Řezy automatikami Apeks

1. stupně Apeks

Řezy znázorňují první stupně regulátorů Apeks DS4, DST, TX100 a ATX200. Jejich účelem je názorně ukázat konstrukční odchylky respektive shodné části jednotlivých modelů. Řezy nejsou nakresleny přesně podle norem technického kreslení, ale je použita řada zjednodušení, které mají zlepšit přehlednost. Až na několik případů nejsou zakreslovány neviditelné hrany, řezy jsou různě pootočené a lomené, dokonce ve dvou rovinách a například u modelu DS4 je vysokotlaký výstup zakreslen o něco níže než ve skutečnosti, aby nesplýval se dnem prostoru pod membránou. Místo šrafování jsou jednotlivé části různě vybarveny, jiný skrytý význam barvy nemají.

Vlastní mechanismus vysokotlaké trysky, sedla, kuželky s kompenzačním pístem, membrány a suchého krytu s další membránou a přenášecím pístem je u všech typů kromě ATX200 shodný, dokonce do té míry, že se ke všem typům hodí společná sada náhradních dílů.

Spojení prostoru pod membránou se středotlakými výstupy je u jednotlivých typů řešeno různě.

U DS4 je vedeno profrézovanými štěrbinami, z nichž jedna je zakreslena u jediného zakresleného středotlakého výstupu (ty jsou samozřejmě ve skutečnosti čtyři). Středotlak je malou dírkou veden z jednoho ze středotlakých výstupů pod hlavu středového šroubu, odkud je pomocí zápichu a další díry přiveden do dutiny šroubu, jak se sluší na vyváženou automatiku.

Vysokotlaké připojení DIN není viditelné, směřuje dozadu a tudíž je tělem regulátoru zakryto. Přívod je ve stejném místě jako u DST, tedy v úrovni pružiny kuželky, přesněji řečeno je schován za ní.

Vysokotlaké výstupy jsou propojeny přímo dírou o průměru cca 0.8 mm s osovou dutinou regulátoru.

U typu DST je propojení membrány a celého vnitřku otočné části pomocí tří děr rovnoběžných s osou, které jsou vyvrtány mezi vysokotlakými výstupy. Dvě z těchto děr jsou na řezu zakresleny přerušovanými čarami. Pro zavedení středotlaku dovnitř středového šroubu zde stačí jedna drobná radiální díra ve šroubu.

Vysokotlaké výstupy jsou propojeny přímo dírou o průměru cca 0.8 mm s osovou dutinou regulátoru.

Typ TX100 má ke každému středotlakému výstupu vedenu z prostoru pod membránou jednu díru, která je zakreslena přerušovanou čarou u každého z obou zakreslených středotlakých výstupů. Středotlak je do dutiny středového šroubu zaveden stejným způsobem jako u DS4, pouze tvar zápichu a hlavy šroubu je zde trochu složitější.

Vysokotlaké připojení DIN není viditelné, směřuje dozadu a tudíž je tělem regulátoru zakryto. Přívod je ve stejném místě jako u DST, tedy v úrovni pružiny kuželky, přesněji řečeno je schován za ní.

Vysokotlaké výstupy jsou propojeny přímo dírou o průměru cca 0.8 mm s osovou dutinou regulátoru.

U typu ATX200 jsou vysokotlaké a středotlaké výstupy prohozeny a propojení je zajištěno pouhým tvarováním dna prostoru pod membránou. Místo toho je zde ale speciální díra rovnoběžná s osou (zakreslená čárkovaně), která vede středotlak pod hlavu osového šroubu, odkud je dále veden stejně jako u TX100.

Vysokotlaké připojení DIN není viditelné, směřuje dozadu a tudíž je tělem regulátoru zakryto. Přívod je ve stejném místě jako u DST, tedy v úrovni pružiny kuželky, přesněji řečeno je schován za ní.

Vysokotlaké výstupy jsou propojeny přímo dírou o průměru cca 0.8 mm s osovou dutinou regulátoru.

Sedlo není součástí těla automatiky, ale je výměnné. Toto řešení je sice zdánlivě složitější, ale ve skutečnosti výrobně levnější, protože nevyžaduje přesnou dokončovací operaci speciálním tvarovým nástrojem. Postačuje "pouhá" přesně vyvrtaná díra. Řešení s odděleným sedlem navíc umožňuje sedlo snadno vizuálně zkontrolovat a změřit.

2. stupně Apeks

Řezy znázorňují druhé stupně regulátorů Apeks řady AT a ATX na konkrétním příkladu modelu 100. Jejich účelem je názorně ukázat konstrukční odchylky respektive shodné části obou modelových řad. Řezy nejsou nakresleny přesně podle norem technického kreslení, ale je použita řada zjednodušení, které mají zlepšit přehlednost. Místo šrafování jsou jednotlivé části různě vybarveny, jiný skrytý význam barvy nemají.

Rozdíly mezi TX100 a ATX100 jsou zjevně malé. Nejvýznamnější je rozdíl ve velikosti membrány. Činná plocha membrány je u obou modelů stejná, jen u modelu ATX100 je menší okraj membrány, což dovolilo o poznání zmenšit celý kryt membrány. Další rozdíl vidíme v regulačním šroubu nádechového odporu. U typu TX100 je regulační šroub celistvý a přímo se jím reguluje předpětí přítlačné pružiny, u typu ATX100 je možné pomocí vnitřního "přednastavovacího" šroubu (v terminologii Apeks je to microadjuster) jemně dostavit předpětí pružiny v krajní poloze regulačního šroubu. U přednastavovacího šroubu je vidět zápich pro nasazení speciálního seřizovacího klíče.

Další rozdíl spočívá v téměř podružném detailu - vnitřní šestihran sedla byl nahrazen zářezem pro plochý šroubovák, resp. pro příčný kolík speciálního nástroje. Zkušenost ovšem ukazuje, že sedlo s vnitřním šestihranem se dá pomocí imbusového klíče snáze vyjmout. Proč byla tato sporná úprava provedena lze tedy jenom hádat.

Jeden významný rozdíl mezi řadami TX a ATX není zakreslen. Je to kryt výdechového otvoru ("usměrňovač bublin"). U řady ATX je menší, má jednodušší tvar a protože je součástí tělesa, nejde tak snadno ztratit.

Jednotlivé modely obou řad se liší na pravé straně v provedení regulačního šroubu nádechového odporu. U nižších modelů je plastový šroub s možností regulace jen pomocí imbusového klíče. Model TX50 resp. ATX50 má šroub z hliníkové slitiny, což je spolu s mosazným tělem regulátoru kombinace, která může vyvolávat otázky ohledně elektrochemické koroze (Pozn. red.: podle mých informací se se jednalo o dodatečně namontovaný neoriginální díl). Nejvyšší modely mají mosazný chromovaný šroub, řada TX jednoduchý a řada ATX s výše popsaným microadjusterem.

Na levé straně jsou jednotlivé modely rozlišeny provedením převlečné matice (podle terminologie Apeks tepeleného výměníku). Ta může být plastová nebo kovová (chromovaná mosaz) a to v provedení se třemi nebo šesti žebry.