Jak potkat v Egyptě žraloka

Je říjen 2005 a já se s partou dalších potápěčů zrovna nacházím v oblasti útesů St. Johns v jižním Egyptě. Všichni jsou nažhavení na žraloky, protože od známých slyšeli, že toto je ta správná oblast kde je v Egyptě potkat, dá se říci, že pro většinu lidí na palubě jsou žraloci tím hlavním důvodem, proč se na Johnsy vydali.

Večer u teplé Stelly brzdím jejich optimismus, poukazuji na fakt, kolik mám již za sebou v Egyptě ponorů a na kolika jsem spatřil žraloka. Apeluji, ať nehledí pouze do nekonečné modři podél stěn, ale že Egypt je hlavně o barvách, korálových zahradách, rybích hejnech a makro pohledech zblízka. Není to nic platné. Ve vodě opět vidím většinu potápěčů viset v "big blue" a vyhlížet kladivouny. Ačkoliv jsme nakonec pár žraloků viděli, po skončení safari registruji u některých nevyslovené zklamání a je mi jasné, "že si představovali těch žraloků víc". V tu chvíli mě napadlo napsat článek o Egyptě a žralocích, který by reálně popsal, co v tomto směru člověk může očekávat a jak to udělat, aby se alespoň nějaký ten žralok spatřil. Jednoznačně je třeba si ovšem uvědomit, že Rudé moře není zoo, žraloci zde nepanáčkují v akváriích a matka příroda nakonec sama rozhodne, zda nás odmění či nikoliv. Při psaní vycházím ze zkušeností vlastních i přátel potápěčů, žraločí literatury a pozorovacích dat z www.zraloci.cz.

Žraloci

Žraloci patří do třídy Chondrichtyes, čili mezi tzv. chrupavčité ryby. Společnost jim v této třídě dělají rovněž rejnoci a méně známe chiméry. Počet známých dosud žijících druhů se již v současnosti blíží k číslu 500 a není beznadějné, že toho čísla bude nakonec dosaženo, protože i dnes se tu a tam objeví nový druh. Na druhou stranu mnoha známým a dříve hojným druhům hrozí reálné vyhubení. Vědci věří, že před zhruba 400 miliony lety (200 milionů let před příchodem dinosaurů!), se předci dnešních ryb rozdělili do větví, z nichž dvě přežily dodnes. U ryb chrupavčitých se vyvinula chrupavčité kostra, u ryb kostnatých se postupně vyvinula "pravá" kalcifikovaná kostra. Díky nálezům fosílií víme, že žraloci, kteří se velmi podobají těm dnešním, žili na Zemi již před 150 miliony lety.

Žraloci jsou běžným konzumentům televizních pořadů a článků v bulvárních časopisech známí většinou jako extrémně nebezpeční tvorové nebo rovnou lidožrouti. Tento názor měli i první potápěči, takže pokud se někde v ranných dobách potápění žraloci objevili, přišla buď na řadu klec, a nebo se šlo raději z vody. Zlom nastal v 80. letech minulého století, kdy výzkumy Rona a Valerie Taylorových nebo doktorky Eugenie Clarkové přinesly zásadní poznatky o etologii žraloků. Dnes víme, že lidé rozhodně nepatří na žraločí jídelníček a občasné útoky jsou buď omylem žraloka, či pouze tzv. testovacím pokusem. Stačí si uvědomit, kolik se každodenně koupe lidí v mořích kde se žraloci vyskytují a kolik je ročně průměrně napadení. Např. v roce 2004 bylo takových útoků celkem 61 a 7 z nich skončilo smrtí oběti. Je rovněž nepochybné, že častěji jsou napadání plavci či surfaři, kteří se pohybují na hladině v mělkých zakalených vodách, naopak nevyprovokované útoky na potápěče jsou nesmírně vzácné.

Tyto nové poznatky odstartovaly obrovský zájem o potápění se žraloky a způsobily nevídaný rozvoj žraločího potápění na celém světě. Dospělo to tak daleko, že potápění se žraloky tvoří podstatnou část ekonomiky zemí jako jsou např. Bahamy či Maledivy. Tento boom pomáhá jednoznačně žraloky chránit alespoň v některých částech světa, ale přináší i negativa. Tím nejspornějším trendem je krmení žraloků, kterým se dosahuje vysoká koncentrace žraloků na malém prostoru, aby byl klient-potápěč spokojen a přináší pochybný a nepřirozený zážitek ze žraloka trhajícího nabízenou návnadu. Taková žraločí "rodea" mají jen málo společného s přírodou a blíží se hodnotou zoo či cirkusu.

Přes to všechno nelze žraloky považovat za neškodné kapříky a při potápění s nimi je dobré dodržovat několik pravidel. V mořích, kde se vyskytují nebezpečné druhy, nedoporučuji noční ponory. Žraloci jsou v noci aktivnější a protože se nemohou řídit zrakem, vše co se hýbe prozkoumávají z mnohem větší blízkosti. Žraloky neobtěžujte a nesahejte na ně, mohou podniknout útok jako obrannou reakci. Lovci na harpunu s krvácející rybou na opasku jsou rovněž ohroženi. Ne všechny druhy jsou stejně nebezpečné. Komerčně si lze dnes zapotápět bez klece se všemi druhy kromě žraloka bílého, nicméně z těch ostatních je opatrnost na místě u žraloka mako, bělavého, dlouhoploutvého, tygřího, hedvábného či kladivouna velkého. Ale mějte na paměti, že i žraloci dlouzí 1,5 m vám mohou způsobit smrtelné zranění jediným kousnutím.

Egypt

Pro české potápěče je egyptské Rudé moře jednoznačnou variantou pro trávení potápěčské dovolené zejména proto, že cenové relace hotelových i safari pobytů jsou na polovině cen, které se platí za jiné oblíbené lokality, např. Maledivy. Žraločí ráje jako Polynésie či Galapágy jsou už někde úplně jinde. Přesto Rudé moře nabízí mnoho krásy, negativem je pouze velké množství potápěčů, které je již na hranici únosnosti, či spíše za ní. Egypt čekají velmi brzy tvrdá regulační pravidla, která ulehčí dnes tolik zatěžovaným útesům.

Pokud se do Egypta chystáte a spatření žraloka je pro vás důležitým aspektem, je důležité plánovat dopředu, hlavně KDY a KAM. Zkušenosti říkají, že méně žraloků bývá spatřeno v období nejvyšších teplot vody, čili zhruba červenec až první polovina října. V zimě zase není tak široká nabídka a kvůli horšímu počasí kapitáni lodí vyjíždějí neradi k malým a vzdáleným útesům, kde je dobrá šance na žraloka. Z toho vyplývá, že ideálním obdobím je duben - červen a potom druhá polovina října - konec listopadu. Pokud zvažujeme KAM, je třeba si uvědomit, že masové potápění žralokům vadí a tudíž je najdeme spíše tam, kde je frekvence potápěčů nižší, čili ne na příbřežních útesech na severu, ale dále od břehu a na jihu. Nicméně to neznamená, že na Sinaji a v okolí Hurghady žraloci nežijí, spíš se naučili zdržovat tam, kam potápěči nechodí a do blízkosti útesů se vydávají na lov až v noci.

Lokality

Jak vyplývá z databáze na www.zraloci.cz, celkem jednoznačně nejlepší žraločí lokalitou jsou dva ostrůvky Brothers, přičemž ten menší je lepší než větší. Největším pojmem je východní strana Little Brother. Ponory se standardně zahajují na severním cípu a potápěči driftují na jih. Dá se říci, že téměř na 100 % zde během driftu potkáte žraloky šedé útesové, při troše štěstí jich může být i deset a víc. Na kladivouny bronzové je nejlepší severní cíp, takže zkušení pozorovatelé kladivounů po sestupu nezahajují okamžitě drift na jih, ale odplavávají ještě kousek proti proudu na sever a zde setrvávají cca 10 minut v hloubce kolem 25 m v big blue a čekají. Nejlepší na kladivouny je první ranní ponor. V druhé polovině východní stěny Little Brother se vyskytuje impozantní gorgoniový les a zde je největší šance na setkání s unikátním liškounem pelagickým. Z veškerých informací, které mám k dispozici vyplývá, že na světě jsou pouze dvě lokality, kde se potápěči setkávají s liškouny, ostrovy Brothers a filipínská Malapascua. Ve chvíli, kdy dodriftujete k jižnímu cípu, nebuďte líní a nenechávejte se zodiakem dovézt k mateřské lodi. Pokud to proudy dovolí, zkuste doplavat - klidně po hladině. Můžete být odměněni setkáním se žraloky hedvábnými či dlouhoploutvými, kteří s oblibou bez bázně kroužívají kolem zakotvených lodí těsně pod hladinou a čekají zda z kuchyně nevypadne něco k snědku. Jsou potápěči, kteří viděli na Little Brother pět druhů žraloků během jediného ponoru! Jsou i tací (a je jich bohužel víc), kteří neviděli ani jednoho. Na Big Brother se opět začíná na severu a driftuje se buď východně nebo západně, častěji se zde potápěči pouští na západ kvůli dvěma vrakům, které se zde nachází. Můžete zde potkat stejné žraloky jako na Little Brother, ale pravděpodobnost je o něco menší. Přesto je Big Brother pravděpodobně druhou nejlepší lokalitou v Egyptě.

Další výtečnou lokalitou je Elphinstone reef, zejména kvůli častému výskytu žraloků dlouhoploutvých. Milovníci těchto žraloků zahajují ponor na východní straně zhruba v polovině reefu, aby se dostali na jižní plato s ještě dostatečnou zásobou vzduchu. Nechávají se odnést proudem od reefu do big blue, kde je největší šance na setkání. Pozor, tento model nelze provozovat při extrémně silném proudu či velkých vlnách, je nutné jej domluvit předem s divemasterem a řidiči zodiaků, kteří musí počítat s tím, že vás mají hledat na volném moři na jih od reefu. Nepočítejte s tím, že byste se vrátili k zakotvené mateřské lodi vlastními silami, proud bude zcela jistě příliš silný. Z dálky viditelná dekompresní bójka je nezbytností. Při šťastném ponoru lze vidět i více než deset těchto impozantních žraloků, kteří rozhodně vyžadují respekt. Kladivouní plachost je jim naprosto cizí. Není nic výjimečného, že potápěči musí zvědavé žraloky dlouhoploutvé odstrkávat holýma rukama!

Z útesů St. Johns je asi nejlepší Habili Ali, opět se driftuje ze severu na jih po východní straně. Žraloci spanilí (šedí útesoví) by měli být pravidlem, občas se objeví i kladivoun. Jižní plato je domovem bělocípých útesových žraloků, kteří ale během dne žijí velmi skrytě v jeskyních či pod velkými korály.

Pokud bych měl zvolit můj nejoblíbenější útes v dosahu jednodenních výletů z pevniny, pak bych jmenoval Abu-Khafan, kam se jezdí ze Safagy. Spatření bělocípého útesového žraloka na severním platu je téměř pravidlem.

Zásady potápění se žraloky

1. Záleží na druhu žraloka?

Samozřejmě, jednak záleží na velikosti, těžko očekávat zásadní zranění od 50 cm máčky skvrnité, i když i ta vás může kousnout, ale 5 metrový tygří žralok vás na jedno kousnutí snadno překousne vejpůl. Dále záleží na potravních návycích. Rozhodně není třeba se obávat planktonožravých žraloků, i když patří k těm největším, jsou to žralok velrybí, obrovský a velkoústý, ale jen malé riziko nám hrozí i od potravních specialistů, kteří jsou specializováni na ryby. Člověk je obvykle něco, co tento žralok vidí poprvé a jeho běžné potravě se tvarem, velikostí i způsobem pohybu zásadně nepodobá. To jsou například útesoví žraloci, kladivouni, žralouni modří, žraloci píseční, a další. Tito žraloci jsou často velmi velcí, vzbuzují respekt, ale riziko nehody při setkání s nimi je jen minimální, i když je třeba zároveň říci, že není vyloučené a tyto druhy jsou dostatečně fyzicky vybavené tak, že při vážně míněném útoku nemá potápěč šanci. Zbývají žraloci, kteří jsou také velcí, ale zároveň jsou to potravní oportunisté, jacísi popeláři moří, zajímá je vše, co vypadá alespoň trochu jako jídlo a neváhají to ochutnat. Mezi tyto žraloky se všeobecně počítají čtyři druhy: žralok bílý, žralok tygří, žralok bělavý a žralok dlouhoploutvý.

2. Záleží na potápěčské výstroji?

Na prvním místě bych zmínil, že nejvíce útoků na potápěče patří lovcům na harpunu, kteří měli na opasku upevněné ulovené ryby. Tuto informaci není třeba dále rozvádět. Některé prameny dále uvádějí, že žraloci reagují na některé barvy, píše se o oranžové. Věda zde není úplně jednotná, já osobně vřele doporučuji se oranžové ve výstroji vyhnout. Můj kamarád, potápěč a podvodní fotograf Martin Tomčík, byl napaden žralokem hedvábným, který mu utrhnul od jacketu oranžovou dekobójku připevněnou na karabině. Nás ostatních, méně zajímavě barevných, si žralok nevšímal, Martinovi se naštěstí kromě leknutí nic nestalo. Chování žraloků také ovlivňuje druh potápěčského přístroje buď s klasickým otevřeným a nebo méně běžným uzavřeným okruhem. Potápěči, kteří se chtějí přiblížit ke žralokům co nejblíže, používají uzavřený okruh, protože bublin z otevřených okruhů, se většina žraloků opravdu bojí. Různé vědecké týmy vyvíjejí rozličné protižraločí repelenty, buď na chemické bázi nebo na bázi slabého elektrického pole. Výsledky zatím nejsou jednoznačné, odvažuji se tvrdit, že pokud se jednou žralok rozhodl vás sníst, tak ho žádný repelent nezastaví. Známou věcí z podmořských dokumentů je tzv. protižraločí tyč, jednoduše nástroj na odstrkávání zvědavého žraloka, který si chce jenom trochu kousnout. Nemám žádnou osobní zkušenost, potápěčské legendy potápění se žraloky svorně tvrdí, že je to výborná věc.

3. Záleží na době ponoru?

Ano záleží. Drtivá většina žraloků jsou noční lovci. Přes den pouze tráví to, co sežrali v noci a jsou letargičtější. Méně nebezpečí tedy hrozí, pokud se potápíte během dne. Tam, kde žijí nebezpeční žraloci, je nutné zvážit, zda noční ponor za takové riziko stojí. Doba přílivu a odlivu ovlivňuje viditelnost, malá viditelnost znamená větší nebezpečí pro potápěče. Žralok na dálku špatně vidí a ostatními smysly vás může vyhodnotit jako kořist.

4. Záleží na chování potápěče?

Ano záleží. Nesmíte zahnat žraloka do slepé uličky, mezi vámi a žralokem musí být vždy úniková cesta, jinak může podniknout útok jako obrannou reakci. Nepronásledujte žraloky a nesahejte na ně, mohou se velmi účinně bránit! Nekrmte žraloky, jednak to není etické, jednak neuvidíte žraloky při jejich přirozeném chování a jednak je uvykáte, aby si člověka spojovali s jídlem a to je nebezpečné. Pokud ve vás nějaký žralok probudí strach, nikdy panicky neprchejte. Zůstaňte na místě, snažte se vypadat nenuceně a klidně a buďte ke žralokovi čelem. Pokud zjistíte, že situace je stabilizovaná, můžete začít pomalu plout k lodi nebo břehu, ale mějte žraloka stále pod kontrolou. Pokud budete dodržovat zásady potápění se žraloky, odvažuji se tvrdit, že možnost nehody (s vyjímkou setkání se žralokem bílým) se blíží nule. Stačí porovnat statistiky ISAF s množstvím potápěčů, kteří se ve žraločích oblastech potápějí.