Jaderské moře

Na zeměkouli existuje velmi málo mořských oblastí, o kterých by se dalo říci, že byly vždy mořskými a ještě méně souší, které nikdy nebyly moři. Během procesů, kterými se po miliardy let utváří zemský povrch, totiž dochází k přelévání moří do oblastí souší, stěhování kontinentů, jejich rozpadu, spojování...

Jednou z oněch mála oblastí s téměř výlučně mořskou minulostí je i dnešní Jaderské moře, z oceánografického hlediska považované za okrajové (šelfové) moře Středozemního. Po zrodu prvotní pevniny jménem Pangea byla oblast současného jadranu součástí prvního známého oceánu na zeměkouli zvaného Tethys.

Pangea a Tethys před 200 milióny let

Potápění před 500 miliony let?

Pokud by se nějakému potápěči podařilo vrátit se "na Jadran" o nějakých 500 miliónů let zpět, čekal by ho velmi zajímavý ponor. Mezi obyvateli moře by ho zaujali především velmi hojní trilobiti, členovci příbuzní dnešním krabům, humrům a langustám, pohybující se po mořském dně a živící se drobnými organismy. Vedle trilobitů by dále mohl vidět i faunu podobnou té dnešní, především medúzy, houby a různé druhy řas. O nějakých sedmdesát-sto milionů let později se zde objevují další mořští obyvatelé - lilijice, sasanky, draví hlavonožci, břichonožci podobní těm dnešním a především tradiční ozdoba moří - koráli. Touto dobou bychom za mořským potápěním nemuseli jezdit až k Jadranu, ale stačilo by třeba do oblasti dnešního Barrandienu. Pokud by +k potápěčovým zálibám patřilo pozorování ryb, byl by ale zklamán. Na ně by si musel ještě pěkných pár miliónů let počkat. Pokud by to však vydržel, rozhodně by se mu to vyplatilo. Spatřil by nejrůznější druhy ryb lalokoploutvých, skelnošupinatých a tzv. těžce pancéřovaných, obávané dravce velmi bizarních tvarů. Pokud by mu některé ryby připomínali dnešní žraloky, nemýlil by se. Šlo o tzv. aktodonty, primitivní příbuzné žraloků, kteří však zpočátku dosahovali velikostí jen do 15 cm.

V době před 300 miliony let na zeměkouli dochází k výrazným změnám. Vznikají pásma velehor, z velké části však předurčená doslova k "ohlodání" zubem času (do příchodu člověka zbývá ještě bezmála tři sta miliónů let) a zaoblení původních štítových tvarů (např. Krkonoše, Šumava). V souvislosti se změnou životního prostředí dochází postupně k vymření spousty mořských tvorů (trilobitů, většiny původních korálů a ryb). Nově se naopak objevují druhy navenek podobné korálům - mechovky, jejichž "potomci" patří k ozdobám dnešních moří, a rovněž známé, ale již méně sympatické ježovky. Původní prapevnina Pangea se začíná rozpadat - nastává období druhohor, na jehož konci bude katastrofální událost, jakou Země do té doby nezažila. V důsledku kolize evropské a africké zemské kry dojde k zániku oceánu Tethys, k vyzdvižení sedimentů z jeho dna a jejich vyvrásnění do pásemných pohoří Alp, Pyrenejí, Karpat, Atlasu, Apenin a dalších, mimo jiné též Dinarid. Po této globální katastrofě zbyde z původního oceánu Tethys v podstatě jen malá loužička, kterou lidé později nazvou Středozemním, Jaderským, Egejským a Tyrhenským mořem. Avšak nepředbíhejme, do katastrofy zbývá ještě dost času - 140 milionů let.

Druhohorní ráj

V oblasti budoucího Jaderského moře, stále ještě součásti oceánu Tethys, je až na občasné vulkanické otřesy klid. Bují zde život stejně bohatý (ne-li bohatší) jako v dnešních tropických korálových oblastech. Mořská společenství vítají nové členy - velké ryboještěry podobné dnešním delfínům, mořské krokodýly a plakodonty. Jedná se o velmi dravé predátory několikametrových rozměrů, postrach všeho živého. Rovněž se v moři zabydlují první želvy, původně suchozemští tvorové. Klima se neustále otepluje a na mořskou scénu přicházejí obří mořští ještěři plesiosauři, podobní těm z Jurského parku. Během své existence se stávají obávanými dravci. Živili se nejrůznějšími mořskými tvory, hlavně rybami a měkkýši, kterými byl tento druhohorní oceán doslova přecpán. Mořské břehy osídlují létající ještěři pteranodonové, největší létající ještěři všech dob. Rozpětí jejich křídel dosahovalo přes 16m a byli dokonale uzpůsobeni k lovu ryb a ostatních mořských živočichů. Potápěč, který jen tak nepouští do gatí, by si užil. Pokud by ovšem nebyl velmi brzo sám sežrán (velmi pravděpodobná alternativa). Zkrátka a dobře, druhohory byly pro obyvatele tehdejšího moře hotovým rájem na zemi, či lépe řečeno, ve vodě. Leč, všeho jenom do času.

Největší katastrofa v historii zeměkoule

Přichází konec druhohor a s ním vyvrcholení alpínského vrásnění, které ničí vše živé a vyzdvihuje milióny tun tehdejšího mořského dna, aby z nich uhnětlo dnešní alpínská pohoří (Evropane, nefňukej, nejsi na tom zase tak špatně - o něco později dojde na jiném konci světa k ještě horší kolizi indické a asijské desky a vzniknou Himaláje). Vápencové skály lemující dnešní Jaderské moře a tvořící jadranské ostrovy nejsou ničím jiným, nežli kilometry poněkud přepracovaných sedimentů původního mořského dna. Dna otce všech oceánů - oceánu Tethys, na jehož místě zůstalo malinké moříčko, zárodek dnešního Středozemního moře. Tenkrát však nebylo ještě zdaleka tak velké a jsou dokonce důkazy o tom, že v období před 5-6 miliony let několikrát za sebou na krátkou dobu vyschlo. Z nově vzniklého Atlantického oceánu sem však tehdejšími Gibraltarskými vodopády proudí nejenom voda, ale i nový život, již velmi podobný tomu dnešnímu. Nu a blíží se čtvrtohory, s nimi první lidé, a... první potápěči.

Tak. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Co myslíte, je Jaderské moře nejstarším na světě, nebo ne?

Poznámka:
Pro potápěče na Jadranu je asi nejzajímavějši chybějící závěr: hladina se každý rok zvyšuje o asi 1 mm. To má za následek, že kvádry antického přistavu Issa jsou dnes vidět v hloubce kolem 1 m, některé jsou vlivem dvoutisícileté práce vln níže na přístavním svahu. A jen tak mimochodem: už tenkrát vyhazovali z lodi, co se jim nehodilo nebo rozbilo: na dně ve 4-8 m je zasintrovaný antický bordel - úlomky amfor, ale byly k vidění i dalši artefakty.