Nová zbraň

Již delší dobu se mezi našimi přáteli – potápěči diskutuje ošemetné téma: lov ryb harpunou. Bylo o tom a hlavně proti tomu napsáno již tolik slov, že si myslím, že nějaká další navíc už nemohou ničemu výrazně uškodit. Ale pozor, jak se posléze dočtete, můj příspěvek se netýká pouze malého okruhu potápěčů. Takže jak to s těmi harpunami vlastně je? Proč jistá malá skupina naší potápějící se veřejnosti dává v sázku svou pověst i bezpečnost a zabývá se nedovoleým způsobem lovu ryb?

Nedomnívám se, že by je k této činnosti hnal hlad. Jako prostředek k zahnání hladu je totiž harpunování zcela nevhodné. Žebrání nebo kradení svačin výletníků mi připadá podstatně méně energeticky náročné. Hladový a žíznivý potápěč si může nutné kalorie doplňovat navíc z lahvového piva, které si chladí ve vodě rybáři. Také jako výhradní prostředek k uživení rodiny mi v naší zeměpisné šířce pro tento účel připadá vhodnější polní pych nebo již výše zmíněné žebrání a kradení svačin, které zajišťuje rodině stravu výživnou a pestrou, občas doplněnou o nějaký ten rychlý běh s přískoky, když se náhodou objeví majitel polností nebo svačiny. Pokud jste ovšem živitelé rodiny Eskymáků, kteří i zde pod silou svých pradávných tradic trvají na potravě výhradně z ryb, je třeba volit účinnější nedovolené způsoby lovu – granátem nebo proudem.

Vysvětlení je někde jinde…

Průměrnému harpunáři o ulovené ryby vlastně ani tak moc nejde. O tom se můžeme snadno přesvědčit na lokalitách, kde se hodně loví, kde při pozornějším pohledu objevíme ryby všelijak pomordované, které ani nebyly odneseny k následné konzumaci. Harpuna je pro něho tím, čím byl pro našeho neandrtálského pradědečka kyj, pro rytíře meč a pro kovboje kolty. A uvažovali jste někdy, vyznavači Freuda, nad harpunou z hlediska jejího falického tvaru a symboliky? Zkrátka a dobře, dotyčný se teprve s harpunou cítí být celým a plnohodnotným člověkem, který může zaimponovat svému okolí. A má pravdu. Parťák s nataženou harpunou v ruce, rochnící v rákosí a temně bublající do automatiky volné variace na téma "až tě chytim, tak tě snim", je neodolatelný jako Arnold Schwarzeneger, Bruce Willis a loupežník Rumcajs dohromady a o jeho mužnosti rozhodně žádná nezapochybuje.

Vezmeme – li tedy předpoklad, že harpuna není prostředek k lovu, ale zbraň, musíme dále konstatovat, že v takovém případě jsou její možnosti naprosto nedoceněné. Máme v ruce naprosto snadno dostupnou zbraň, kterou nám prodají kdekoli bez jakéhokoli zbrojního průkazu a bez jakékoli evidence a co s tou zbraní děláme?. Nosíme si ji pod vodu a střílíme s ní ryby. Přitom si ale představme, jak by nás okolí respektovalo, kdybychom se s nataženou harpunou objevili třeba v pražské tramvaji, jak by rybáři ukázněně opouštěli břehy, kdybychom na ně zamířili z vody, jak božské ticho by se rozhostilo po významném pohybu spouště při návštěvě tchyně……… Navíc bychom byli originální. Takovou zbraň neměl ani Rambo. A to vůbec neuvažuji o možnosti využití harpuny k teroristickým účelům.

Je však pravda, že na takovouto revoluci v dějinách boje musí být lidé připraveni. Každý bojovník musí svou harpunu ovládat s elegantní bravurou. Válečník vracející se z boje střelený vlastní harpunou získá stejný obdiv, jako rytíř, který se poraní o vlastní meč. Je tedy třeba boj harpunou pilně trénovat. Malí chlapci by měli povinně harpunovat ve vaně vánočního kapra. Tím by jednak trénovali a jednak pomáhali mamince, protože by jí zbavili nutnosti kapra posléze bacit. Starší hoši by měli trénovat ve volné, leč omezené vodě s dostatkem cílů. Jako vhodné tréninkové prostory doporučuji sádky. Dospívající by pak ve zcela volné vodě skládali zkoušky, při kterých by podobně jako westernoví pistolníci, kteří stříleli na desetník v letu, bylo jejich snahou dokázat, že zasáhnou i opravdu nepatrný cíl. Kromě střílení ryb co nejmenších by bylo jasnou ukázkou harpunářských schopností trefit rybu do ploutve nebo do ocasu. Pak by po složitém iniciačním obřadu byli přijati mezi dospělé bojovníky a bylo by jim povoleno používat harpunu i na suchu.

Této myšlenky by se zajisté s obrovským úspěchem mohli chopit i tvůrci akčních filmů a počítačových her, čímž by ještě více přispěli ke všeobecné povědomosti o tomto novém bojovém umění, které se patrně již brzy stane nenovějším módním hitem naší civilizace.