Signály světlem

Světelná signalizace je základním způsobem komunikace při nedostatku světla. Potápěči si mohou snadno předávat signály, i když plavou za sebou a nevidí si navzájem na ruce.

Signál je předáván stopou světla na dně. Když potápěči plavou za sebou, třeba podle šňůry, tak potápěč vzadu svítí na dno pod kolegu vpředu. Potápěč vpředu signalizuje pod sebe. Kam se právě dívá potápěč vzadu dobře pozná podle místa, na které dopadá kužel jeho svítilny.

Pro účinnou signalizaci je třeba svítilna s úzkým kuželem. Partneři v týmu by měli mít svítilny o podobném výkonu, aby oba zřetelně viděli obě světelné stopy. V případě rozdílného výkonu je výhodnější, když potápěč se silnějším světlem plave vzadu.

Začátek a konec signálu musí být výrazný a pohyb v průběhu signalizace rovnoměrný, aby byl signál jasně rozlišitelný od náhodného pohybu. Zdůraznění začátku a konce se nejlépe provede zastavením pohybu světelné stopy na malý okamžik, doprovázené jemným zachvěním ve směru kolmém na pohyb světelné stopy.

Když není jistá pozornost příjemce, musí signalizace začínat upoutáním pozornosti - zpravidla krátkým rychlým pohybem, bliknutím. Pozor ale na oslnění příjemce signálů.

OK

Kružnice, nejlépe v blízkosti světelné stopy partnerovy svítilny. Odpovědí na signál "OK" je opět kružnice, nebo vyznačení místa problému.

Začátek a konec kruhového pohybu by měl být jasně ohraničen, aby bylo zřejmé, že jde o signál a ne náhodný pohyb svítilny.

Vážný problém

Rychlý komíhavý pohyb, přednostně svisle. Světelný kužel smí v tomto výjimečném případě zasáhnout i oči partnera, ale pouze na velmi krátkou dobu - je třeba partnera důrazně upozornit, ne ho oslnit.

Signál se obvykle používá při závadě na přístroji, proto je odpovědí podání automatiky a teprve po jejím odmítnutí pátrání po jiném problému. Samozřejmě lze řešit rovnou jiný problém, jestliže je zřejmý a je jasné, že partner dýchá. Signál se vydává i při potřebě uzavřít jeden z ventilů dvojčete, následuje okamžitý návrat.

Využívání tohoto signálu v případě méně závažných problémů, které nevyžadují okamžitou a důraznou reakci partnera, není vhodné.

Zavěšení rozsvícené svítilny tak, že se "nějak bimbá", může být snadno interpretováno jako signalizace vážného problému. Rozsvícenou hlavu kanistrového světla proto odkládáme kolem krku, nebo spouštíme volně pod sebe. Bývá těžké tohle vysvětlovat rekreačním potápěčům, kteří si s oblibou zavěšují svítilny na různá místa kompenzátoru a falešný signál nouze vysílají i několikrát za ponor.

Stop

Vodorovná čára před partnerem. Odpovědí je zastavení a zopakování signálu.

Pohyb stopy světla musí být relativně pomalý a světelná stopa se musí pohybovat po zřetelné vodorovné úsečce, aby nemohlo dojít k záměně se signálem vážného problému nebo s pohybem ze strany na stranu při systematickém osvětlování dna.

Vyznačení místa

Svícení bez pohybu na určité místo, může být zdůrazněno jemným zachvěním. Když je místo mimo zorné pole partnera, tak se začíná vyznačením místa nedaleko světelné stopy jeho svítilny s následným plynulým pohybem k vyznačovanému místu.

Odpovědí je svícení bez pohyby na stejné místo, případně konkrétní akce, jestli si ji situace žádá.

Tímto signálem se také označují menší problémy, které nevyžadují dramatickou reakci.

Změna směru pohybu

Pohyb světla ve směru pohybu týmu. Signál musí být vydáván pomalu, aby nebyl zaměněn se signálem vážného problému. Při změně směru má dráha tvar písmene L, případně U pro návrat.

Odpovědí je opakování signálu.

Při potřebě složitější komunikace se při dobré viditelnosti použijí běžné signály gesty, světlo v druhé ruce osvětluje gestikulující ruku. Běžná chyba začátečníků bývá, že místo na svojí ruku svítí do očí partnera. Když se partneři nedomluví signály, tak nastupuje písemná komunikace - wetnotes nebo tabulka.