Hloubkové rekordy

V roce 1988 pracoval potápěč na mořském dně v hloubce 534 m. V roce 1992 se uskutečnil simulovaný sestup v komoře do hloubky 701 m.

Oba rekordní sestupy realizoval francouzský Comex, podobné experimenty probíhaly i v USA na Duke University.

Hydra 8

Projektu se účastnili dva tříčlenné potápěčské týmy. Postupně udělali několik výstupů ze zvonu do vody, v hloubkách 500, 520 a 534 m. Do největší sestoupil a hloubkový rekord v potápění na volné vodě tak drží Patric Raude. Pracoval 4.5 h, prováděl montážní práce na potrubí.

Rekordní ponor byl proveden z lodi Orelia, ve Středozemním moři.

Dýchací směs na dně byl hydreliox, konkrétně směs 1 % kyslíku^*1, 50 % hélia a 49 % vodíku.

Sestup (komprese) trval 94 h (přibližně 4 dny)^*2, pobyt v tlaku odpovídajícímu hloubce na dně 185 h (přibližně 8 dní) a výstup (dekomprese) 419 h (přibližně 17 dní).

Hydra 10

Tříčlenný potápěčský tým sestoupil do hloubky 675 m. Komprese trvala 313 h (přibližně 13 dní). Zpočátku dýchali heliox (směs kyslík-hélium), od hloubky 200 m byl přidáván vodík a od 400 m opět hélium. Pobyt na dně trval 74 h (přibližně 3 dny). V průběhu pobytu přešel jeden z potápěčů, Theo Mavrostomos, do menší komory a sestoupil na cílovou hloubku 701 m. Drží tak rekord absolutně nejhlubšího sestupu. Následoval výstup (dekomprese) v trvání 559 h (přibližně 23 dní). Při něm byl postupně odstraňován z dýchací směsi vodík, čistý heliox dýchali potápěči od hloubky 280 m.

Dýchací směs na dně byl hydreliox, konkrétně směs 0.56 % kyslíku, 71.27 % hélia a 28.17 % vodíku.

Pokus se odehrál v hyperbarickém komplexu Comexu v Marseille.

Cílem bylo prokázat, že hydreliox umožňuje sestupy do hloubek 600 až 650 m pro běžné komerční potápění.

Atlantis III

Předchozí rekord 686 m byl vytvořen v rámci experimentu Atlantis III v roce 1981 (Duke University, USA). Byl při něm použit trimix s 10 % dusíku. Vysoký podíl dusíku sice perfektně zabránil HPNS, potápěči se subjektivně cítili výborně, ale dusíková narkóza byla evidentní a testem založeným na výpočtech z hlavy byl naměřen 50% úbytek mentálních schopností. V roce 1982 byl proto proveden obdobný experiment (do 650 m) s pouze 5% podílem dusíku ve směsi. V tomto případě byl úbytek mentálních pouze 10%, ale projevily se nevýrazné příznaky HPNS.

Je dost pravděpodobné, že tyto hloubkové rekordy zůstanou nepřekonány. Comex prakticky ukončil činnost v oboru pracovního potápění, lidé byli ve velkých hloubkách nahrazeni roboty. Další alternativou potápěčů pracujících pod tlakem okolí se staly hardsuits, něco mezi potápěčským skafandrem a jednomístnou ponorkou, ve kterých je stejný tlak jako na hladině. Do hloubek 200 až 300 m ale potápěči v režimu saturačního potápění sestupují za prací stále docela běžně.

Traduje se, že ponory hlubší než 500 m zanechaly na většině potápěčů trvalé psychické následky, měla se změnit jejich osobnost. Nevím, co je na tom pravdy, oficiálně publikováno to nikdy nebylo. Každopádně je to další důvod, proč podobné experimenty nedělat.

Poznámky:

1. Potápěč sice dýchal směs s pouze jedním procentem kyslíku, ale v hloubce 500 m je tlak asi padesátkrát větší než na hladině, takže vdechne stejné množství kyslíku, jako kdyby na hladině dýchal směs s 50 % kyslíku.
2. Při sestupu do hloubek přes 200 m je rychlost sestupu limitována HPNS (syndromem z vysokého tlaku), viz také Intoxikace inertními plyny a nervový syndrom z vysokého tlaku (HPNS).