Potápěčské masky

Hmat omezují tlusté rukavice. Sluchem nelze rozeznat směr. Čich nefunguje. Ochutnáváme pouze náustek. Zbývá zrak. Už nad vodou tímto smyslem přijímáme většinu informací o okolí a pod vodou je vidění ještě důležitější. Pojďme se podrobněji podívat na to, jakou masku si můžeme zvolit pro rekreační potápění.

Proč je maska potřeba

Oko funguje podobně jako fotoaparát. Tak, jako je objektiv tvořen několika čočkami, prochází v oku světlo rohovkou, čočkou a sklivcem. Nejsilněji se paprsek světla lomí hned na vstupu do oka, na rohovce. Při ponoření nechráněného oka do vody se prakticky vyrovnají indexy lomu rohovky a okolního prostředí, rohovka přestává fungovat jako spojná čočka. Je to podobné, jako kdyby objektiv přišel o svojí přední čočku - použitelný obraz z něj pak už nedostanete.

Vzduch v masce dovolí rohovce fungovat stejně, jako na souši. K přechodu paprsku z vody do vzduchu dochází v rovině zorníku masky. Lom světla na rovné ploše se pouze postará o zdánlivé přiblížení a nebo zvětšení okolních předmětů.

Maska nebo brýle?

Když lidé zjistili, že pro ostré vidění pod vodou je potřeba umístit před oko bublinu vzduchu, byl logickým důsledkem vznik potápěčských brýlí. Připomínaly dnešní brýle plavecké a stejně jako ony kryly pouze oči. Aby neteklo do nosu, doplňoval je slušivý skřipec. Jenže při zanoření stoupá tlak okolní vody, ale v brýlích zůstává stejný, jako na hladině. Relativní podtlak pak oko nasává a může způsobit jeho poškození, barotrauma.

Když lícnice překryla i nos, vznikla potápěčská maska. Výdechem nosem je možno vnitřní tlak vyrovnat, snadno lze vypudit vodu vnikající netěsnostmi.

Konstrukce masky

Zorník

Volba, zda použít masku s děleným zorníkem, nebo se zorníkem jednoduchým, je převážně věcí osobních preferencí. V masce s jednoduchým zorníkem je zákonitě o něco větší binokulární část zorného pole, tyto masky tak umožňují lepší odhad vzdálenosti blízkých předmětů (stále ale platí, že vše se zdá být větší a nebo blíž).

Snímání "posmrtné" masky Pro test bylo třeba zhotovit maketu hlavy. Zdeněk Šraier se s neskrývanou radostí, jen mírně škodolibou, ujal sejmutí otisku mého obličeje do sádry. Nejprve mi bylo zamítnuto dýchání připravenou trubkou průměru solidního šnorchlu s tím, že mi musí stačit trubička z verzatilky, jinak prý budu mít hloupý výraz. Maskám by to bylo zjevně úplně jedno, ale z vyšších estetických důvodů jsem na to přistoupil. Mírně modrá barva mého obličeje při otestování dýchání verzatilkou naznačovala, že to nestačí - byly mi tedy povoleny verzatilky dvě. Dózu kosmetické vazelíny jsem si napatlal na obličej, hustý plnovous a řídké zbytky vlasů nevyjímaje. I po zalití obličeje sádrou se z verzatilkových trubiček sice dalo jakž-takž dýchat, ale mezírkou mezi nimi zatékala řídká sádra přímo do krku. Když už jsem se sádrou neutopil, tak následovalo jemné propečení, když se sádra při tvrdnutí začala řádně ohřívat. Po slabé půlhodince jsem teoreticky mohl těch několik kilogramů z obličeje sundat. Po chvíli pokusů o odtržení sádrového odlitku včetně očních víček přece jenom povolily řasy, v odlitku zůstalo i relativně dost vlasů a vousů. Příště, bude-li tedy nějaké příště, to chce vazelínu nějaké hustší konzistence. Po dokonalém ztuhnutí byla forma vyčištěna a nanesen vosk jako separátor. Pozitivní odlitek si vyžádal jeden a půl kilogramu polyuretanové zalévací hmoty. Porovnávám-li výsledek se svým obrazem v zrcadle, je podoba téměř dokonalá. Jen barva odlitku je úplně černá.

Dělený zorník umožňuje zvýšit robustnost rámečku a zvětšit zorné pole přiblížením zorníku k oku, čímž se zároveň zmenší vnitřní objem masky. Proto jsou děleným zorníkem vybaveny všechny masky určené pro potápění na nádech. Dělený zorník je také nezbytný pro potápěče, vyžadující dioptrická skla.

U panoramatických masek jsou doplněny malé zorníky na bocích, někdy dokonce i ve spodní části. Logickým důsledkem je nárůst vnitřního objemu. Po ponoření do vody se lom světla postará o to, že v místech hrany vzniká poměrně velký mrtvý úhel, někdy ještě zvětšený masivním rámečkem.

Zorník je až na výjimky skleněný, sklo je tepelně zpracované tak, aby se zvýšila jeho mechanická odolnost - bývá označeno jako "tempered". Některé masky ze zakřivenými, nebo různě tvarovanými zorníky využívají zvláště odolných průhledných plastů. Plastové bývají také zorníky některých masek, které jsou určeny spíše na hraní než na potápění.

Zorníky masek procházejí podle normy ČSN EN 250 poměrně tvrdým testováním. Mechanická odolnost se testuje nárazem ocelové kuličky o průměru 22 mm volně padající z výšky 130 cm.

Lícnice

Materiálem je dnes téměř výhradně silikonová pryž. Opravdu levné masky mohou mít lícnici i z nějakého měkkého termoplastu, ty se ale pro seriózní potápění nehodí. Dříve bývaly lícnice pryžové (gumové), přes řadu dobrých vlastností byly postupně nahrazeny díky nižší trvanlivosti.

Většinu masek je možno koupit volitelně s černou či průsvitnou lícnicí, někteří výrobci nabízejí i lícnice stříbrné, či jinak obarvené. Průsvitná lícnice má výhodu v tom, že skrz ní lze periferním viděním zahlédnout pohyb. Při nočním potápění je dobře identifikovatelné světlo partnera, i když přichází z oblasti mimo zorné pole masky. Tyto výhody se ale stávají nevýhodou při potřebě se soustředit na tmavou scénu před sebou, je-li v okolí dost světla. Průsvitnou lícnici tedy v žádném případě neocení fotografové a i pro potápění v prosluněné mělké vodě je vhodnější lícnice neprůsvitná.

Do lícnice může být umístěn vylévací ventil. Ventil sice může pomoci s vylitím částečně zaplavené masky, ale pouze ve svislé poloze a navíc ztěžuje vyrovnání tlaku ve středouší. Myslím, že užitečnější je se naučit řádně vylévat masku v potápěčském kurzu.

Rámeček

Zpravidla je tím, co drží celou masku pohromadě. Nově se začaly objevovat masky bez rámečku, tzv. frameless. Absence rámečku dovolila přiblížení zorníku, čímž se snížil vnitřní objem a rozšířilo zorné pole.

Komu vyhovuje průsvitná lícnice, ten jistě ocení její kombinaci s průsvitným rámečkem. Zdánlivě optimální je pak rámeček z čirého plastu, takovou masku ale doporučuji vybavit alespoň barevným páskem, jinak ji při náhodné ztrátě nelze na dně téměř rozeznat.

Někdy bývají boční zorníky masky, konstruované jako panoramatická, nahrazeny průhlednou, bezbarvou částí rámečku. Není-li ale tato část skutečně rovná, bude uživatel takové masky zklamán optickými vlastnostmi tohoto řešení.

Upínací pásek

Většinou bývá vyroben z téhož materiálu, jako lícnice. Jeho zadní část je rozšířená a někdy rozdělená do více pruhů, jindy opatřena vroubkováním proti sklouznutí.

Upevnění na masku ve vždy řešeno tak, aby bylo možno měnit délku pásku dle potřeby. Některé systémy ovšem téměř vylučují úpravu délky přímo ve vodě, je-li zručnost potápěče omezena silnými rukavicemi. Pohodlnější usazení masky poskytuje upevnění pásku, které dovoluje mírné natočení.

Jak kupovat masku

Volba druhu masky

Masky pro potápění na nádech

Vyznačují se zejména malým vnitřním objemem. Ten není potřeba jen proto, aby vzduch z plic nebyl zbytečně místo na dýchání využit pro vyrovnání změny tlaku, ale hlavně proto, že malou masku je možno vyrovnat rychleji a není nutno vyrovnávat během zanořování tak často. Související malé vnější rozměry jsou výhodné i proto, že na malou masku působí při rychlejším plavání menší síly. Zorné pole nebývá u těchto masek nejdůležitějším kritériem.

Masky pro přístrojové potápění

Velikost a rozložení zorného pole jsou zde hlavními parametry. Potápěč s přístrojem se pohybuje zpravidla pomalu, proto větší rozměry nejsou tak důležité. Velký vnitřní objem znesnadňuje vylévání, proto panoramatická maska není úplně ideální pro začátečníky.

Univerzální masky

Jako univerzální lze použít všechny masky, u kterých se podařilo skloubit malý vnitřní objem s dostatečným zorným polem. Masku pro potápění na nádech je možno použít i s přístrojem, obráceně to pochopitelně neplatí.

Korekce oční vady

Řada výrobců nabízí pro některou ze svých masek s děleným zorníkem příslušné korekční čočky. Vždy si kupujte masku zároveň s čočkami a nechte si je vsadit od prodejce. Předejdete tím nepříjemnému překvapení, když v katalogu uváděné optické mohutnosti nebudou dlouhou dobu k dispozici a také se zbavíte odpovědnosti za případné poškození masky při nešikovné demontáži.

Zkoušení masky

Maska musí dokonale sedět. Co je platné, že barva jejího rámečku skvěle ladí s neoprenem, když bude tlačit či do ní poteče. Těsnost zkoušíme tak, že po přiložení na obličej lehce nasajeme nosem a přestaneme na několik sekund dýchat. Maska by měla držet jako přísavka, přiměřeně platí i pro pány s knírem. Poté vyzkoušíme, zda se při nasazení na obličej s lehce dotaženým upínacím páskem neopírá někde rámeček masky skrz lícnici o obličej. Kritickým místem bývá kořen nosu. I zdánlivě lehký dotyk dokáže po delší době způsobit bolestivé otlaky.

Testované masky

Jak se testovalo

Volba masek do testu

Kontaktoval jsem všechny dovozce a obchodníky, o kterých vím, že dovážejí a distribuují nějakou značku. Jestli nějaká značka chybí, není to tím, že bych někoho neměl rád - jednoduše nemůžu vědět o všech. Stačí zaslat katalog a pro příště už budu vědět. Od každé značky mohly být zařazeny maximálně tři běžné masky a navíc masky něčím neobvyklé. Volba konkrétních typů masek vždy probíhala po dohodě s prodejcem, který masky do testu zapůjčil. Uváděné ceny jsou distributorem doporučené maloobchodní ceny platné v době testování (červenec 2001), u jednotlivých obchodníků se mohou lišit.

Praktický test

S každou maskou jsem se zanořil do bazénu, plně ji napustil vodou a vylil, uplaval několik metrů a subjektivně posoudil rozhled pod vodou. Dále byla testována manipulace s upínacím páskem masky v silných rukavicích.

Měření vnitřního objemu

Marnou se ukázala snaha opatřit pro tento účel normalizovanou hlavu. První příčina bude v tom, že standardní, tzv. shefieldská hlava snad v našich normách ani popsána není a ani v zahraničních katalozích norem jsem nic podobného neobjevil.

Po marných pokusech s různými figurínami jsem místo standardního obličeje zvolil obličej svůj. Potřeboval jsem dosáhnout kopie v životní velikosti z vhodného materiálu. Postup viz vložený článek.

Pro měření objemu byla maska pod vodou přitisknuta k modelu hlavy jemnou silou tak, aby dobře seděla. Následně byla i s modelem hlavy vyjmuta a objem zadržené vody byl měřen odměrným válcem. Měření se opakovalo dvakrát a v případě většího rozdílu i vícekrát, do výsledků testu byl zaznamenán aritmetický průměr validních měření.

Na jedné masce střední velikosti (Technisub Ventura) byla testována přesnost metody a rozptyl naměřených hodnot sérií dvaceti měření. Pravděpodobná chyba průměru dvou měření (střední kvadratická chyba) je u všech měření menší, než 5 ml.

Výsledky měření přinesly velké překvapení při porovnání s katalogovými hodnotami, rozdíly jsou opravdu velké. Nedovedu si představit takový tvar zkušební hlavy, který by umožňoval naměřit uváděné hodnoty a zároveň ještě připomínal tvar hlavy člověka. Musela by mít mnohem větší nos a vystouplé oči velké jako tenisáky. Na obhajobu výrobců ale nutno zdůraznit, že i když uvádějí nějaké hodnoty, nezmiňují se o metodice měření. To jim umožňuje uvést téměř cokoli, aniž by to byl vyslovený podvod. Rozhodně ale nemá smysl údaje z různých katalogů navzájem porovnávat.

Měření zorného pole

Procento zorného pole vyjadřuje, jakou část standardního, maskou neomezeného zorného pole (uvedeného v ČSN EN 250) ponechává maska nezakrytou. Do zorného pole je zahrnut průhled pouze těmi zorníky, které umožňují ostré vidění. Použita byla poněkud přesnější a realitě bližší metodika měření zorného pole, než kterou používá norma.

Testovaná maska byla nasazena na model hlavy, upevněný otočně kolem jedné osy v měřícím přístroji. Laserový paprsek dopadal na oko modelu, které odpovídalo tvarem a rozměry oku lidskému, se zahrnutím pohybu panenky. Laser byl umístěn na rameni otáčejícím se kolem svislé osy.

Natočení modelu hlavy s maskou a natočení ramene s laserem bylo snímáno čidly a přenášeno přímo do počítače. Další čidlo snímalo osvětlení v oku modelu. Takto naměřená data byla zpracována speciálně pro tento účel napsaným softwarem.

Fotografie měření vznikala poměrně složitě, ale pouze klasickými fotografickými postupy, bez použití obrazové montáže v počítači. Několikanásobná expozice na jedno políčko filmu umožnila postupně správně exponovat různé části scény. Dráha laserového paprsku je vizualizována pomocí vodní páry, která působí jeho mírný rozptyl. Při měření pochopitelně panovala úplná tma a počítač byl o kousek dál.

Výsledky testu

Fotografie všech testovaných masek, jejich podrobné popisy, hodnocení a naměřené výsledky naleznete v časopise.