Kontrola před ponorem

Před každým ponorem je třeba zkontrolovat, zda je přístroj ve stavu, umožňujícím bezpečné zanoření.

Výstroj má být v takovém stavu, aby umožňovala bezpečně absolvovat plánovaný ponor a to včetně řešení problémů, které mohou nastat. To nutně neznamená perfektní stav a všechno třikrát zálohované - do pískovny s hloubkou dva metry je to opravdu jedno, problém se řeší vynořením. Akorát nůž je tam nutný, kdyby se člověk zamotal do vlasců.

S výstrojí na rekreační potápění

Přístroj tvoří jedna láhev s jedním prvním stupněm, na něm manometr, primární a záložní automatika. Stav obvyklý, u automatik zapůjčených někde v cizině často "mazáno pískem".

Postup před zanořením po sestavení přístroje:

1. kouknu na manometr (kde má nulu),
2. obrátím sklíčko manometru od sebe (už jsem zažil, když vylétlo),
3. otevřu ventil (naplno a půl otočky zpět),
4. kouknu na manometr (jak je plná láhev),
5. dám si přístroj na záda,
6. výdech a nádech do záložní automatiky (ihned po zavěšení na krk, ještě než jí pustím z ruky),
7. před zanořením kouknu na manometr a nadýchnu se:
   • když se rafička nehýbe (téměř), je to OK,
   • když se hýbe, tak mám buď přivřeny ventil, nebo ucpaný filtr na vstupu automatiky,
   • když klesne a nevrátí se, je ventil zavřený,
8. zanořím se, chvíli nedýchám a pak se kouknu nad sebe, zda ze mne nejdou bubliny (nebo zda nejdou i z míst, o jejichž netěsnosti jsem dosud nevěděl ;-))).

Tohle všechno zabere pár sekund. Na parťáka při rekreačním potápění nespoléhám, často jdu do vody s cvikýřem při výcviku, s někým výrazně méně zkušeným, s někým, koho neznám. Nebo sám.

Při potápění s cizím člověkem si samozřejmě prohlédnu jeho výstroj. Ale hlavně to, jak s ní zachází - ono je důležitější odhadnout parťáka, než přesně vědět, na kterém z padesáti zbytečných D-kroužků má octopus (u kterého stejně nevím, zda bude fungovat).

S výstrojí na technické potápění

Přístroj tvoří dvojče, primární automatika s druhým stupněm na dlouhé hadici, záložní automatika s manometrem, viz Uspořádání automatik. Na rozdíl od výstroje pro rekreační potápění vím předem, že automatika je v pořádku a manometr není "unavený" (ukazuje nulu tlaku na nule stupnice).

Postup před zanořením po sestavení přístroje:

1. dám přístroj na záda (s otevřenými ventily lahví i propojky),
2. výdech a nádech do záložní automatiky (ihned po zavěšení na krk, ještě než jí pustím z ruky) s kontrolou manometru, který indikuje, zda mám otevřený levý ventil a ne jen natlakované hadice,
3. na hladině znovu otevřu ventily na doraz a o půlku pootočím zpět - tím ověřím, že si na ně dosáhnu a že jsou opravdu otevřené,
4. kontrola umístění primární automatiky - natáhnu ruku s automatikou před sebe, jako bych ji podával parťákovi. Účel je ověřit, že dlouhé hadici něco nepřekáží (třeba kabel od světla),
5. kontrola bublin (bubble check) - parťák těsně pod hladinou obhlídne, zda není někde nějaká netěsnost. U jednoduššího ponoru lze některé závady tolerovat, ale pustit se do náročnějšího potápění s nalomenou hadicí není dobrý nápad.

Opět stačí pár sekund. Kromě kontroly bublin dělají všichni ve skupině kontroly zároveň a navzájem se nezdržují.

Radek Husák při vstupu do vody doporučuje několik nádechů ze záložní automatiky bez masky, s obličejem ponořeným do vody. Obličej tak přivykne chladu (nevadí ztráta masky) a otestuje se záložní automatika, zda dává vzduch a ne vodu. Poruchu výdechového ventilu totiž na vzduchu zjistit nelze.

Před vstupem do vody člověk pochopitelně také ověří, že má připojený kompenzátor a sucháč, že má masku na očích, že má zapnutý zip u sucháče, že si nezapoměl dát do úst automatiku a tak. To jsou ale věci, jejichž opomenutí se obvykle zjistí velmi rychle po vstupu do vody i bez zvláštní kontroly. Zvýšenou pozornost vyžadují jen při skoku z lodi.

Bylo by jistě úžasné vymyslet seznam úkonů a kontrol jako je checklist při startu dopravního letadla. A všechno říkat pěkně nahlas, aby se to - jako v dopravním letadle - zaznamenalo do černé skříňky (ještě ji nemáte? ;-)))).

Ale je to, podle mého názoru a zkušeností, pitomost. Nemá smysl vymýšlet postupy, které vyloženě obtěžují a zdržují, aniž by přinášely výrazný nárůst bezpečnosti. Proč? Protože by je nikdo nedodržoval. Podívejte se k nějaké uzavírce, kde snaživý blbec předepsal na přehledném kilometrovém úseku rychlost 30 km/h, jak se zbytečné předpisy dodržují.

Výše popsané se týká běžného potápění, třeba třikrát denně. Něco jiného je nácvik a trénink či první ponor s dosud neznámým parťákem. Pro tyto účely je vhodné alespoň na začátku udělat kontrolu nejen výstroje, ale i dovednosti. Na to slouží nácvik uzavírání/otevírání ventilů (V-drill), nácvik práce s dlouhou hadicí a procvičení situace "nemám co dýchat" (S-drill).