O vyhotovení pouzdra nechci psát, to jsem si nechal vysoustružit ze silonu s těsněním pomocí osvědčeného "o" kroužku. Stálo mě to 1.300,- Sk i s matriálem. Protože jsem elektrotechnik, tak mě hlavně zajímal vnitřek baterky: žárovka (druh a svítivost), akumulátor (olověný, NiCd, ...) a spínání.
Vega 2 | 20 W | 5 NiCd akumulátorů | 500 lumenů |
Vega 100 | 100 W | NiCd blok | 3600 lumenů |
Nevím jak je dosaženo tak velké svítivosti, protože v katalogu Philips jsou následující hodnoty:
LOW PRESURE SUPER/UV-BLOCK (nejvýkonější halogenové žárovky od PHILIPSe)
12 V | 10 W | G4 | 140 lumenů |
12 V | 20 W | G4 | 320 lumenů |
12 V | 20 W | GY6,35 | 300 lumenů |
12 V | 35 W | GY6,35 | 600 lumenů |
12 V | 50 W | GY6,35 | 950 lumenů |
12 V | 75 W | GY6,35 | 1450 lumenů |
12 V | 100 W | GY6,35 | 2200 lumenů |
Při použití článků NiCd nebo MiHM lze dosáhnout podle jejich počtu konečné napětí vyšší, než je 12 V. tím může být dosáhnuto vyšší svítivosti. Ovšem za cenu rychlejšího přepálení vlákna žárovky.
Pokud někdo znáte jiné halogenové žárovky (s větší svítivostí), dejte vědět.
Aby relé bezpečně spínalo takocýto výkon, musí být patřičně dimenzované. A v tom ja problém. Taková to stejnosměrná relátka se samozřejmě vyrábějí, ale jsou velké, drahé a mají velkou vlastní spotřebu. Použití relé na střídavý proud má za následek opalování kontaktů a díky tomu špatnou spolehlivost.
Také, podle Murphyho zákona, se v nejméně vhodné chvíli přepálí žárovka.
Oba uvedené nedostatky jsem se pokusil vyřešit.
Snažil jsem se o jednoduché řešení, do paraboly jsem umístil dvě žárovky. Hlavní a záložní, která se rozsvítí automaticky, když se přepálí vlákno hlavní žárovky.
Spínání velkého proudu do hlavní žárovky jsem udělal tranzistorem FET (polem řízený tranzistor). Použil jsem typ IRF 540dimenzovaný do 16 A, jehož cena je asi 45,- Sk. Ten spolehlivě sepne i 100 W halogenku. Ztráta na tomto tanzistoru je asi 50 mW při zatížení 35 W žárovkou.
Pro detekci přepálení vlákna hlavní žárovky jsem použil tzv. proudové relé, které je připojené do serie s hlavní žárovkou. Spíná ho proud, který teče touto lampou. Jde vlastně o obyčejné relé (já jsem použil PR 220 na 12 V), které rozeberete, původní cívku odstraníte (například přeřezáním ostrým nožem) a na prázdnou kostřičku navinete novou cívku z měděného smaltovaného drátu o průřezu 0,8 mm (délky asi 50 cm - tolik, kolik se tam vejde - asi 30 závitů). Relé složíte a použijete jeho rozpínací kontakty pro ovládání záložní žárovky. Pokud použijete 10 W žárovku, teče přes kontakty relé něco kolem 0,8 A, to se dá snést. Drát koupíte všude, kde opravují nebo navíjejí elektromotory.
Já jsem použil jako hlavní žárovku 35 W, zkoušel jsem i 50 W, spolehlivě to funguje.
Na spínání tranzistoru jsem použil mikrospínač se závažíčkem, které spíná ve všech polohách, kromě polohy "na zádech". Při převozu odpojuji baterii, aby nedošlo k náhodnému sepnutí. Také spínání magnetem a jazýčkovým relé jde použít velice dobře, protože spínačem teče asi jenom 0,5 mA. Lze použít jakýkoliv spínač.
Pokud se u realizace spínače s klasickým relé umístí jazýčkový kontakt do blízkosti spínacího relé, může dojít k tomu, že magnetický tok z vinutí relé trvale sepne jazýček bez ohledu na umístění a polohu magnetu. (Pozn.: Jiří Valenta)