Nový oceán

Nestává se často, že na Zemi vznikne nový oceán. Přestože k této monumentální události před třemi lety skutečně došlo a nikdo ji v tisku neohlásil palcovými titulky ani se nedostala na přední místa zpravodajských relací satelitních televizí. Zrod pátého oceánu světa nedoprovázely posuny tektonických desek, ničivá zemětřesení ani mohutné sopečné výbuchy. Jižní oceán vznikl v důsledku obyčejného úředního rozhodnutí!

Mezinárodní hydrografická organizace (International Hydrographic Organisation), která byla založena v roce 1921 a sdružuje více než 70 přímořských států, oficiálně vymezila Jižní oceán z jižních částí Atlantiku, Pacifiku a Indického oceánu v roce 2000. Kartografové nový oceán zakreslili tak, že se rozprostírá od břehů Antarktidy až k 60. rovnoběžce. Jeho hranice jsou souběžné s pásmem, které spadá pod Antarktickou smlouvu z roku 1959. Signatářem této úmluvy, která pozastavila územní nároky několika států na jednotlivé části antarktické pevniny a dnes sdružuje 39 zemí, je i Česká republika.

Celková rozloha nově ustanoveného oceánu je 20327 milionů čtverečních kilometrů, což je o něco více než dvojnásobek rozlohy USA, a činí z něj čtvrtý největší oceán na Zemi. Ze všech oceánů má ovšem největší průměrnou hloubku - 4500 metrů. Přestože byl oficiálně vymezen teprve nedávno, Jižní oceán je přirozeným přírodním celkem (u nás již dříve známý jako Antarktický oceán). Jeho hranici však netvoří pevninské celky, ale větrné a oceánské proudění.

Masa mořské vody, která oblévá Antarktidu, je ohraničena takzvanou antarktickou konvergencí, která je též známá jako Polární fronta. Tato linie je souběžná s maximálními západními větry a prochází středem Antarktického cirkumpolárního proudu, který vytváří kruh kolem Antarktidy. S celkovou délkou 21000 kilometrů je nejdelším mořským proudem nebo, chcete-li, podmořskou řekou na světě. Poháněn západními větry, transportuje tento proud neustále 130 milionů kubických metrů vody za sekundu směrem na východ, což je více než stonásobek toku všech řek na Zemi.

Antarktická konvergence sahá k 60. rovnoběžce poblíž Nového Zélandu a 48. jižní rovnoběžce v sektoru jižního Atlantiku. Studené, na živiny bohaté a husté antarktické vody při střetu s teplejšími vodami klesají do hloubky a dále proudí na sever, například v podobě životodárného Humboldtova proudu.