Co se děje v uchu

Vnitřní ucho je uzavřené v dutině kosti, ale samozřejme je inervované a vyživované cévami. Jelikož je vyplněno blánami oddělenými tekutinami (perilymfa a endolymfa), dochází k přenosu tlaku a tlak uvnitř vnitřního ucha je stejný jako jinde v organismu - tedy i v mozku. Ovšem v různých částech těla tlak poněkud kolísá oproti bazálnímu tlaku okolí. Typické jsou pulzní (tlakové) vlny generované stahy srdce a přenášené cévním řečištém.

Také sluchové vnímání je založeno na změnách tlaku. Bubínek je rozechvíván tlakovými vlnami (zvukem), a toto chvění se přenáší sluchovými kůstkami na membránu oválného okénka vnitřního ucha (ta je asi 20x menší než bubínek, a jelikož kůstky přenášejí stejnou sílu z bubínku na menší plochu, dochází zde k zesílení zvukového signálu asi o 10-20 dB. Tlakové rázy rozechvívají tekutiny ve vnitřním uchu. Tam je stočený hlemýžď (kanálky s dvěma a 3/4 otočky). Uvnitř jsou sluchové buňky. Různě vysoké tóny rezonují v různém místě hlemýždě, a místní "stojatá vlna" dráždí příslušné sluchové buňky. Ve vodé se navíc vyznamně podílí kostní vedení zvuku (skalní kostí), které také rozechvívá tekutiny ve vnitřním uchu (na suchu je toto vedení využíváno a zesilováno různými naslouchátky v případě poruch přenosu přes střední ucho).

Ve vnitřním uchu je také ústrojí rovnováhy (vestibulární aparát). Jsou to 3 polokruhovité kanálky navzájem na sebe kolmé. Jsou vyplněny perilymfou a na bázi vystlány smyslovými buňkami s vlásky. Na buňkách sedí čepice z rosolu (kupula). Když pohneš hlavou, perilymfa projeví setrvačnost, a její zaostávání za pohybem hlavy ohne kupulu (ta vypadá jako létací dveře uzavírající bázi kanálku), a tím ohne i vlásky smyslových buněk a podráždí je. Tenhle mechanismus registruje úhlové zrychlení ve 3 směrech (práh 0,5 stupně za sec).

Pak jsou tam ještě dva váčky, sakulus a utrikulus. Jejich smyslové buňky jsou drážděny přesunem krystalků uhličitanu vápenatého (otolitu) při změně polohy hlavy vůči gravitaci. Registrují tedy polohu hlavy. Krystalky se volně nepřesýpají, jsou také zanořeny v rosolu, ale jsou těžší než perilymfa a přesouvají se s gravitaci.

Z výše uvedeného vyplývá, ze rovnovážné ústrojí není drážděno změnami tlaku, ale prouděním kapaliny a přemisťováním krystalů v gravitačním poli.