Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Co nového víme o tonutí?

První lékařská pomoc

autor: Drábková Jarmila  (publikováno: 13.07.2000)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

Stále platí známé poznatky:

Přibližně 80 % tonutí je tzv. vlhkých – po polykání vody dojde i k její aspiraci. Postihuje především neplavce nebo vyčerpané plavce, horolezce, překvapené v komínech náhlou průtrží mračen, tonutí spojené s poraněním po převržení člunu apod.

Sladká, tj. hypotonická voda se vstřebá – při první pomoci ji nelze “vylít” z tracheobronchiálního stromu. V krevním oběhu vede k hypervolemii, k hemolýze a hyperkalemii. V buňkách vznikne acidóza. V plicích je poškozen povrchově aktivní surfaktant, tj. faktor, udržující vzdušnost plic.

I po krátkém tonutí s obnovením vědomí po pohotovém kříšení, s kašlem po vdechnutí několika doušků vody nelze vyloučit postupující závažný metabolický rozvrat a druhotné postižení plic s dechovou nedostatečností.

Všechny osoby po tonutí vyžadují intenzivní dohled, vyšetření v nemocnici a péči po dobu nejméně 48-72 hodin. Největší změny lze očekávat do 6 hodin.

Suché tonutí s laryngospasmem má především hypoxemický ráz – nepochybně je postižen mozek a směrování do intenzivní péče je stejné jako v předchozím případě.

U všech postižených se máme neprodleně přesvědčit, zda není indikováno umělé dýchání, protože pouze lapají po dechu nebo jejich dechová frekvence je velmi pomalá – pod 8/min. nebo naopak velmi rychlá – kolem 40/min.

Čím dříve se zahájí umělé dýchání a čím dříve máme k dispozici dýchací přístroj s kyslíkem, tím je prognóza přežití a zachování mozkových funkcí příznivější.

Méně jsou však rozšířeny poznatky:

autor: Drábková Jarmila
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier