-li zanesen do mozku. Při embolizaci plynu do věnčitých tepen se objeví srdeční infarkt, při postižení jiných lokalit příslušné obtíže odpovídající poruše prokrvení daného místa. Doba, která uplyne od proniknutí plynu do plicního cévního řečiště do začátku klinických projevů podmíněných jeho embolizací do mozku bývá poměrně krátká, řádově se jedná o desítky sekund, nejvýše o 2 minuty. Je tedy typické, že projev tohoto postižení se objeví (narozdíl kupř. od příznaků dekompresní nemoci) již během poklesu okolního tlaku nebo bezprostředně po něm (kupř. u potápěče při výstupu k hladině nebo ihned po vynoření). Je popsán jeden případ, kdy se projevy embolizace plynu do velkého oběhu (resp. do mozku) manifestovaly až za více než 5 minut od vynoření potápěče. Je otázkou, zda zde nedošlo k záměně s neurologickou formou dekompresní nemocí, k omylu v časovém údaji nebo zda se jednalo o vzácnou formu, kdy plynové bubliny vznikly při dekompresní nemoci v žilách a pak se pravolevými zkraty dostaly do tepenného řečiště.

Hlavním léčebným opatřením by mělo být okamžité umístění pacienta do hyperbarického prostředí (většinou do hyperbarické komory). Tento léčebný postup se označuje jako léčebná (terapeutická) rekomprese. Zvýšený tlak vede ke zmenšení objemu embolizovaného plynu a urychlí jeho rozpouštění. Ve všech případech, kdy je to možné, má pacient při pobytu v přetlaku dýchat kyslík nebo alespoň vzduch či jiný plyn obohacený kyslíkem. Tím se jednak může poněkud zlepšit okysličování nedostatečně prokrvených tkání, kromě toho se dále urychluje rozpouštění plynových bublin a zmenšuje se mozkový otok. Existují schémata, podle nichž se při aplikaci léčby přetlakem postupuje. Podle nich se řídí velikost použitého tlaku, doba jeho působení, rychlost a další parametry následné dekomprese, podávání přetlakového kyslíku atd.. Jejich prezentace či rozbor však přesahuje rámec tohoto sdělení. Je dokázáno, že poloha se zdviženými dolními končetinami a hlavou umístěnou nejníže (Trendelenburgova) nemůže vést k uniknutí embolizovaných plynových bublin z mozku do zdvižených tělesných partií. Přesto se tato poloha doporučuje a přináší příznivý efekt. Vysvětluje se to vasodilatací mozkových cév, která při ní nastává. Jejím důsledkem je zlepšení prokrvení mozku a současně zatlačení plynových embolů do distálnějších partií.

Plynová embolie je poměrně častou nehodou při přístrojovém potápění. V USA jí bývá postiženo v průměru více než 50 potápěčů ročně. Podle některých údajů je příčinou téměř jedné třetiny úmrtí vznikajících v souvislosti s potápěním.