Řízení vztlaku

Správně vyvážený potápěč udržuje hloubku a polohu těla prakticky bez pohybu. Práci svalů používá pouze k přemísťování a změně orientace. Neplýtvá energií, má menší spotřebu vzduchu, nevíří kal, neplaší živočichy...

Potápěč má k ovládání vztlaku v průběhu ponoru dva až tři základní nástroje - plíce, kompenzátor (žaket, křídlo) a případně suchý oblek. Kompenzátor slouží k hrubému nastavení, jemné a krátkodobé změny ovládá zkušený potápěč dechem. Suchý oblek by nikdy k řízení vztlaku sloužit neměl, v průběhu ponoru jej udržujeme nafouknutý pouze minimálně - jenom tak, aby netlačil.

Zanoření

Trup svisle, nohy ohnuté v kolenou, listy ploutví vodorovně. Hluboký výdech a rychle vypusťte všechen vzduch z kompenzátoru. Začínáte sestupovat. Ploutve vzadu tělo automaticky přetočí do správné, vodorovné polohy. Jste asi metr pod hladinou. Následující nádech a přechod na normální dýchání sestup zbrzdí, ale nezastaví.

Po dvou až třech metrech se zhluboka nadechněte a do kompenzátoru dopusťte vzduch tak, abyste se zastavili. Výdechem vše srovnejte a při normálním dýchání počkejte na partnera. Udržuje přitom pořád vodorovnou polohu. Ujistěte se, že je vše v pořádku a sestup může pokračovat. Obvykle stačí hluboký výdech na několik sekund a pak normální dýchání. Rychlost sestupu se reguluje velmi jemným, přerušovaným doplňováním kompenzátoru - udržujte polohu podobnou jako parašutista při volném pádu.

V suchém obleku nezapomeňte před sestupem povolit automatický vypouštěcí ventil. Ve svislé poloze na hladině odfoukne. Při sestupu je nutné průběžně doplňovat vzduch v obleku. U membránových obleků není třeba zároveň pracovat s kompenzátorem, u neoprenového je po zanoření nutné každých 15 až 20 m dofouknout kompenzátor v důsledku stlačení neoprenu.

Zastavení nade dnem

Stejně, jako při zastavení pod hladinou - zhluboka se nadechněte a pomocí kompenzátoru zastavte asi metr nade dnem, výdechem vztlak srovnejte. Při rychlejším sestupu nezapomínejte na setrvačnost těla, každý zásah do vztlaku se projeví s určitým zpožděním, a je tedy třeba začít brzdit o chvíli dřív.

Vodorovný pohyb

Vyplatí se velmi pečlivě nastavit správné množství vzduchu v kompenzátoru, protože pak není třeba ani podvědomě regulovat vztlak dechem. Při delším pobytu v jedné hloubce je občas třeba vztlak korigovat, protože ubývá vzduchu v láhvi a tak s úbytkem její hmotnosti potápěč získává mírně pozitivní vztlak.

Pro intenzivní pohyb v suchém obleku je výhodnější v něm mít co nejméně plynu. Zbytek plynu potřebný pro vyvážení patří do kompenzátoru.

Malá změna hloubky

Vztlak regulujte pouze dechem, při sestupu je přípustné použít i ploutve (při výstupu by potápěč kalil dno). Je-li změna opravdu malá, je zbytečné si kvůli tomu rozhodit předchozí pečlivé vyvážení.

Výstup

Pro zahájení výstupu stačí opět hlubší nádech, ale okamžitě po uvedení těla do pohybu je naopak třeba pečlivě vydechovat, jinak by hrozilo barotrauma plic z přetlaku.

Při výstupu byste měli stále udržovat vodorovnou polohu, v levé ruce inflátor zvednutý do nejvyššího bodu a jemným, přerušovaným odpouštěním regulovat rychlost výstupu.

Suchý oblek se při výstupu odpouští sám, stačí zvednout levé rameno při práci s inflátorem.

Dekompresní zastávka

V mokrém obleku platí totéž, co pro vodorovný pohyb.

Suchý oblek je z hlediska tepelné pohody výhodné přifouknout podstatně více, než na plavání. Když nestačí vypustit vzduch z kompenzátoru, tak je nutno doplnit hmotnost potápěče. K tomu se používají zátěže připínané karabinkou na přední D-kroužek křídla, anglicky drop weights a hezky česky dropiše. Musí být samozřejmě předem připravené na předpokládaném místě dekomprese.

V žádném případě si neberte na ponor zátěž navíc, aby na dekompresi bylo teplo. Přebytečná zátěž by znamenala i další vzduch v kompenzátoru, větší čelní odpor při plavání, větší změny vztlaku při změně hloubky a větší riziko nezvládnutí výstupu.