Medúza Irunkandji

Jak nebezpečné je požahání medúzou při koupání v moři.

Mezi referáty válečných zpravodajů se v mediích objevilo sdělení, že se podařilo zachránit mladého člověka, jenž byl při potápění u Great Barrier Reef při východním pobřeží Austrálie požahán smrtelně jedovatou medúzou Irunkadji. 23 letý Tim Saxon byl po napadení jednou z nejjedovatějších medúz převezen v komatu záchrannou službou na jednotku intenzivní péče. Jed medúzy, proti kterému dosud není známý žádný protijed, jej paralyzoval. Srdeční činnost nepravidelná, dusil se, měl minimální naději na přežití.

Zoufalý stav se nakonec lékařům podařilo úspěšně zvládnout jen díky podání infuze s hořčíkem, která zapůsobila jako antidotum. Vynález a složení této magnesiové infuze je dílem bioložky, která se soustavně věnuje mořskému výzkumu. - pani Strinivasanové. Čirou náhodou, jakoby z laciného románu, se jinak jedná o sestřenicí postiženého mladíka. Ten původně neměl ani zdání komu vděčí za záchranu svého života. Později mladý muž vyprávěl, že při potápění byl již několikrát požahán medúzou. Bylo to téměř vždy nepříjemné, někdy bolestivé, ale nikdy nebyla bolest po požahání tak zničující a mučivá, spojená s ochrnutím, jak v tomto případě. Na těle zraněného byla nalezena přisátá medúza Irunkandji. Záchranáři se domnívají, že právě tento malý mořský živočich - drobné rosolovité paraplíčko velikosti burského oříšku (ne větší než 20 mm) - má na svědomí řadu náhlých úmrtí při koupání v moři u pobřeží Austrálie.

Po přečtení úvodní dramatické kazuistiky, než bychom zrealizovali svůj odvěký sen o nezapomenutelné dovolené u moře a zatížili naše rodinné finance, musíme se ptát: "Jak veliké je riziko poškození zdraví, nebo dokonce úmrtí po žahnutí medúzou? Co o medúzách víme?" Vědci odhadují, že při koupání v moři je medúzou ročně zasaženo kolem 130 miliónů lidí. Většinou způsobí jen banální zarudnutí,vyrážku - jindy palčivou bolest, jako po dotyku kopřivy. A jen u některých medúz hrozí po kontaktu riziko trvalé škody na zdraví - či nedej Bůh úmrtí! Existuje asi 300 druhů medúz. Ovšem díky Hospodinu, medúzy vyskytující se při plážích evropských moří nežahají a převážně nejsou ani pro koupající lidi zvlášť nebezpečné.

Většina našich turistů medúzy zná z vlastní zkušenosti. Hlavně po pobytech u teplých moří (Bulharsko - Albena). Medúzy jsou v našich představách organismy častokrát na pohled hezké - až krásné. Plavně se vznášejí v průzračné mořské vodě jako průsvitné balónky, bubliny, či pestře zbarvené zvony, směrující k modravým hlubinám. Jejich slizké, studené tělo ale při doteku vyvolává pocit odporu. Pro nás - suchozemce - je navíc setkání s medúzami spojeno obavami z možného žahnutí, s následnou kožní vyrážkou. A to ještě netušíme, že medúzy patří k nejdivočejším predátorům mořských hlubin a oceánů.

V mnohém ohledu jsou medúzy tvorové pozoruhodní. Odhaduje se, že tyto jednoduché organismy prodělaly 700 milionů let vývoje. Jejich tělo se skládá pouze ze dvou vrstev buněk. Zevní vrstva se nazývá ektoderm nebo zevní slupka, druhou vrstvu buněk tvoří endoderm neboli vnitřní výstelka. Mezi těmito dvěma vrstvami buněk se nachází rosolovitá substance nazvaná meosoglea, želatinová látka, která medúzám dala jméno (angl. jellyfish). Medúza nemá skelet, oběhové a respirační orgány, anebo orgány pro vylučování. Chybí ji taky hlava, smysly a nerovový systém. Jejich velikost kolísá od velikosti hrášku až do průměru dvou metrů!

Jediný otvor v medúze jsou ústa. Zahlédneme je, když se podíváme pod deštník, kterému je většina medúz podobná. Kolem okraje deštníku, - kolem úst medúzy - visí vlající chapadla k získávání potravy.V chapadlech jsou lokalizované buňky s drobounkými váčky přeplněné jedem - k paralyzování kořisti. Neuroparalytický jed je vstřikován do těla oběti jemnými ostny, bodlinami zvanými "tubuly". A to pod velikým tlakem a velikou rychlostí. Vše se děje v tisícinách sekundy. Ochrnutý živočich (rybka, plankton) je poté chapadly dopraven do úst a tělo ho pohltí a stráví. Poněkud zvláštně probíhá rozmnožování medúz. Většina z nich je asexualní. Znamená to, že každý jedinec se může reprodukovat samostatně. Každá medúza má totiž samčí i samičí orgány, které mohou být různě zbarvené. V průběhu životního cyklu dospělá medúza oplodní vajíčko, které vypadne směrem ke dnu moře. Vajíčko se zde zachytí a promění v polyp. Na vrcholu tohoto polypu se z dělícího se vajíčka naskládají drobné medúzy a vytvoří cylindrickou vrstvu. Po její dozrání zralé medúzy vrchol opouštějí a začínají volně plavat.

Medúzy se pohybují dosti neobratně. Na bázi deštníku se rytmicky kontrahují prstencové svaly a vytlačují vodu ven z deštníku. Při svém putování využívají zejména teplé mořské proudy, kde nachází nejvíce potravy. Zdá se, že se vyhýbají možným kolizím. Jsou ale špatnými plavci, neschopnými vyhnout se srážkám s nešťastnými koupajícími. I když, jak bylo již řečeno, v Evropě se prakticky nevyskytují medúzy pro člověka mimořádně nebezpečné. Jinak je tomu v Austrálii, či u pobřeží Kalifornie. Nicméně kontaktu s medúzami je radno se vyhýbat vždy! Dokonce i v Evropě byly popsány případy anafylaktického šoku po žahnutí medúzou. V srpnu 2000, na východním pobřeží Skotska, bylo požaháno pět závodníků při absolvování plavecké části triatlonu. Všem postižením, trénovaným atletům, byla poskytnuta okamžitá, adekvátní první pomoc. I tak dva z nich museli být odvezeni ve vážném stavu do nemocnice v Edinburgu. Projevil se u nich šok, podobný tomu jaký se někdy vyskytuje u přecitlivělých osob po píchnutí včelou.

Při větším výskytu medúz se v Británii nedoporučuje koupání v moři zejména dětem. Na severovýchodě Anglie v r. 1999 bylo zaznamenáno 20 vážnějších případů požahnutí medúzou. Všichni postižení měli v místech napadení zarudlé fleky s palčivou bolestí, jako při popálenině. Druhy medúz nazvané Vellela - Vellela nebo By-the-Wind-Sailor, které jsou časté při jižním pobřeží Kalifornie, se vyskytly i v britských vodách. Jsou pro člověka nebezpečné, i když v mělké vodě na pláži uhynuly.

V úvodu zmíněné, prudce jedovaté medúzy vyvolávající smrtelně nebezpečnou otravu. Druh Carukia barnesi - známý jako Irunkandji - se vyskytuje výhradně v Austrálii při pobřeží ostrova Hamilton a při severovýchodním pobřeží kontinentu.. V roce 2001 došlo k úmrtí u dvou turistů zasažených Irunkandji při potápění. Požahání se projevilo zrychlenou činnosti srdeční, vysokým krevním tlakem, srdečním selháním a v případě 58letého, jinak zdravého muže - krvácením do mozku. V této souvislosti australští badatelé vyslovili domněnku, že u některých případů náhlého úmrtí při koupání v moři u osob ve vyšším věku, se nejedná o cévní mozkovou příhodu nebo srdeční infarkt, nýbrž ve skutečnosti jde o následky letálního požahaní medúzou. Kromě pulzového urychlení a vysokého krevního tlaku mohou být dalšími symptomy požahání medúzou bolesti v zádech, svalové bolesti, bolest na hrudi a v břiše, zvracení a pocení. Jed medúzy může zhoršit projevy latentních nemocí srdce, mozku i jiných orgánů. Lékaři z Queenslandu v Austrálii velikou nadějí vkládají do již zmíněných infuzí s magnesiem. Je to léčba již vyzkoušená v jiných emergentních situacích, velmi bezpečná a laciná. Dalším úkolem bude vyvinout lékovou formu perorální, aby oběti požahání mohly lék polknout ústy. Izraelští vědci vynalezli na ochranu plavců před medúzami krém, který se před vstupem do vody namaže na celé tělo a tak vytvoří ochrannou vrstvu. Krém odpuzuje deset nejběžnějších druhů medúz. Dále je možno použít kombinézu z materiálu, z jakého se dělají punčochy. Navleče se na tělo, od hlavy ke špičkám prstů na nohou. Jindy, při větším výskytu medúz, doporučí plavcům pobřežní hlídka raději se nekoupat.