Signály hmatem

Hmatové signály se používají zejména při jeskynním potápění. Umožňují efektivní komunikaci v nulové viditelnosti. Evropský systém je dobře použitelný i v úžině, když jdou potápěči za sebou a nemohou se navzájem dotknout rukama.

Evropský systém hmatové signalizace

Signály se předávají, pokud možno, stiskem na zápěstí. Odpověď je opakováním signálu (kromě signálu nouze, samozřejmě). Když není dostupná ruka partnera, je možno využít náhradní možnost - při postupu v úžině je například možno signalizovat stiskem nohy nad kotníkem a odpovídat cukáním ploutví.

1× OK
2× vpřed (dolů)
3× stop
4× zpět (nahoru) - také signál k návratu
6× a více - nouze, typicky OOA
3× + 3× jsem zamotaný do šňůry

Někdy se ještě přidává
3× + 4× jsem zamotaný do šňůry, ale pomůžu si sám

Před zanořením je zvykem signály ve skupině projít, pokud není tým perfektně sehraný.

Hmatová signalizace se často používá, i když není nezbytná a vzhledem k viditelnosti by bylo možno signalizovat rukou. V těchto případech je ovšem preferována signalizace světlem.

Další signály se přidávají pouze výjimečně.

Poznámka: Označení Evropský systém je možná poněkud zavádějící, k nám ho podle Jirky Hovorky přivezl Tomáš Piškula z USA kolem roku 1980. V podstatě shodný systém se učí v NAUI.

Americký systém hmatové signalizace

Při snížené viditelnosti se potápěči trvale dotýkají - pokud možno uchopením paže vedoucího potápěče (té, která není na šňůře), když to nejde, tak uchopením nohy (vždy té horní - spodní se používá k pohybu). Signály se předávají strkáním (potahováním). Odpovědí je rovnou vykonání příkazu.

Z pozice potápěče vzadu

postrčení dopředu - vpřed
potažení dozadu či pevný stisk - stop
opakované potažení dozadu - zpět
intenzivní opakované postrčení/potažení - nouze, typicky OOA

Z pozice potápěče vpředu

potažení dopředu - vpřed
zastavení - stop
postrčení dozadu - zpět
intenzivní opakované postrčení/potažení - nouze, typicky OOA

Při zamotání do šňůry potápěč signalizuje vložením překříženého ukazováku a prostředníku do dlaně partnera (kterou má na šňůře) a otáčením.

Potřeba přechodu na druhou stranu vodící šňůry se signalizuje přiložením ruky partnera na šňůru a jejím otočením ve směru, kterým by partner měl přejít.

Při OOA situaci není třeba ani nic signalizovat, potápěč nahmatá primární automatiku partnera a jednoduše si ji vezme - partner má záložní na krku.

Při rekreačním potápění, když je nutno doprovodit potápěče bez masky, se používá i potahování nahoru resp. dolu jako signál pro přifouknutí resp. odfouknutí kompenzátoru. Technický potápěč po ztrátě masky sáhne do kapsy a vyndá masku náhradí.

Který systém používat?

Jeskyňáři by měli znát a umět běžně používat oba systémy, s oběma se mohou setkat. Ne vždy si člověk vybírá partnera, například při záchranné akci. Osobně dávám přednost evropskému systému. Sice není tak intuitivní, ale mnohem snáze se používá v úzkých prostorách, stačí nahmatat libovolnou část těla potápěče a už se může komunikovat. Pro společný pohyb při neustálém kontaktu je ale poněkud jednodušší americké postrkování a potahování, také se víc hodí pro rekreační potápění. I příjemce, který systém signalizace nezná předem, má šanci signály pochopit intuitivně.

Nic nebrání používání obou způsobů zároveň, podle toho, který je v dané chvíli vhodnější.