Významným faktorem bezpečnosti při potápění je zajištění zdroje dýchacího média při poruše primárního přístroje. Následující experiment se pokusí dát odpověď na otázku, kolik má potápěč času na řešení situace při poruše, spočívající ve volném úniku vzduchu z druhého stupně automatiky.
Předpokládal jsem, že průběh poklesu tlaku bude mít dvě fáze:
Výsledky naměřené s automatikami XTra a Scubapro se blíží předpokládanému průběhu. U automatiky Command Air s prvním stupněm Submarex došlo k chvilkovému "přibrzdění", patrně vlivem zamrzání prvního stupně.
Měřená soustava obsahovala láhev o objemu 10 l resp. 15 l, běžný ventil (při měření plně otevřený), na který byla instalována automatika (při měření udržována v plně otevřeném stavu). Měření probíhalo na vzduchu v atmosférickém tlaku při pokojové teplotě.
Těžko lze tento experiment chápat jako přesné fyzikální měření, pro orientační účely je však přesnost měření dostatečná.
Z funkčního hlediska je zejména třeba upozornit na pravděpodobně rozdílné chování při zamrznutí automatiky, kdy volný únik plynu je důsledkem zvýšení středotlaku a chování při tomto experimentu, kdy volný únik byl důsledkem stlačení tlačítka vzduchové sprchy.
Když klesne tlak v láhvi asi pod 2 Mpa, začínají zvláště při hlubším nádechu stoupat nádechové odpory. Z automatik se však dá dýchat ještě při tlaku v láhvi okolo 1 MPa (což zhruba odpovídá hodnotě středotlaku).
Z naměřených výsledků je vidět, že i v nepříznivé situaci, kdy dojde k volnému úniku (například díky zamrznutí), je ještě k dispozici dost času na výstup nebo na nalezení buddyho a zahájení dýchání ve dvojici. I v tom nejhorším případě je k dispozici čas v řádu minut.